Tohle jsem já... (ff. avengers)

2.

Jak si vlastně holka jako já vydělává. Řeknu vám to narovinu....jsem šlapka. Jedno velký ne! Na svoje tělo si nenechám šáhnout, až na ty dvě prťata co občas hlídám. V bytovce ve které bydlím, bydlí i jedna moc hodná paní. Je to samoživitelka dvojčat. Má dvě práce a přesto nemá peníze na školku. Ještě k tomu dvojnásobek. A hlídaní hodné mladé sousedky se rozhodně vyplatí víc.

Víte jak jsem říkala, že nejsem úplně bez zločinu. Na obranu. Když jsou mrtví, k čemu by jim byli peníze? Může si je vzít ten co po nich uklidil... Ajo, já to vlastně nebyla. Tak jinak... Co jim zařídil tak krásnou smrt. Kdo by si nepřál umřít v mých rukou... Nojo...v rukou to taky nebylo. Tak být zabit tak krásnou mladou slečnou. Kdyby z nich něco zbylo, určitě by měli stojáka.

Proč přemýšlím nad tak stupidními věcmi. Jsem fakt narušená.

Víte na co mám chuť? Ice coffee ze starbucksu. A víte kudy je cesta do něj? Přes moji oblíbenou lavičku s oblíbeným sedícím. Jde se nakupovat.

Pár metrů za stromem, před kterým stojí lavička, jsem uviděla auta. Spousta černých aut a spousta mužu v černých blecích. Mlátili starého pána na zemi. Chudák pán... No doprdele! To je Joey!! A ty lidi nejsou "pánové v černém" ale hydra. Teda jsou v černém ale..no to je jedno.

Mám za ním běžet nebo běžet od nich. Museli mě s ním včera vidět. Že se nestiděj mlátit staráho bezbraného pána. Musím je nějak odlákat a pak koupit Joeymu celý kebab..možná dva.

   ,,Na bezbraného si dovolíte co?" křikla jsem po nich. Všichni se na mě otočili. Joeya hodili zpátky na lavičku a všechnu pozornost věnovali mně. Jak milé.

Teď po mně jde asi osm chlapů. To jsem nějak nedomyslela. Otočím se na patě a začnu utíkat. Starbucks asi dneska nebude.

Umím fakt dobře běhat, ale co neumim...vymýšlet plány. Začínám být jemně unavená, což se nedá říct o těch co mě honí. Ty musejí spát minimálně devět hodin. S mými směšnými třemi se to nedá rovnat.

A přesně taková já jsem. Honí mě parta chlapů, kteří mi rozhodne nepřišli nabídnout dobrou kávu a já myslim na to jak dlouho spí. Nedokážu se soustředit na jednu věc.

Jak je mám sakra setřást? Zvádnu ještě tak maximálně 200 metrů, takže musím myslet rychle, protože se mi pomalu hroutí všechny možné možnosti.

Možná se nějak schovat. Fakt jim neuteču a neplánuju dnes někoho zabít. Kdybych měla záznamník, byl by už takhle dost dlouhý...A dělám to zas.

Moje tělo už prosí zastavit a já nevim co mám dělat. Asi je jen jedna možnost. Je jich víc ale nedokážu myslet na nic jinýho než na to jedno.

Ještě pár metrů uběhnu s tou nejmožnější rychlostí a prudce se zastavím. Otočim se směrem k mužům , kteří spomalují. Zavřu oči a povolím ruce. Tohle fakt nemám ráda.

Jediné na co myslím je ten beton pod nimi. Začne se třást a muži s ním. Já se fakt omlouvám hoši. Začnou se dělat trhliny hluboký do dvou metrů. Muži začnou padat a já se rychle rozběhnu k nejbližší uličce u budovy.

Chvilku se ani nehnu, jen čekám co se bude dít. Malinko vykouknu zpoza rohu. Jediný co je vidět je rozbitá silnice. Počkám ještě tak dvě minuty a pak uteču rovnou domů.

Tak jo...tohle se nepovedlo. Nejvíc mě mrzí, že to schytal Joey. Musím mu koupit kebab. Je to dost riskantní se tam vrátit, ale Joey si to zaslouží.

Je po devatý hodině a já vyrážím stříct své vlastní smrti. Nojo...zas prěhaním. Dojdu pro kebab a hned k Joeymu. Sedí na lavičce s jemnými škrábanci.

   ,,Ví kde si. Vše jsem jim řekl." řekne pár metrů ode mě.
   ,,Já vím, že by jsi jim nic neřekl i kdyby tě chtěli zabít." usměju se a posadím se vedle něho.,,Kebab?" řečnická otázka.
   ,,Jak "i kdyby"? Oni mě chtěli zabít. A kebabem mě neuplatíš." skříží ruce na prsou.
   ,,Vážně? Je s extra masem." zamávala jsem mu kebabem před obličej.
,,Čert tě vem." vzal si ho.
,,Já se ti fakt omlouvám Joey." zkoumám své boty.
,,Odpustím ti jen když pro mě něco uděláš." usměje se šibalsky.
,,Vyděrači!" zasměju se.
,,Představíš se svému otci." vypadlo z něj. Emm...Ne.
,,Joey..ale já nechci. Už jsem to s tebou řešila tolikrát, že mám pocit, že mě vůbec neposloucháš." řeknu sklamaně. Už teď vím jak to dopadne..
,,Právě že tě poslouchám. Sama si dnes viděla že je to velmi nebezpečné. Tvůj táta by ti mohl zajistit bezpečí." jen jsem si odfrkla nad jeho větami. Možná má pravdu, ale já jsem šťastná tady... v chudčí ulici s bezdomovcem. Nechci ležet někde na sedačce uprostřed obrovské vily.

,,Je jen otázka času než si tě znova najdou.. Nebudeš v bezpečí ani doma. Nebudu v bezpečí ani já. Ochráníš tím i mě."
,,Hele..hele..hele! Teď se snažíš hrát na city." jemně jsem ho okřikla. Nechápu jak se mohl tak chytrý a paličatý muž dostat na ulici. Nepije, nekouří jen měl špatný vkus na partnerky. To máme stejný.

,,Ale jde mi to." položil mi ruku na koleno. Přestaňte být uchylní!!
,,Promyslím to." skoro pošeptám.
,,Už to máš. A jestli ne, tak já to udělám za tebe... Jo souhlasím." usměje se od ucha k uchu. Tak ho mám nejradši.
,,Zítra večer." nabídnu.
,,Zítra ráno." přeruší mě.
,,Odpoledne." snažím se smlouvat.
,,Ráno!" ten chlap si prostě stojí za svým.
,,Nevim jak to děláš...ale jsi zatraceně dobrý." usměju se.,,Půjdu do hajan." zvednu se.
,,Hezky se vyspi na taťku." zasměje se. Za zády mu ukážu dva krásný prostřední prsty. Jejda...ulétlo samo.