Tears of Happiness

23.kapitola

Seděli jsme v obětí na posteli. Venku už začínalo být šero a zlatavá obloha na nás jasně zářila. Bylo ticho, jen jsme se tulili a užívali si přítomnost toho druhého. "Měla by sis jít lehnout." řekl Tom a odtáhl se odemě. Jen co to dořekl, otevřely se dveře. V nich stála zděšená teta. Na nic nečekala a svižným krokem k nám přišla. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi v pořádku." řekla a pohladila mě po tváři. "Jsi v pořádku? Nic tě nebolí?" zasypavala mě otázkami. "Ne, už jsem v pohodě." odpoveděla jsem ji. "Chvíli před tím, než tě se přivezli, mi skončila šichta." řekla, aby přerušila ticho, které momentálně panovalo v místnosti. Za tu dobu, co tu byla, se poprvé podívala na Toma. "Co se ti stalo?" zeptala se. "To nic není." řekl Tom a při tom sikl bolestí. "To není dobrý, řeknu někomu, ať tě ošetří." řekla a už chtěla odejít, ale Tom ji stihl zastavit. "Ne, ne je to opravdu dobrý" protestoval. "Fajn, řekl sis o to. Ošetří tě sama." oznámila mu a někam odešla. On si jen povzdechl. "Řekneš mi už prosím, co se stalo?" zachraptila jsem a hlavou se mu opřela o rameno. "Porval jsem se." povzdech si a podíval se do země. "Proč?" ptala jsme s dál. Tom by mi to možná i řekl, jenže do pokoje se vrátila teta s lékárničku v ruce. Přišla k němu a chytla ho lehce za bradu, aby si ho prohlédla. "Bolí tě ještě něco, krom obličeje?" ptala se ho. Tom zakroutil  hlavou. Teta tedy začala ošetřovat rány na Tomovo obličeji a při tom se mě stále ptala na různé otázky.

Teta si odešla koupit něco do bufetu a my jsme tam zůstaly sami. Tom seděl na židli a klimbal. Snažil se zůstat vzhůru, ale hlava mu vždy stejně po chvíli spadla. Já jsem se k němu opatrně natáhla abych ho pohladila po tváři. Poté jsem si lehla a též usnula.

Ráno mě budí sestřička, která mě přišla zkontrolovat. Řekla mi, ať se pomalu posadim. Vzala baterku a začala mi s ní svítit do očí, aby zjistila jestli mi dobře reaguji zorničky. "Jestli vám bude dobře, mohli bychom vás pustit odpoledne domů." oznámila mi sestra. Poděkovala jsme jí a ona odešla. Podívala jsem se na Toma, který zkoroucený spal na židli. Musela jsem se usmát. Vzhlédla jsem k hodinám, které visely na stěně. Ukazovali 5:34. Jen jsem si frustrovaně povzdechla, protože už jsem neměla šanci usnout. Tom spokojeně chrupal a já přemýšlela co bych dělala. Podívala jsem se na telefon. Bylo tam milion zpráv a zmeškaných hovorů od mamky, ségry a Hailey. Jen jsem se chytla za čelo. Rychle jsem jim napsala, že jsem v pořádku, aby si nedělali velké statosti.

Okolo osmé přišla další sestra se snídaní. Položila mi tác s tím blafem na stolek a tím probudila Toma. Něco mi řekla a pak odešla. "No dobré." popřála jsem mu. On se protáhl a vypadal úplně rozlámaně. "Dobré." popřál mi na zpět. Tom se zvedl a sikl, jako by ho něco bolelo. Starostlivě jsem se na něho podívala. "Co je?" zeptala jsem se ho. "Nic." řekl a potlačoval bolest. Já jsem opatrně vstala a přišla jsem k němu. Sice se mi ještě trochu točil svět, ale nic závažného. "Tome?" řekla jsem chlácholivě a pohladila ho po paži. Podíval se na mě, ale nic neříkal jen si vytáhl tričko. Jeho břicho hrálo všema batvama. Vytřeštila jsem oči. "Proč si to včera neřekl 6tetě, když te ošetřovala ?" zeptala jsem se ho a zároveň jsem na něj vyjela. On jen pokrčil rameny. Já jsem mu lehce přejela rukou přes břicho. "Ty pitomečku pitomej." řekla jsem mu a objala ho. Jeho ruce se mi ihned omotaly kolem pasu.

Odpoledne jsem odcházela domů. "Kdy že mám ten výslech?" zeptala jsem se ještě jednou. "Pozítří, ale pokud by ses na to necítila, tak řekni." oznámila mi teta. Já kývla hlavou, aby věděla, že souhlasím. Když jsme dorazili domů, volala jsem Hailey, aby jsme tu návštěvu přesunuli na příští týden.

Je večer a já opět sedím na balkóně, kouřím cigaretu a koukám na hvězdy na noční obloze a užívám si tu chvíli. Před chvílí jsme volala s Billem, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Chvíli přemýšlím a ponořím se do svých myšlenek. Přemýšlím nad tím, co se stalo včera a co by se stalo a co by se ještě mohlo stát, kdybych včera nezavolala Toma. Najednou slyším, jak někdo klepe na dveře od balkonu, je to El. Ukážu ji, ať jde za mnou. "Copak je?" zeptala jsem se jí. "Nic, jen tu s tebou prostě chci být." řekla a usmála se na mě. Sedla si ke mně a koukla na mě."Co je?" usmála jsem se. "Nic, jen si prostě nedokážu představi, že by se ti včera stalo něco horšího." koukala do země. "Pojď jsem." ukázala jsem jí, ať mě jde obejmout.

Když jsme se doobímaly, tak jsme už jen seděly a povidaly si. Přerušilo nás však pískání pod balkónem. Stoupla jsem si a podívala se dolů. Stál tam Tom. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho a opřela se o zábradlí. "To víš, postel mi nikdo neohřál, nemám se ke komu přitulit." řekl mi. "Jo táák." smála jsem se. "Ale nevím, jestli tu budeš moct zůstat přes noc." dodala jsem. "A zeptáš se, nebo mě tu necháš takhle stát?" dal si ruce v bok a koukal na mě s nadzvednutým obočím. "Noo, nevím, možná?." usmála jsme se. "Ne, jdu se zeptat." dodala jsem. Šla jsem pomalu dolu po schodech. "Ano?" ozvala se teta z obýváku. Došla jsem za ní a opřela se o rám dveří. "Může u nás dnes Tom přespat?" zeptala jsme a udělala psí oči. "Dneska tě pustili z nemocnice." řekla mi. "Co by jsme spolu asi tak dělali?" zeptala jsme se. "No právě, co by jste spolu dělali. Asi spolu šachy hrát nebudete. Ale když tvoje máma nebude babička, tak nemám problém." řekla. Já jsem se usmála a poděkovala jí. Moje kroky následně mířily ke dveří, kde už Tom netrpělivě čekal. "Tak pojď ty." pokynula jsme ruku.

Šli jsme nahoru na balkon, kde byla i El. Ještě tak hodinu jsme si tam všechni povídali, pak už El šla spát, protože byla unavená. Já jsme si šla udělat večerní hygienu, po mně šel následně Tom.

Když Tom vylezl z koupelny měl na sobě jen černé tepláky. Já jsem se zaměřila na modřiny na jeho břiše. Šla jsme ke skříní, kde jsme měla všechny krémy. Vytáhla jsem mastičku na otoky a podlitiny. "Na, to máš na to břicho." podala jsem mu mastičku. Poděkoval mi a když jsem odcházela hledat ovladač od televize, plácl mě po zadku. "Hele!" otočila jsme se na něj a začala se smát.
__________________

~1117 slov~

Zdravíčko moji milí, ano, vím, že jsem slibovala kapitolu pár dnů na zpět, bohužel neměla jsem moc času, ani náladu. Každopádně, je tu další kapitola a už jsem rozepsala další. Bohužel, tenhle příběh se blíží pomalu, ale jistě, ke konci. Poslední dobou přemýšlím, zda-li mám v psaní pokračovat, či ne. Začala jsem se věnovat svým koníčkům a nevím, kam bych psaní vecpala. Tenhle příběh, ale určitě dopíšu. Ale rozepisovat něco nového se mi úplně nechce. Nechám si to ještě projít hlavou. Mějte krásný zbytek dne, užívejte poslední dny prázdnin a papa💋.