Tohle jsem já... (ff. avengers)

3.

Ráno. Protože kdyby bylo dobré, nemusela bych se připravovat na shledání s mým otcem, který o mně pravděbodobně neví.

   Ani nevím jak to udělám. Mám k němu prostě přijít do kanceláře "čau tati...jo jsem tvoje dcera mimochodem". Nemůžu ho vystrašit. Ani nevim jestli bude doma. Co když mě k němu ani nepustí.

Vezmu na sebe něco formálnějšího než obvykle. Nene, žadný šaty ani tak. Černé uplé džíny s černým tílkem a černou džískou. Není to málo černé? Asi ne...

Jinak aby jste se nedivili. Moje normální oblečení spočívá na teplákovkách. Mám asi deset různých barev tepláku a mikin. Žádný šaty, saka nebo společenské kostými se u mě nevyskytují.

Kolem desáté rání vyrážím z baráku. Každý ví kde bydlí můj otec. Teda..nikdo kromě Joeyho neví, že to je můj otec, ale ví kde bydlí on. Má mrakodrap s jeho jménem u centra NewYorku. I kdyby jste chtěli ho přehlédnout...nejde to.

Schodou nehezkých náhod vede cesta k němu po silnici, kterou jsem nepatrně poškodila. Chtěla jsem to vzít přes Joey. Co kdybych ho viděla naposledy, ale kilometr navíc mi dost jasně vysvětlil, že to nepůjde.

U "místa činu"... uvozovky protože jsem nikoho nezabila. Já vím...já vim...nemusíte tleskat..tak tleskejte no.

U toho "místa činu" stálo dost aut. Nebyli to stejné auta jako ty ze včerejška. Bylo jich více druhů. Samozřejmě policejní, nějaké bíle dodávky a auto s ptákem.

Fakt nekecám. Prostě na tom autě byl natisklej pták. Nějaký orel nebo tak něco. Byli tam i nějací chemici co sbírali vzorky.

Jojo..já vím. Krásná práce. Domácí výroba. Ne ten beton ale já.

Dala jsem ruce do kapes a radši se snažila rychle odejít. To "snažila" mi samozřejmě nevyšlo.

,,Halo paní. Tady nemůžete být!" křikne na mě jeden z policistů. Milý pán.
,,Jé pardon. Jen procházím." omluvím se. Co nejvíce jemně jak sladká květinka.
,,Můžu vás poprosit.." přijde ke mně nějaký pán. Na bundě má vyšitého toho ptáka co je na tom autě. Asi se mě chce zeptat jestli jsem něco neviděla nebo proč tudy procházím.
,,Co se děje?" usměju se. Co nejvíc sladce Lowen!!
,,Můžu poprosit vaše jméno?" zeptá se na oplátku. Na otázku se neodpovídá otázkou. To vás doma neučili?
,,Verity.. Verity Corner." To mám ale hezké jméno že.
,,Mohla by jste jít semnou prosím." a oficiálně jsem v prdeli. Jedu na policii, tam mě zatknou, vezmou do vazby a já tam schniju do konce života.

Jasně, mohla bych to zařídit pár mavnutím, ale nechci dělat vetší problémi než mám. Už takhle jsem toho nadělala hodně.

,,Kam mě vezete?" zeptám se po minimálně deseti minutách v autě. Jo to auto s tím ptákem. Chci taky nějaký merch s ptákem.
   ,,Uvidíte." odseknul. Tajnůskář!

Po pár minutách jsme začali spomalovat. Podívala jsem se z okýnka kde bylo nespočet aut. Ani bych je nedokázala spočítat. Všude pobíhali lidi mezi kterými jezdili auta. Byla to černá auta a občas na sobě měli toho ptáka. Začalo by mi hrabat, kdybych musela vidět každý den pořád dokola nějakého orla či co.

Auto zastavilo a k nám došla nějaká ochranka. Dva muži celý v černém. Vidím, že outfit jsem zvolila dobře. Vystoupila jsem i s tím pánem a společne jsme šli do velké budovy.

Ta ochranka ze mě nespustila oči a celou dobu šli těsně vedle mě. Už mi tak nějak došlo, že tu nejsem jen tak.

   ,,Prosim." podržel mi dveře do nějaké místnosti ten pán. Na můj vkus trochu arogantní..

   ,,Posaďte se." jak řekl, tak jsem učinila.,,Takže, jste na výslechu. Já jsem agent Coulson a vy nejste Verity Corner." začal.
   ,,Jste od hydry?" zeptala jsem se.
   ,,Znáte hydru?"
   ,,Tak jo...pardon ale na otázku se neodpovídá otázkou. Už mě to začíná vytáčet." bez reakce. Co je ten chlap zač. Doslova ho seřvu za "nic" (za hodně) a on se ani nehne.,,Jo znám. Jdou po mně." prozradila jsme mu. Začínám z něho mít strach.
   ,,,Kolik vám je let?"
   ,,Sedmnáct. Nedavno jsem měla narozeniny. Tadaaa." a zase nic. Znechucení, usměv prostě nic
   ,,Co jste dělala na místě?" samé otázky. Čemu se divim když jsem na výslechu.
   ,,Emm...no to je na delší povídání."
   ,,Zkráceně?" nedá si říct. Dobrý agent musím uznat.
   ,,Šla jsem se seznámit s mým otcem." řekla jsem pravdu. Ublížit mi asi nechtějí, jinak by to už dávno udělali.
   ,,Jméno otce?"
   ,,Asi mi nebudete věřit...ani já tomu nechci věřit"
   ,,Když mi nic nepovíte, nebudu moct čemu věřit." bez tebe bych to nevěděla chytráku.
   ,,Tony Stark." vypadne ze mě. Vypadá jako by to potřeboval střebat.
   ,,Omluvte mě na chvilku." řekl a odešel z místnosti.

Já mu ale říkala že mi nebude věřit. Ani to nemám jak dokázat. Maximálně můžu říct jak se jmenovala matka. Žádný průkaz totořnosti. Maximálně falešný, protože kdyby se někdo dozvěděl, že jsem jeho dcera, za chvilku bych byla všude po novinách. A takovou pozornost jsem nepotřebovala.

Div jsem na tý židli neusla do dveří vrazil nějaký pán. Tmavá pleť, páska přes oko, trochu větší a celý v černém. Jak originalní.

   ,,Dobrý den slečno Starková. Jmenuji se Nick Fury. Jsem ředitel S.H.I.E.L.D.u. Potřebuji vaše svolení abych mohl pozvat vašeho otce a tím prokázat vaši identitu." ten se s ničím nepárar. Šel rovnou k věci.
   ,,Asi jo.." skoro jsem to ani nestačila doříct, už byl pryč z místnosti.