Tohle jsem já... (ff. avengers)

33.

Rozutečou se a mě tu nechají s Wandou. Aby se nezbláznila. Přiběhne za námi Pietro. Moje oblíbené dvojče.
   ,,Nažeň ty lidi do člunu." nařídí mu.
   ,,Nenechám vás tu." odpoví.
   ,,My si poradíme." dodám a rozbiju na prach robota, co se snažil přiblížit. 
   ,,Přijď pro nás, až budou všichni pryč. Dřív ne. Rozumíš?" to je pořád tak panovačná? Být Pietrem, uškrtila bych ji pupeční šňůrou.
   ,,Víš, že jsem o 12 minut starší než ty."
   ,,Běž." zasměje se.,,Povahově si dost podobná Starkovi." to mluví na mě?
   ,,Nevím, jestli to víš ale jsem jeho dcera takže..to dává smysl." rozbiju dalšího. Nechce zase přiběhnout Pietro a povídat si se mnou?
   ,,Ale vzhledově moc ne. Kromě těch vlasů. Totožné jak jednovaječné dvojčata."
   ,,To se snažíš sblížit? Promiň že se ptám, ale jsme uprostřed války a ty mi tady vykládáš, jak jsem si s tátou povahově podobná ale vzhledově moc ne. Co to má za význam."
   ,,Jen jsem chtěla mluvit. A třeba i lépe poznat." vysvětlí.
   ,,Hele, bez urážky, jo. Myslím si, že z nás kámošky nikdy nebudou. Ne že by jsi mi nějak extra vadila..ale prostě si moc nerozumím s lidmi, kteří chtěli zabít mého otce. Vím že ho nemáš ráda jako spoustu lidí, ale chci ho chránit. Takže asi si úplně nebudeme rozumět."
   ,,Dobře. Chápu."

,,Thore! Potřebuji tě zpátky v kostele." ozve se táta po pár minutách.
,,Ti jsou poslední?" ignoruje otce.
,,Jo. Všichni ostatní jsou už v Helicarrieru." odpoví Steve.
,,Pokud to vyjde, tak to asi nepřežijeme."
,,To je možné." konstatuje Thor. Super..tak možná umřeme. Stejně jsem nechtěla umřít stářím nebo nějakou nemocí. Umřít, protože na tebe spadne půl města, je slušné.
,,Asi by jsme měli jít." namítne Wanda.
,,Jo. Pietro pro nás asi nedoběhne." pousměju se. Ne nad ní ale nad Pietrovi. Zastaví se a zkamení. Co je? Vykřikne a spadne na kolena. Kolem nás se objeví červený přízrak a zničí všechny roboty v okolí. Je hustá...ale i tak ji nemám ráda. Chvilku ji nechala být a vydýchat.
,,Co se stalo?" zeptám se opatrně.
,,Pietro.." skoro zašeptá.,,Musím jít.." rozeběhne se. Má trochu pomotaný slovník. Řekne "musím jít" ale utíká. Měla by si vybrat. Muselo se mu něco stát..v nejhorším případě umřít. Byl fajn..

Nechám všechno jak je a rozejdu se za Stevem. Přibližně vím, kde je. A když ne, tak umřu no. A co? Po pár minutách opravdu dojdu ke Stevovi.
   ,,Kde se flákáš?" křikne na mě, protože jsme od sebe ještě pár metrů.
   ,,Zachraňuji svět, vzpomínáš?" usměju se. Úsměv mi oplatí.
   ,,To nevypadá moc dobře." pohledem směřuje k mé ráně na stehnu.
   ,,Ten oblek nevypadá dobře. Jediné, co mi vadí." a to myslím vážně. Noha se zahojí, ale oblek musím vyměnit.
   ,,Tak šup. Nastupovat." pobídne mě. Nastoupím na tu věc, kterou nikdy nenazvu člun. Není to člun! Podoba..nulová. Prostě nic. Doběhnou poslední lidi a Steve se ještě porozhlédne po okolí. Celé město se ale roztřese a začne padat. Doprdele..asi jsem to měla hlídat. Steve na poslední chvíli skočí a chytí se za okraj. Sleduje celou událost z toho okraje a nezpustí oči z padajícího města.
   ,,Počkat, počkat, počkat! Doufám že táta není pod tím městem." dojde mi.
   ,,Přesně tam teď je. A jestli se to nepovede, tak tam i zůstane." odpoví Steve.

   ,,Lowen, potřebuji, aby jsi nám trochu pomohla." ozve se otec.
   ,,Vy chlapy nic nezvládnete bez pomoci." protočím očima.
   ,,Na můj povel." ignoruje mě.,,Teď." z toho mě až zabolely uši. Vší silou zaměřím město. Musím zavřít oči z toho tlaku. Začne se mi motat hlava a zalehnou mi uši. Najednou se mi celá zem zdá lehká.

.

Vzbudím se a hned se posadím. Jsem na nějakém lehátku obklopená Avengers. Něco se slaví?
   ,,Jak ti je?" zeptá se táta.
   ,,Cítím se jak kdybych měla kocovinu." přiznám.
   ,,O tom se nebudeme bavit." odsekne. Jejda.
   ,,Něco slavíme?" zeptám se.
   ,,Vyhráli jsme." odpoví Steve.,,A taky máme nové sídlo Avengers."
   ,,No tak sláva. To by se mělo oslavit.." já si musela rýpnout.
   ,,Lowen. Dost si koleduješ." ukáže na mě prstem táta. Jen se na něho usměju a zase zalehnu do postele.
   ,,Ani se nezeptáš, co se stalo?" diví se Nat.
   ,,Klasicky na mě něco spadlo." pokývla jsem hlavou.
   ,,Omdlela jsi." vysvětlí Clint.
   ,,Já?" zvednu hlavu.
   ,,Půl města na tebe bylo zřejmě moc. Nezvládla jsi tolik tlaku najednou." dodá táta.
   ,,Tak slavit asi nebudeme.." zase zalehnu. To je pro mě novinka. Vím, že toho umím víc než myslím ale to, že se můžu "vyčerpat" jsem netušila. Asi budu potřebovat spoustu tréninku. A taky bych měla zjistit svoje maxima. Nevědomost se nevyplácí..

.

,,Všechno je jinak."
,,To nemohl nikdo čekat."
,,Někdo v budoucnu jo.."
,,Vision je umělá inteligence." řekne Steve
,,Je to stroj." dodá táta.
,,Takže se to nepočítá?"
,,Ta věc s kladivem platí jen pro lidi." to se pořád baví o Thorově kladivu? Jak malý kluci..
,,Jasně, pro něho neplatí."
,,Je fajn, ale umělý." s Thorem jdeme vedle nich a posloucháme potichu jejich kecy. Nechtěli se ještě před pár měsíci zabít?
,,Uzvedl kladivo, tak si smí nechat Kámen mysli. U Visiona bude v bezpečí. A toho není v dnešní době nikdy dost." promluví konečně Thor.
,,Ale když dáš to kladivo do výtahu..." bože Steve. Poslouchá vůbec?
,,Tak ho taky uzvedne." přidá se k němu otec.
,,Výtah není hoden."
,,Tyhle hovory mi budou chybět." chytí Thor otce za rameno.
,,Tak nikam neodcházej." nabídne táta.
,,Nemám na výběr. Kámen mysli je čtvrtý z Kamenů nekonečna, co se v posledních letech objevil. To není náhoda. Někdo tu rozehrál spletitou hru a udělal z nás figurky. A až budou všechny figurky na svých místech.."
,,Tak bude veselo." dokončil to za něho otec.
,,Ty myslíš, že můžeš zjistit, co se chystá?" zeptá se Steve.
,,Ano. Kromě tohohle jde zjistit všechno." položí ruku na tátův hrudník. A teď potřebuji vysvětlení. Tátova povaha nebo genialita? Co tím myslí?

Thor si trochu popojde a zdvihne kladivo. Kolem něho se objeví pár paprsků a pak zmizí. Za sebou na trávníku zanechá nějaký monument.
,,Ten chlap musí zničit i trávník." postěžuje si otec. Otočíme se a popojdeme k jeho autu.,,Ale bude mi chybět. A tobě zase já. To bude řeka chlapských slz." rýpne si.
,,Mně chybět budeš, Tony."
,,Mně ne.." odseknu.
,,Jo tak.. Je čas, abych si dal voraz. Možná bych měl vzít příklad z Bartona. Postavit Pepper barák a doufat, že ho nikdo nezboří."
,,Prostý život."
,,Taky tě to čeká."
,,Já ti nevím. Rodina, stabilita.. Chlap co všechno tohle chtěl, skončil před 75lety v ledu. A vyšel z něj někdo jiný."
,,Jsi v pohodě?"
,,Jsem doma."
,,Nejedeš?" otočí se na mě.
,,Zůstanu tady tati. Jezdi mě navštěvovat a občas mi zavolej. Tak i tak si od tebe odpočinu." odfrknu si ironicky. Zasměje se mi a nastoupí do auta.
,,Máš ji na starost. Ať je živá!" ukáže prstem na Steva. Nevím jestli je nejlepší nápad, mě přenechávat zrovna jemu.

Táta odjede a já se otočím na Steva.
,,Tak už spolu i bydlíme.." konstatuji.
,,Brzdi malá.." zasměje se.
,,Tři děti, svatba do bílé a béžové a baráček uprostřed lesa s jezírkem." začnu.
,,A kdo bude otec a manžel?"
,,To záleží, kdo se o mě bude umět poprat."