Každé poupě uvadá,
jeho květy chřadnou.
Jak když Slunce zapadá,
stíny světel tmavnou.
Do bažiny propadá se
mládí se svou touhou.
Jak naděje rozpadá se,
za sekundu dlouhou.
Věčné není ani nebe,
stárne s každým svítáním.
Vidím před sebou teď Tebe,
stáří nás snad ubráním.
Duše umí zůstat věčná,
nepodléhá vrásnění.
Pouze život-její sečna,
s roky každou promění.
ČTEŠ
Vrásky
PoetryBásnická sbírka o věcech, které z nás dělají lehce pomuchlané knihy plné vzpomínek.
