Vrásky

Láska

Do morku kostí mi proniká dech,
co rty tvé opouští
Je vzácný jako voda,
co z ničeho nic blyští se jak křišťál na poušti.
Hlas tvůj z hedvábí mě vábí,
snad i přivádí mě k šílenství a svádí.
Ruka hebká jako samet,
rameno mé něžně hladí.
Pak ty oči, ach ty oči, jak zas na mě hledí! Řeknou tisíce slov,
všechno mi však přesto nepovědí.
Nebojím se, není důvod.
Když jsi se mnou, jsi jak průvod ochránců,
co na cestu mi svítí.
A když náhle do tmy padám,
tvoje paže včas mě nad propastí chytí.
Chytí život na vlásku, dá mi náruč teplou.
Jak zvon bije srdce pro lásku
skálu nedobytnou.