Jsem tu, v tomhle světě,
jsem tu a nikdy sama.
Přesto je však chyba v téhle větě.
Chybí mi něco pod nohama.
Ty chvíle prahnou po splynutí,
dvou srdcí a dvou duší.
Tak jako půdu teplo nutí
pít, aby nebyla stále více sušší.
Dýchám vzduch, jsem obklopena lidmi,
nos dráždí pach druhých těl.
Mluvím moc, až zas si říkám: „klidni!"
Však ne každý poslouchat mě chtěl.
-
Však nic z toho doopravdy nevadí mi,
nejsem z těch, co v čele stáda touží stát.
Raději ztratím slovo s pocestnými,
co mi mohou moudrost světa ukázat.
ČTEŠ
Vrásky
PoetryBásnická sbírka o věcech, které z nás dělají lehce pomuchlané knihy plné vzpomínek.
