Castaway lovers [2]

1. Chaos

Leon táhl Fawziho pryč od budovy Senátu, jejíž spodní patro zahltily plameny.

„Ne!" křičel Fawzi. „Musím se vrátit pro Mac!"

„Andy říkal, že ta budova vybouchne," zasyčela Nola, „a Mac není blbá, zvládne to - ale ty jí budeš k ničemu, když se tu necháš zabít!"

Fawzi jen lehce povolil nohy, ale neodvracel pohled od budovy.

Ostatní lidé, různí zaměstnanci budovy senátu, se začali rozbíhat pryč, sotva se doslechli o výbušninách. Nola věděla, že potřebuje dostat pryč i svou skupinu. Jediný Lucas rozumně utíkal k Fawzimu autu, které bylo zaparkovaného poblíž. Leona zdržoval Fawzi, kterého doktor musel táhnout. Sheryl se zdráhala, určitě tam nechtěla nechat Kaie. I Nola se chtěla vrátit. Ti dva jsou idioti, blbečci hloupí... Ale doufala, že jim pomůže Hettie, která jim běžela na pomoc.

Ulice vedla do výšky přes mostek, a tak běželi tudy. Na chvíli se jim mezi budovami naskytl výhled na náměstí. Nola se zhrozila, když uviděla Mackenzie obklíčenou agenty. Vypadalo to, že už jí došly síly. Potom po ní vystřelili zbraní ve speciálním módu, aby ji omráčili.

Fawzi vyběhl k okraji mostku. „Mac!"

Ozvala se rána. Země se jim zatřásla pod nohama, Nola uviděla praskliny ve struktuře mostu. „Běžte! Tak běžte!"

Další rána. A hned několik dalších, které se spojily v ochromující hluk. Budovu zaplavilo světlo a vlna výbuchu zasáhla všechny v okruhu budovy.

Nola se probrala na zemi. Ani si nepamatovala, že spadla, ale věděla, co bylo příčinou. Pomalu začala vstávat, zakašlala, když se nadechla prachu ve vzduchu. Zvedla pohled k budově... ale neviděla nic. Jen mlhu z prachu a kouře. Na chvíli si myslela, že je tak hustá, že přes ni nic nejde vidět... ale potom uviděla sutiny. Zaraženě na ně hleděla. Hlavou jí proběhlo tolik myšlenek, až se spojily v jeden velký chaos. Omylem pustila svou schopnost volně a zahltily ji i křičící myšlenky ostatních, až klesla na kolena a rychle svou schopnost ovládla.

Fawzi opět stál na kraji mostku a zíral do toho prázdna, které osvětlovalo jen pár světel z okolních domů. Na rukou měl modřiny z pádu, ale do tváře mu nikdo neviděl. Čekal, až se mračna alespoň trochu rozestoupí. Uviděl však, že je Mac v pořádku... i když ji agenti táhli do vozu s dalšími vězni. Vůz nastartoval a odjel pryč, aby vězně odvezl, než je stihne někdo osvobodit. Zbytek agentů však zůstával, pomáhali zraněným kolegům, nebo se vydávali do hořících sutin.

„Kde je Hettie?" zeptal se tiše Lucas. „Měla přivést Andyho a Kaie..."

Nola ho chytila za ruku a táhla pryč.

„Nol!" Lucas se jí snažil vysmeknout. „Musíme na ně počkat!"

„Buď zticha!" Vykřikla po něm. Kluk se zarazil a Nola si uvědomila, že nechtěla být tak hrubá... jenže teď musela dát logiku před pocity a dostat odsud alespoň ty členy týmu, kteří ještě zbývali. Kteří byli naživu.

Celá skupina došla za ticha k autu. Z dálky byly slyšet jen hlasy agentů, různé materiály křupající v plamenech ohně, a potom i přijíždějící sanitky, hasiči i policisté někde v dáli.

Za volant usedla Sheryl, která sice měla řidičák sotva chvíli, ale Fawziho nemohli nechat řídit a Leon neřídil pět let. Nola na ni děkovně kývla. Potom posadila Lucase dozadu na lavičku a pohlídala, ať se do dodávky nasoukají i Leon a Fawzi. Prudce zabouchla dveře. Dodávka pomalu vyjela do ulic, pryč od místa, které teď bylo jen jámou plnou nepořádku zející uprostřed města. Prach se pomalu usazoval, noc však byla stále temná.

„Nevěřím tomu," říkal tiše Lucas. „Oni se z tama dostali, že jo? Hettie, Andy i Kai. Jsou v pořádku?"

Nola ho jen mlčky přivinula k sobě. I ona chtěla doufat. Jenže po tom, co viděla... Nechtěla ani myslet na tu malou šanci, jakou ti tři měli.

...

Andrého těžké kroky se ozývaly prázdnou ulicí ve slabém echu, které se neneslo příliš daleko. V rukou ho táhlo dolů Kaiovo schoulené tělo. Počítal jeho nádechy, aby se udržel při vědomí a sám nezkolaboval.

Hlasy agentů a policistů s baterkami se ozývaly za jeho zády. André věděl, že se musí někam schovat, jinak ho najdou a bude po všem.

Šel podél levé strany ulice, až se zastavil před skleněnou výlohou malé kavárny. Všiml si, že zámek na dveřích byl elektrický, a tak vyslal jeden malý blesk, který systém skratoval a dveře se s vrznutím pootevřely. Potom vyslal další blesky ke třem vnitřním kamerám. Všechna červená světýlka zhasla.

Vešel dovnitř a pokračoval až za prodejní pult. Tam opatrně položil Kaie na zem a dobelhal se zpátky ke dveřím, aby je zavřel. Po cestě na ulici přeběhlo světlo, a tak se André rychle přikrčil za stůl, potom se sklopenou hlavou přešel za pult, kde si sedl na zem vedle Kaie. Unaveně opřel hlavu o skříňku s hrníčky. Slyšel cizí kroky, ale nezastavovaly se. Slyšel hlasy, ale nikdo nekřičel, že by zahlédli mutanta. Byli tady v bezpečí - prozatím.

Až teď si mohl pořádně oddechnout. Strach lehce ustoupil a André opět pocítil své zranění na břiše. Pomalu z rány odhrnul krví nasáklé triko a tiše sykl, když se nepříjemně pohnul. Rána vypadala zle, ale tolik nekrvácela, takže alespoň o to nemusel mít starost. Rozhlížel se okolo, čím by ji zavázal. Ve skříňkách za sebou našel čisté látkové utěrky, a tak si rychle ránu převázal, a potom začal převazovat Kaiovu ruku.

Černovlásek lehce pohnul hlavou, u toho bolestně zamručel.

„Všechno je v pořádku, Kaii," řekl André tiše. „Jsme v pořádku," šeptal roztřeseným hlasem.

„Andy..." zachraptěl Kai přes stažené hrdlo.

André se zvedl a nalil do sklenice trochu vody, potom se hned schoval zpátky za pult. Pomohl Kaiovi se lehce zvednout a přizvedl mu sklenici ke rtům. Kai zvedl svou ruku, aby mohl sklenici chytit... při tom se zarazil, protože od loktu nahoru bylo jen prázdno. Roztřásl se, v šeru prázdné kavárny toho moc neviděl, ale uvědomoval si realitu. Nedokázal přesně zaostřit svůj zrak, před očima mu běhaly vzpomínky na poslední chvíle před tím. Teď už bylo jen po tom. Nekřičel, protože věděl, že musí zůstat tiše, nepravidelně se však nadechoval, čímž se snažil zahnat děsivé myšlenky a vzpomínky.

„Soustřeď se na mě, Kaii," řekl šeptem André, přiklonil se k němu a lehce se dotkl jeho čela. „Jsem tu, Kaii. Jsem tu."

Kai pomalu zvedl levou ruku a dotkl se jeho zaprášené tváře. „Přežili jsme," řekl tiše chraplavým hlasem. Potom však zvedl pohled. „A Hettie?"

„Hettie... nás zachránila," odpověděl André vyhýbavě.

Uslyšeli blížící se kroky. André se rychle přitáhl k okraji stěny pultu a opatrně vyhlédl ke dveřím. Stál tam muž s krátkými černými vlasy, které měl nahoře obarvené na blond. Nebylo mu sice dobře vidět do tváře, ale André věděl, že si prohlíží odemknutý zámek. Neměl oděv agentů ani policie, nejspíš to byl majitel kavárny.

Muž opatrně otevřel dveře a André se stáhl zpátky. „Musíme vypadnout," řekl co nejtiššeji a pomohl Kaiovi zvednout se. „Určitě tu bude zadní vchod."

„Kdo je tu?" ozval se hlas neznámého muže.

André podepřel Kaie a rozběhli se sklonění kolem pultu do dveří, co vedly do skladu. Silné světlo baterky v mobilu posvítilo jejich směrem, ale zasáhlo sotva část Andrého nohy.

„Hej!" vykřikl muž.

André s Kaiem však klopýtali dále. André vyřadil z provozu zámek zadních dveří a oba vyběhli do úzké zadní uličky. Běželi dále kolem kontejnerů, jak nejrychleji jen mohli. Muž se za nimi nevydal, ale mohl někoho zavolat, a oni nemohli riskovat.

Neměli energii k běhu, ale museli se dostat na nějaké bezpečnější místo, než vyjde slunce a město zaplní běžný provoz. Museli přežít.