Kvůli práci rodičů, se musíte ty a tvoje sestra dočasně přestěhovat, k tetě do Berlína. Zde se ale nedopatřením zamiluješ. Dokáže dotyčný zaplnit díru po ztrátě blízké osoby? nebo si jen jeho další věc, nad kterou si myslí že má moc? A nebo to bude...
Jak Georg mohl odjet někam na týden bez peněženky? A aniž by jsi toho nevšimnul? Má tady řidičák, peněženku atd. Neříkej mi, že si to nekontroloval. "No a co s tím mám teď dělat?" pomyslela jsem si. Vzhledem k tomu, že nevím, kde bydlí, nezbývá mi nic jiného, než jít a donést ji Tomovi nebo Billovi.
Zazvonila jsem na zvonek. Čekala jsem chvíli, ale neotevřel mi ani Tom, ani Bill. Otevřela mi žena okolo 30-40 let. "Ahoj, přeješ si?" zeptala se mě. "Dobrý den, je Tom nebo Bill doma, potřebuju jim něco předat." usmála jsem se na ni mile. "Jasně, vydrž hned ti ho zavolám. "Tome, pojď dolů, máš tu návštěvu." zavolá na něj. Byla jsem nervózní. Přeci jen od včerejška jsem se mu neozvala. "No, kdo to je?" řekl za jejími zády. "Ahoj, jen jsem ti donesla Georgovu peněženku. Nesu ji tobě, protože nevím, kde bydlí. No, a také by bylo fajn mu zavolat, protože přece někam odjel a v té peněžence jsou jeho doklady." řekla jsem a podávala mu peněženku. "Díky, to jsi hodná a zavolám. Jak bez ní mohl vůbec odjet?" usmál se na mě. Ach bože, ten jeho úsměv mě jednou dostane do hrobu. "No nic, už musím a mimochodem, děkuju že jsi to tam včera uklidil." usmála jsem se na něho. "Jak víš, že jsem to byl já?" opřel se o futra dveří. "Prostě vím." mrkla jsem na něj. Mezitím, co jsme si povídali, Tomova mamka odešla. "Tomi, za chvíli je oběd, tak vezmi svou kamarádku dovnitř." křikla z kuchyně. "Ne, ne, ne to je dobrý, musím domů za ségrou." byla jsem z toho v rozpacích. "A kolik je tvojí sestře?" zeptala se mě. "Čtrnáct." odpověděla jsem. "No tak to už je dost stará na to, aby to bez tebe chvíli zvládla, nemyslíš?" trvalá si žena na svém. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než abych se u nich naobědvala. "Jo a promiň, jsem Simone a ty?" podala mi ruku. "Y/N." přijala jsem její ruku. "Tak to jsi ty, o které mi Bill vyprávěl." usmála se na mě. Počkat co? Jak jako vyprávěl? Jen jsem se na ni nuceně usmála a Billa zavraždila pohledem. "A co vše o mně říkal?" nadzvedla jsme jedno obočí. "Jen že jsi dobrá kamarádka." usmála se na mě a podala mi talíř s jídlem. Tak to má štěstí.
Když jsme dojedli, pomohla jsem Simone odnést nádobí do kuchyně. "Děkuji, měla jste to výborné." podala jsem jí poslední talíř. "Není za co, já ti taky děkuji a mimochodem můžeš mi normálně tykat." řekla a usmála se na mě. Poté jsme si ještě chvíli povídaly a následně se chystala k odchodu. Tom mě šel vyprovodit ke dveřím. "Promiň, moje máma je někdy opravdu tvrdohlavá a až moc přesvědčivá." omlouval se mi. "Tak už vím, po kom to máš." usmála jsem se na něj. "Hele!" drcnul do mě loktem a začal se smát taky. Pak už jsme se jen rozloučili a já šla domů. V hlavě mi ale stále vrtala jedna věc a to konkrétně ten polibek. Dneska jsem se tomuto tématu chtěla vyhnout, ale stále mi to šrotovalo v hlavě. Co když má El pravdu? Nebo to se mnou myslí vážně?Když jsem přišla domů, zavolala jsem Hailey se kterou jsme zase všechny pomlouvaly. Volaly jsme spolu tak dvě hodiny a pak už jsem jen zbytek dne koukala na seriál.
DRUHÝ DEN
"Y/N pohni! Za půl hodiny tam máme být!" poháněla mě furt teta. No, každopádně, abych vám ujasnila situaci. Dneska ráno za námi teta přišla, že večer jdeme na večeři s její kolegyní a její celou rodinkou. Tetu totiž v práci povýšili, tak to chce oslavit. No, nevím, jak vy, ale kdyby mě povýšili, tak netahám všechny s sebou, ale jdu to zapít jen s tou konkrétní kolegyní, ale tak asi jen jiný úhel pohledu. "Dělej, jinak pojedeme bez tebe." zakřičela na mě zezdola teta. "No jo, už jdu." odpověděla jsem ji. Naposledy jsem si upravila šaty a šla dolů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem přišla dolů, teta vypadala už opravdu nasraně. "Kde mám klíče od auta?" zeptal se strejda a celkem dost riskoval. Ona se na něj podívala tak vražedným pohledem, že kdyby tím uměla zabíjet, tak by bylo stopro po něm. "Děláš si srandu, že jo?" nadzvedla obočí a dala si ruce v bok. "Pokud vím, klíče sis dával v kuchyni na poličku." odpověděla poněkud klidně. "Fajn, vy zatím běžte k autu." oznámila. "El? kde je El?" podívala se na mě. Jen jsem nadzvedla ramena a rozhlédla se kolem sebe. "El, okamžitě sem naklusej!" zakřičela u schodů aby ji slyšela. El seběhla schody a šla se rovnou obouvat, teta si kontrolovala věci v kabelce a strejda pořád hledal klíče od auta. "Miláčku, v kuchyni nejsou." přiběhl k nám strejda. "Aspoň jednou bych byla ráda, kdyby jsme byly někde včas, ale ne, ty prostě nemůžeš najít ty debilní klíče vždy, kdy se to nejméně hodí." zvýšila hlas a byla zase vytočená. "Dobrý, už je mám." křikl strejda. "Kde byly?" zeptala se ho. "No to se radši neptej." odpověděl strejda a šli jsme společně k autu. Asi vás zajímalo kde ty klíče našel, že ano? Přesně tak, v kapse u bundy. Když jsme dojeli na místo, měli jsme cca deset minut zpoždění. Vešli jsme dovnitř a u stolu, který byl zarezervován, už seděla ta rodinka. "Ahoj, promiň za zpoždění, doma jsme něco řešili." usmála se na ní teta. "Dobrý den." pozdravili jsme je s El. "No, a tohle jsou ty mé neteře, o kterých jsem ti říkala. Ta mladší je Eleanor a ta starší je Y/N." představila nás. Druhá strana se nám taky představila. Tety kolegině se jmenovala Sofia. Působila na mě velice mile. Její partner Finn byl takový normální chlapík s normálním platem, který si vždy vše promyslí, než do nečeho jde. A následně jejich "milé" ratolesti. Mladší syn, asi tak ve věku El je Nicolas. Takový ten typický kluk, do kterého by se každá čtrnáctka na základce zabouchla. No, a jako poslední, jeho nesympatická sestra Lena, která se na mě už od začátku kouká pohrdavým pohledem. Když jsme si objednali jídlo, které nám po chvíli donesli tak si Finn nemohl opustit otázku. "Tak co, jak se vám tu zatím líbí?" já jsem zvedla zrak od svého jídla. "Jo, dobrý, Berlín je hezkej." zakývala jsem hlavou a falešně se na něj usmála. Pak už jsme se bavili jen o tety povýšení a celkově o jejich práci. Já se do konverzace moc nezapojovala, spíš jsem nenápadně pozorovala El. S Niclasem na sebe furt pokukovali a culili se na sebe. No, co jsem říkala, ten měl stopro každou holku v jejich třídě.
~1113 slov~
Čauky, po celkem dlouhé době je zde další kapitola. Doufám, že se bude líbit. Nic méně pro vás teď něco chystám. Nepíše se mi to úplně lehce, takže doufám, že to později oceníte. Mějte krásný zbytek večera a papa ❤️.
