Tohle jsem já... (ff. avengers)

19

Ze stolu vezmu sluchátka, které si nasadím a zase odejdu z pokoje. Jak jsem psala, moc se v něm nezdržuji. Pustím si Bruna Marse a začnu se pohybovat do rytmu. Dojdu k vodě kde si sednu do písku. Zvednu ruce, do kterých si naberu trochu písku. Ruce i malé kamínky zfialový. Miluju ten pohled. Poslední dobou mám docela vliv na svoji schopnost. Malinké kamínky zvané písek změním ve větší kámen. Je to zatím jediné co dokážu. Věřím, že když budu ještě pár měsíců trénovat...budu lepší a lepší.

Začnou mi slzet oči. Hned jak mi začne stékat slza po tváři, změním ji v malinký prach. Ani vlny moře si nezaslouží vidět moje slzy.

Přemýšleli jste někdy, že se vlastně cítíte sami? Já to mám v hlavě pořád. Neustále si musím připadat sama, i když jsem teď oklopená lidmi. Mám skvělého otce, spoustu kamarádů, nevlastní matku a fakt nádherný barák, ve kterém bydlím. Vlastně si nemůžu na nic stěžovat že..

Za sebou uslyším kroky, tak se otočím tím směrem.
,,Co tady děláš?" posadí se ke mně táta.
,,Přemýšlím." odpovím stručně.,,Jak jsi mě našel?" vyzvídám zas já.
,,Jarvis." že mě to nenapadlo. Praskač jeden.
,,Cítil jsi se někdy sám?"
,,Jo. Někdy mám ty chvilky kdy si řeknu, že vlastně nikoho nemám. Ale mám..mám spoustu lidí, a někteří ještě přibývají." otočí se na mě.
,,Proč to tak je? Můžeme se na někoho spolehnout. Máme komu co říct a i přes to se cítíme sami." konstatuji.
,,To kdybych věděl...necítím se tak. Chceš zmrzku?" nabídne.
,,Asi ne..děkuji."
,,Budeš tady, nebo už půjdeme?"
,,Ty by si se měl jít vyspat." změním výraz na vážný. Zvedne se ze země a zakývá hlavou.
,,Tak si tady zůstaň." trochu se zasměje a odejde.

Je to skvělý otec. Vlastně si neumím představit, kdyby se mu něco stalo. Po chvilce se zvednu a odejdu do baráku. Místo do pokoje ale zamířím do tátovi pracovny. Jackpot! Nikdo tu není.
,,Jarvisi?" řeknu do prázdna.
,,Ano, slečno Starková." ozve se okamžitě.
,,Jak to tady funguje?..A říkej mi Lowen." sednu si k počítači. Proč to je průhledné?
,,Co máte na mysli?" jak já nesnáším odpověď otázkou. Je to umělá inteligence, tak mu asi nebudu nic říkat. Má si to najít na intetnetu.
,,Chtěla bych si sestrojit oblek..nebo uniformu..nevim jak to nazvat." vysvětlím.
,,Chtěla by jste vytvořit oblek jako pan Stark?"
,,Ne. Něco svého. Jako uniforma. Z látky ale vylepšenou. Různé zbraně a takové ty serepetičky."
,,Mám vám navrhnout design?"
,,Spíš mi navrhni jak to udělat, co do něho dát a já už si s tím nějak pohraju." namítnu. Skvělý nápad. Na obrazovce se začnou ukazovat různé návrhy.

Vybrala jsem si jeden střih.
   ,,Můžu do toho nějak kreslit?" zeptám se ho. Je to můj nový učitel...od teď.
   ,,Přetáhnu vám to na tablet před vámi." řekne. Vezmu tablet, který leží pár centimetrů ode mě. Otevřu ho a na displeji se hned objeví návrh. Vezmu dotikovou tužku k tabletu a začnu do návrhu kreslit. Asi vás nepřekvapí, když vám řeknu, že většina obleku bude tvořit černá barva.. Jako obzvláštnění zvolím fialovou, aby ladila s moji barvou schopnosti. Proč jsem si ji nemohla vybrat?

Nějak to dám dohromady a dodělám poslední úpravy.
   ,,Asi to mám." oznámím.
   ,,Velice pěkný návrh Lowen." pochválí mě.,,Chcete ještě udělat nějaké úpravy nebo můžu spustit výrobní systém?" zeptá se.
   ,,Dej tam nějaké ty braně podle tebe a spusť to. Jak dloho to potrvá?"
   ,,Sedm hodin." jdu spát. Ne že by se mi nějak chtělo, ale čekat tady nebudu. Zvednu se ze židle a dojdu ke dveřím.
   ,,Děkuji, Jarve." řeknu naposledy do vzduchu.
   ,,Bylo mi potěšením Lowen." ozve se a já otevřu dveře. Vyšplhám schody až nahoru a zalehnu do své postele.

Když budu mít svůj vlastní oblek..budu už plnohodnotná superhrdinka? To spíš ne.. Tak jo..napadl mě fakt blbý nápad. Na svůj počítač vůbec nechodím, protože se bojím medii...ale teď nemám co dělat. Sednu si na židli a zapnu počítač. Najdu si první zpravodajské stránky a vjedu na ně. Chvilku pátrám a nakonec uvidím svoji fotku. Je to fotka z NewYorku jak vjíždím do Avengers Tower.

"V NewYorku se objevila nová síla superhrdinů. Už v bitvě s udajným Asgardským bohem Lokim byl viděn. Má tato osoba něco společného s jedným z Avengerů nebo se jim připletla do cesty náhodou?"

Blbost..ale to se dalo čekat. Najedu na další stránku a rozkliknu opět moji fotku. Byla vyfocena z incidentů, jak na mě zautočila hydra. Pár měsíců zpátky.

"Náš tajný superhrdina byl vypátrán. Z něho se stala ona. Verity Corner (25). Ze záznamů kamer jsme zjistili jeji schopnost. Ničení věcí ji nedělá problémi. Je tato schopnost opravdu potřebná, nebo jen na obtíž?"

Snaží se jen rýpat. Proto to nečtu. Hlouposti, které si vymýšlů jen aby měli čtenáře, jsou zvrácený. Hledám dál a najednou zahlédnu fotku jak držím Steva když ho ta stvůra střelila do boku.

"Milostní románek nebo snad rodinná vazba? Srdce vojáka ze sedmdesátých let si získala nová žena. Je toto pouto milostné nebo snad geneticky stejné. Někteří tvrdí, že obojí z možností. Je možné, že to je vojáka dcera a zároveň si k sobě tvoří milostné..."

Tohle číst nebudu. Jak někdo může být tak zvrácený? Vypnu počítač a lehnu si do postele. Teď mám nad čím přemýšlet a můžu jít spokojeně spinkat..