Castaway lovers [2]

18. Agenti

Dean zvedl ruce v boxovacích rukavicích před sebe. Díval se přes ně na blížící se hrozbu. Dvojka vyrazila vpřed. Její úder zablokoval, ale ona chystala další. Vyhýbal se úderům, ustupoval, nebo ukráčel, ale nakonec ho stejně zasáhla do prsou a Dean s heknutím ucouvl. I když ho zasáhla vypolstrovanou rukavicí, bolelo to pekelně.

Dvojka, silná agentka s širokými rameny, podobně vysoká jako on, s úšklebkem konečně svesila ruce. Odhrnula si ze zpocené tváře pramínek vlasů, který jí utekl z drdolu. „Do formy ses dostal rychle. Ale musíš si ji udržovat.“

Dean si unaveně oddechl. „Trénujeme už celé hodiny...“

„Ano, ale to je pouze jedna část tréninku. Taky by ses měl vrátit ke strategiím a agentským kódům. A tomu tvému vyšetřování.“

Dean jen odvrátil pohled, snažil se neprotočit oči. Co dodat, fyzický trénink ho unavoval, ale aspoň byl zábavnější než studování, které mu připomínalo střední školu. Škoda, že se mu z ní více vzpomínek nevybavilo. Natáhl se pro láhev s vodou.

„Co ten výraz, Desítko?“

„Jaký?“ nechápal Dean.

S úšklebkem na něj kývla. „Tohle není dobrá známka, mladej. Necháváš na sobě dávat znát únavu.“ Založila si ruce v bok. „Vždyť jsi mezi nejmladšími agenty, je ti teprve dvacet jedna let. A vzpomínek máš tak málo, že z tebe v podstatě dělají batole.“

To už si líbit nenechal. „Batolata neumí střílet.“

Zasmála se. „To moje by to snad i dokázalo.“

Dean se zarazil a nevěřícně na svou lektorkou pohlédl. Vypadala tak na třicet let, o moc starší rozhodně nebyla. „Vy máte děti?“

„Mám. Tři.“ Řekla to, jako by to pro agenty bylo běžné.

Jenže Dean si nepamatoval, že by v budovách Anti-X někdy potkal člověka, co by zmínil svou rodinu. Tedy s výjimkou ředitele Hatsua Hatariho.

„Nekoukej tak,“ střelila po něm pohledem. Zvedla hravě ruce a zakroutila rameny. „Poslední kolo.“

„To jste říkala předtím.“

„Tentokrát je opravdu poslední,“ vybízela ho k boji.

V rozlehlé tělocvičně byli i další lidé, ale v tom koutu na změkčené podlaze, kde Dean trénoval, byli jen oni dva. Vydal se tedy vpřed.

„Nejde jen o to, aby ses udržoval fit,“ řekla za kroku. „Musíš se i zlepšovat.“

„Proč?“ Pokusil se o první výpad, ale ona ho zablokovala.

„Protože se chceš přece posouvat vpřed.“ Provedla krátký útok, ale potom natáhla nohu a trhla ji stranou, aby podkopla nohy Deanovi. Ten se však včasně stáhl a zaujal stabilní přípravnou pozici. „Hm,“ oddechla si pro sebe. Pokusila se o další útok.

Dean ji zablokoval rukavicemi. „Měl bych se snažit zlepšovat? Líbí se mi pozice Desítky.“

„Pokud se přestaneš zlepšovat, ostatní na to hledět nebudou a půjdou tou cestou sami. Brzy tě předběhnou, než to vůbec stihneš zaregistrovat.“

Nespokojeně se zamračil, ale už plánoval další útok. Trochu ji zasáhl do ramene, ale nebylo to dost na to, aby vůbec ztratila rovnováhu.

Dvojka energicky poskočila z nohy na nohu. „Tak co, Desítko? Svou pozici by ses určitě měl snažit bránit, protože pokud opustíš první dvacítku, ztratíš některá agentská privilegia, a taky nevím, jestli ti zůstane právo na to tvé artificiální oko.“