Tears of Happiness

22. kapitola

Došla jsem na záchody. Moje nohy nespolupracovaly, proto jsem se musela co nejdříve o něco zapřít. Můj sluch byl mnohem citlivější. Slyšela jsem svůj zrychlený tep a dech. Mžiky před očima byly mnohem viditelnější než před chvíli a nevolnost stále stoupala. Měla jsem strach, nevěděla jsem co mám dělat. Napadlo mě zavolat Tomovi. Sedla jsem si ke zdi naproti dveřím, protože moje nohy vypověděly službu. Šmátrala jsem v kabelci, až jsem nakonec vytáhla telefon. Jas z telefonu mě pálil do očí a bylo těžké najít kontakt, který jsem hledala. Písmenka byla tak titěrná a rozmazaná. Nakonec se mi ho podařilo vytočit . Chvíli to zvonilo a pak to zvedl. “Co je, se beze mě ani nevychčiješ?” řekl s pobaveným tónem. Z posledních sil jsem se snažila něco říct, ale jazyk se mi pletl. “Přijď za mnou prosím.” to bylo jediné na co jsem se zmohla.

POHLED TOMA
Jakmile jsem si všiml, že mi volá Y/N zvedl jsem to. “Co je, se beze mě ani nevychčiješ?” řekl jsem pobaveně. Chvíli neodpovídá jen ztěžka dýchala a mě polilo horko. “Přijď za mnou prosím .” zachraptila. Hlavou mi běhali různé scénáře, které se ji mohli stát. “Vydržte, za chvíli přijdu.” řekl jsem. Když jsem odcházel, Bill za mnou ještě něco křičel, ale to už jsem neslyšel, byl jsem totiž na cestě za Y/N. Hned jsem si vybavil, kam říkala že jde, proto jsem zamířil hned na záchody. Bylo mi jedno, že jsem dívčí prostě jsem tam vtrhl.

TVŮJ POHLED
Seděla jsem tam na zemi. Sice to trvalo několik vteřin než Tom přišel, ale pro mě to bylo nekonečné čekání. Chtěla jsem vstát, ale neměla jsem sílu, byla jsem úplně vyřízená.

POHLED TOMA
Jakmile jsem uviděl, jak tam sedí opřená o zeď, skoro bez život, zděsila jsem se. Přišel jsem k ní a lehce s ní zatřásl. Vzhlédla ke mně. Její oči byly zarudlé a zorničky malé jako hlavičky špendlíku. “Dopíči.” nadával jsem a při to nevěděl, co mám dělat. Byl zfetovaná, někdo ji musel předávkovat. S drogami mám jistou zkušenost, takže vím jak to vypadá zfetovaný člověk. “Tome.” zachraptila. “Ano holka, jsem tady.” chlácholil jsem ji a v duchu utěšoval i sám sebe. Chtěl ještě něco říct, ale nešlo ji to. “Nenamáhej se.” řekl jsem ji a vzal ji opatrně do náruče. Bál jsem se o ní, ale musela jsem zachovat chladnou hlavu. Přes klub jsem prošel tak rychle, že někteří lidé nás ani nezaregistrovali. Když jsem vyšel ven, musel jsem ji položit na lavičku a zavolat záchranku.
Sedl jsem si vedle ní, ruku jsem měl kolůlem jejího pasu a čekali jsme na sanitku. Přemýšlel jsem, jak se to mohlo stát, ona by si nikdy nic takového nevzala. Jediná možná věc mě napadla, museli ji něco hodit do pití.

V dálce jsem viděla blikající světla sanitky. Na Y/N jsem neustále mluvil, aby zůstala při vědomí. Sanitka zastavila před námi a vystoupili z ní tři sanitáři. “Dobrý den, to je ona?” zeptal se mě sanitář. “Ano, musel ji někdo hodit něco do pití.” oznamil jsem mu. “Dobře, kontaktujeme její rodinu v nemocnici a pokud se potvrdí testy na omamné látky, zapojí se do toho policie.” řekl mi sanitář. “Teď ji odvezeme do nemocnice.” dodal. “Mohu jet s ní?” zeptal jsem se starostlivě. “Jste rodinný příslušník?” zeptal se mě. “Ne, jsem jen přítel.” odpověděl jsem mu. “Tak to se omlouvám, ale vzít vás nemohu, přijďte do nemocnice.” řekl mi soucitně, když viděl moji starost. “Dobře, děkuji.” poděkoval jsem.

Hned co Y/N naložili, odjeli do nemocnice a já šel hledat ostatní a říct jim, co se stalo. Kdybych jen věděl, co se dneska odehraje, nikdy by mě ani nenapadlo ji sem vodit, ale kdo to měl vědět. Vyčítal jse mi to, že jsem tam to pití nechal bez dozoru. Nenapadalo mě, kdo to mohl být, jen do te chvíle, než jsem si uvědomil, že se Hector někam vypařil. Jak jsem tak procházel klubem, zmocnila se mě zlost vůči Hectorovi a místo toho, abych hledal ostatní, jsem hledal jen jeho. V klubu nebyl, takže bylo jediný místo, kde může být, bordel kousek odtud. Šel jsem rychle, hodně rychle. Hector stál před vchodem s děvkou nalepenou na jedné ruce a v druhé ruce držel cigáro. Přišel jsem k němu a té šlapce poručil, ať zmizí. Hned co se za ní zavřely dveře, jsem mu napálil. Nestihl se ani vzpomatova a už mu přiletěla další. Měl jsem na něj takovou zlost, že jsem se přestal ovládat a bylo mi jedno, jestli ho zabiju. Když jsem s rozmáchnul, že mu dám další, vykryl to a pro změnu napálil on mně. Porazil mě na zem a kopnul mě několikrát do břicha. Já se svíjel bolestí na zemi a utíral si krev která mi tekla po bradě. On se tyčil nade mnou. “Copak, ale Tome, však sis nemohl myslet, že tohle můžeš vyhrát.” řekl a usmál se. Odplivnul si a se smíchem se otočil. Já, i přes veškerou bolest,  která mi procházel břichem, jsem se zvedl a shodil ho na zem. Bil jsem ho pěstmi do obličeje, tak silně, že mi to rozedřelo klouby. Když už měl dost zvedl jsem se. “Asi jsem se v tobě spletl.” zachraptil a držel si čelist. “Ale za to, abych ti tu tvoji krasotinku sfetoval, to stálo. Upřímně jsem s ní měl jiný plány, ale měla celkem výdrž a nebavilo mě čekat na těch hajzlech.” řekl a usmál se jak psychopat. “Ty hajzle, ty jsi takovej hajzl.” řekl jsem a chodil kolem něho, jak lev v kleci. “Za tohle si půjdeš sednout” ukázal jsem na něj výhružně prstem. On se mezitím sebral a vstal ze země a opřel se o budovu. “Jestlipak už ti dala Tome?” zeptal se zákeřně. Já se podíval do země. “Takže nedala, to jsem si mohl myslet, že jsi s ní jen kvůli tomu, aby si ji ojel a odkopnul.” zazubil se. “Tak to není.” řekl jsem nasraně. “Né, a jak tedy? Tome, neříkej mi, že tě ta čubka změnila. Jednou děvkař, navždy děvkař.” řekl mi a vpodstatě se mi vysmál. “A co když jo, co když mě změnila?” řekl jsem a cítil jsem nával dalšího vzteku. “Tome, ty si tady nalháváš, že jsi se zamiloval, ale co pak, co pak, až ti dá, odkopneš ji jako všechny, jen proto, že ti to s ní trvalo dlouho, tak si tady musíš hrá..” nestihl to doříct, protože jsem mu dal poslední tečku. Nehodlal jsem se s nim o tom dál bavit a prostě jsem odešel do nemocnice, kam odvezli Y/N.

Po cestě jsem zavolal Billovi co se stalo, ten mi řek, že hned co to půjde přijede. Dveře do nemocnice se otevřeli a já celej zakrvácenej jsem šel na sesternu. “Zdravím, před hodinou a něco jste sem přivezli slečnu Y/N.” řekl jsem a chytl jsem se za břicho, které mi neustále pulzovalo bolestí. “Pane, co se vám stalo?” zeptala se mě vyděšená sestra, která ignorovala moji otázku. Přistoupila hned ke mě a chtěla se mi podívat na rány na obličeji. “Nesahejte na mě a řekněte mi kde leží!” vyjel jsem na ni. “Nemohu vám říct kde leží, pokud nejste její rodina.” řekla trochu vystrašeně. “Je mi u píči, jestli jsem nebo ne, táhnu se sem zbitej jak pes, tak mi okamžitě řekněte kde leží!” křičel jsem na ni. “Pokoj v druhem patře s číslem 7.” řekla trochu vystrašeně a ukázala na schodiště. Ihned jsem se vydal ke schodů. Schody jsem vybíhal po dvou. Vrazil jsem do pokoje. Y/N seděla na posteli a poklepávála nohou. Lekla se mě, ale jeji reakce byly ještě stále zpomalené.

TVŮJ POHLED
Lekla jsem se, protože někdo vrazil do pokoje na kterém jsem byla. Vzhlédla jsem se od země a podívala se na dveře. “T-Tome?” chraptila jsem a pokoušela pomalu vstát. “Ne, ne ,ne sendi si kotě.” řekl mi chlácholivě a přispěchal ke mně. “Je mi hrozně špatně.” řekla jsem a nalepila se na něho, jakmile si přisednul.”Já vím, ale zítra to bude lepší.” řekl mi a hladil mě po hlavě. “Už je ti ale o trochu lépe, jak vidím.” řekl mi. “Ano je, dělali mi testy a následně podali léky.” řekl jsem. “Ale ty nevypadáš, že by jsi byl v pohodě.” dodala jsem a vzhlédla na Toma. Lehce jsem mu přejela prsty po roztrhlem rtu. “Se mnou si nedělej starosti kotě, já budu dobrej"
_________________

~1384 slov~

Ahojky moji milý, nebojte nezapomněla jsem na vás, jen jsem měla teď trochu těžké období co se týče školy. Doufám,  že mi to odpustíte, ale teď už by to mělo být vše v pořádku, protože přihlášky na střední mám vyplněné. Doufám, že i vy, kteří jste v devítce, máte už  rozhodnuto kam půjdete. Mějte hezký zbytek večera a papa❤️❤️.