Byla jsem nervózní z celého dneška. Dnes poprvé uvidím Nialla a nevím jaké z toho mít pocity. Po zprávách je to skvělý kluk, ale co když to v reálu nebude dobrý? Co když to bude jedna velká hrůza a my se přestaneme bavit?
Vím, že třeba mám zbytečný obavy, ale co když ne?
Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla, vypadala jsem celkem dobře na to, jak vypadám běžně.
Spokojeně sama se sebou jsem vyšla z pokoje. Máma byla s nejmenšími dětmi pryč. Doma byla jen ségra se kterou jsem si užila camping.
,,kam jdeš?" Zeptala se zaraženě a přestala se koukat na televizi ,,jdu ven s kamarádem" řekla jsem a ona se na mě podívala jako jestli si z ní dělám legraci.
,,takže rande " uculila se spokojeně ,,možná " uchechtla jsem se ,,každopádně nekoukej na ně furt už ti z nich musí hrabat " uchechtla jsem se a kývla na televizi kde opět byl nějaký rozhovor s tou její skupinou ,,to je dnešní rozhovor" namítla ,,a co tam řekli zajímavého?" Dala jsem oči v sloup ,,oni jsou celkove zajímavý" řekla vážně ,,a v čem?"
,,Hope notak! Však jsi je viděla jak jsou dokonalý!!" Vypískla ,,Normální kluci akorát jsou slavný a bohatý" uchechtla jsem se ,,a jsou dokonalý a vtipný" řekla ,,když myslíš " zasmála jsem se a zkontrolovala čas na telefonu ,,už půjdu kdyby něco, tak volej" usmála jsem se, ona přikývla a pokračovala ve sledování. Sotva jsem vyšla, tak jsem dostala zprávu
Ni: jsi také tak nervózní?😅
Já: popravdě? Hrozně moc😂
Ni: uff jsem rád, že to tak nemám sám 😂
Já: neboj máme to stejně 😅
Ni: doufám, že v realitě to bude také fajn tady si rozumíme skvěle 🫶
Já: souhlasím, ale věřím že ano bude to fajn
Ni: rozhodně
Potom jsem dala telefon do kabelky a šla na místo pěšky, tím že jsem vyšla dříve a mám to poměrně kousek od domova jsem se rozhodla pro procházku. V uších jsem měla sluchátka a puštěný nějaký písničky. Vůbec jsem nevnímala text snažila jsem se nesoustředit se na mou nervozitu, ale moc to nešlo.
Po asi dvaceti minutách chůze jsem se dostala do jedné z těch klidnějších částí Londýna. Jakoby co se tyče bezpečnosti bylo by lepší se setkat na nějakým rušnějším místě, ale v centru to není odpoledne o víkendu moc dobrý. Všude turisti, kteří chtějí udělat fotku, milion aut v kolonách a tak dále. Takže tam to nešlo jelikož by jsme neměli čas ani spolu mluvit a otázkou zároveň je za jak dlouho by jsme se našli přes množství lidí.
Když jsem došla na místo setkání, tak jsem zde byla první. Popravdě mě to ani nepřekvapilo jelikož jsem vyšla opravdu brzy a tady byla o hodně minut dříve. Nevadilo mi čekat, ale vadilo mi, jak moc jsem byla nervózní z celého setkání. Nevím ani proč jsem byla v ten moment nervózní přeci jen po zprávách si rozumíme tak přece musíme i v realitě ne?
,,Ahoj ty budeš Hope že?" Ozval se zamnou hlas, v rychlosti jsem se otočila a zamnou stál lehce vyšší kluk s kapucí na hlavě a na očích měl sluneční brýle.
,,Ahoj j-jo jsem" zakoktala jsem nervózně ,,rád tě poznávám osobně " řekl a objal mě, omotala jsem své ruce na moment také kolem jeho těla.
Mám z něj od prvního momentu dobrý pocit, ale jediný co mě zaráží je fakt, že je jak v utajení.
,,půjdeme se projít?" Navrhl nervózně ,,můžeme" souhlasila jsem s úsměvem, šli jsme do parku který byl kousek od nás a začali si povídat. Zezačátku to byli otázky typu jak jsme se vyspali ale potom jsme se začali bavit normálně.
