Tohle jsem já... (ff. avengers)

25.

Probudím se s ohromnou bolestí hlavy. Pomalu se přesunu do sedu a chvilku prohlížím pokoj. Oči mám trochu zamlžené. No doprdele. Asi jsem to trochu přehnala. Pomalu a dost opatrně se zvednu do stoje. Trvá mi to pár sekund, než dostanu stabilitu. Začne mě pálit ruka, tak se na ni podívám a uvidím, zalepenou a ošetřenou ránu. Vyjdu z pokoje a snažím se najít život. Ve společenské místnosti nikdo. Nikde nikdo. Musím trochu prohledat mysl. Naneštěstí si pamatuji vše a tak mi dojde, že budou v laboratoři řešit toho robota ze včera..z noci..z rána. A nebudeme probírat včerejší konflikt se Stevem. Nemůžu se na něho podívat. Vejdu do laboratoře a všichni se na mě otočí.
,,No, dobré ráno." pozdravý táta.
,,Nazdar." odpovím otráveně.
,,Vyspaná do růžova?" rýpne si. Nesnáším ho. Ukážu mu prostředníček a chci odejít.,,Nikam slečinko." zastaví mě.,,Jedeme na misi. Jedeš?" představa mě a Steva v jednom tryskáči je hrozivá.
,,Proč se mě ptáš, když nemám na výber?" jak moc mimo musím být, abych odpověděla otázkou?
,,Pravda." odfrkne.

Letíme v tryskáči a já mám pocit, že mi z tech všech zvuků praskne hlava.
,,Sušenku?" nabídne mi Clint.,,Nic jsi nejedla a já mám v obleku jednu schovanou." vysvětlí.
,,Jak dlouho ji tam máš?" ujistím se radši.
,,Ber nebo nech být." protočím očima a vezmu si ji od něho. Je docela dobrá. Hlavně nemám na výběr. Nevim kdy se vrátíme a já začínala mít hlad.

Zastavíme a vystoupíme. Nejde si nevšimnout jak na mě pořád Steve čučí. Bavit se s ním ale nehodlám. Jsme na nějaké rezaté lodi. Divím se, že ještě stojí..pluje..že je. Dostaneme se dovnitř a snažíme se být co nejtišší. Konečně trochu ticha. Moment překvapení mi přijde zbytečný, ale tady nemám slovo. Ani se mi nechce mluvit.
   ,,Stark je zhouba!" slyším za dveřmi.
   ,,Ach, synku. Ty bys zlomil tatínkovi srdce." vzletěl zezhora.
   ,,Kdybych musel."
   ,,Nikdo nic lámat nemusí." řekne Thor.
   ,,Počkej, až dojde na lámání chleba." odpoví Ultron.
   ,,Přesně to jsem měl na jazyku." dodá táta.
   ,,Ach, vtipné. Pane Starku. Jste tu jako doma? Jako za starých časů?" řekne nějaký kluk.
,,Nikdy jsem se tím neživil." odpověděl.
,,Vy dva z toho můžete vycouvat." připlete se do toho Steve.
,,Taky že jo." řekne zase ta holka. Jména prosím?
,,Vím, že jste trpěli." to se snaží hrát na city?
,,Ahh.. Kapitán Amerika. Spravedlnost sama. Předstíráte, že dokážete žít bez války. Ještě že se nemůžu pozvracet." vysměje se mu Ultron.
,,Jestli věříš v mír, tak nás ho nech zachovat." řekne zase Thor. Tady každý musí něco říct, žejo..

,,Pleteš si slova "mír" a "klid"." upozorní ho Ultron. Ten taky musí na všechno reagovat.
,,Na co je to vibranium?" zeptá se Tony.
,,Jsem rád, že se ptáš, protože jsem se zrovna chystal prozradit vám svůj zlý plán." řekne a zatáhne rukou. Nějak to chytne tátu a táhne ho to k němu. Vymrští ho do zdi. Tony se po něm rozletí a Ultron na nic nečeká. Začnou se spolu rvát ve vzduchu. Kolem nás se objeví další roboti. Začne mě z toho všeho kovu hrabat. Rozeběhnu se proti té holce která mávne rukou a odhodí mě na zem. Proč jsem nemohla zůstat doma?! Zvednu se a následně zase spadnu. Ten spratek nevychovanej! Tak jo.. vstávám naposled. Přiběhne ke mně ta holka začne mávat rukama kolem hlavy. Začne mě nanovo bolet hlava. Přestanu slyšet.

Udělám pár kroků a ocitnu se v nějakém lese. Hned přede mnou stojí chata. Vejdu do ní a začnu se procházet. V kuchyni leží mrtvě tělo muže. Je rozpulené na dvě části v oblasti pasu. Chytnu se o dveře a vycouvám. Nohou ale vrazím do něčeho měkého. Otočím se a na zemi leží dvě děti. Rozpůlené stejně jak pán v kuchyni. Začnou mi kapat slzy po tvářích. Kleknu si, jelikož mi přestanou fungovat svaly. Najednou jedno z děti chytne pevně moji ruku a otevře oči dokořán.
   ,,Byli jsme jen děti. Zabila jsi nás a je to jen tvoje chyba." řekne. Zatřesu s rukou abych ho setřásla a začnu řvát. Rozeběhnu se ven, ale místo lesa na mě už čeká rezavá loď.

Jsem zpátky. Zvednu se do stoje.
,,Natašo, uvítal bych ukolébavku." ozve se táta.
,,S tím bohužel nějakou dobu nepočítej. Rozsekal celý tým. Tady ti nikdo nepomůže." vysvětlí Clint.
,,Povolám Veronicu." dodá Tony. Dojde ke mně Steve.
,,Jsi v pohodě?" zeptá se.
,,Bylo mi i líp. Ty?"
,,V pohodě." odsekne a vezme si moji ruku přes rameno.
,,Nemusíš se vždy tak přetvářet. Já o tobě vím, že jsi silný i duševně ale taky poznám, když mi lžeš." konstatuji.
,,Zamotala mi hlavu."
,,To všem. Mě alespoň mohla ušetřit s velkou kocovinou." namítnu.
,,Joo.." odpoví s nezájmem.
,,Hele, za včerejšek se omlouvám. Neměla jsem po tobě tak vystartovat." nějak začít musím.
,,To je v pořádku. Byla jsi opilá."
,,Jojo..nálada. A děkuji za pomoc..s rukou."
,,Maličkost.." tenhle rozhovor je tak trapný. Byla bych teď kdekoli jinde, než tady. Ale nějak se to uzavřít muselo.