Over and Over /N.H./

18.

Kevin už spokojeně odpočíval ve své nové kleci. Celou cestu byl trochu vylekaný a nejistý, ale teď, když měl trochu soukromí a prostoru zdál se být uvolněný. 

Louis se do Londýna vrací až na Štědrý den a kluci se rozhodli mu uspořádat velkou párty, která bude zároveň i Vánočním večírkem. Uspřádají to u kluků ve vile a zařídili aby Loui jel rovnou tam, takže přijede nic netušící a bude si myslet, že nikdo není doma. Všude totiž bude zhasnuto, všichni budou potichu a schovaní, když Loui příjde dovnitř, rozsvítí se světla a všichni zakřičí 'všechno nejlepší'. Prostě to největší klišé co mohli vymyslet, ale nepochybuju o tom, že Loui bude nadšený. Kevina mu dáme až den na to, protože by se asi chudák zbláznil v domě, kde se pořádá párty.

,,Nejdeme se projít?" navrhnu Niallovi. Už celý den sedíme na gauči a kromě toho, že jsme zajeli pro Kevina a ubytovali ho, jsme neudělali vůbec nic. ,,Jako teď? Vždyť je tam zima a navíc se už stímvá." zakňučí Niall a zavrtá se víc do deky. ,,Ale no ták. Prosím." udělám na něj psí oči. Chvíli mi hledí pevně do očí, ale pak poraženecky vydechne. Takže jsem vyhrála. ,,Tak dobře no. Ale jen pod jednou podmínkou." hodí po mně významný pohled. ,,Jakou?" zeptám se ho zvědavě. ,,To ti neřeknu. Uvidíš až se vrátime." mrkne na mě.

,,Nialle! To není fér! Nemůžu s tím souhlasit, když vlastně ani nevím s čím." rozhodím flustrovaně rukama. ,,Neboj, bude se ti to líbit. A teď už pojď." usadí mě a vstane z gauče. Podrážděně ho následuju do předsíně.

Niall na sebe rychle natáhne bundu a nazuje si boty, takže teď čeká na mě a se zájmem mě pozoruje. ,,Na co koukáš?" zeptám se ho. ,,To nemůžu koukat na svojí krásnou přítelkyni?" zeptá se se zasmáním. ,,Ne." vypláznu na něj jazyk a on mi otevře dveře, když vidí, že jsem si už zavázala šálu.

Vyjdeme z jeho bytu a výtah nás sveze do přízemí. Když vystoupíme z budovy, ovane mě chladný vzduch a do vlasů se mi začnou snášet bílé vločky. ,,Kam půjdem?" zeptám se blonďáčka stojícího vedle mě s tázavým pohledem. ,,Co já vím. Ty jsi chtěla jít ven, takže tě budu následovat má paní." odpoví mi s úsměvem a vysekne mi přehnané, nemotorné pukrle.

,,Takže takovou hru teď hrajeme?" zeptám se ho se smíchem. ,,Tohle není žádná hra, má paní. Vy jste má královna a já jsem váš věrný rytíř co vás bude vždy ochraňovat. Stačí říct co mám udělat a já to vykonám." podívá se na mě s pobaveným ušklebkem pořád v předklonu. ,,Nuže dobře, můj statečný rytíři. Zatím bude stačit, když se zase normálně postavíš a doprovodíš mě na mé večerní procházce zimní krajinou mé překrásné země." řeknu stěží potlačující úsměv. Niall se narovná a zazubí se na mě.

Čím jsem si zasloužila někoho tak úžasného jako je on?

Nabídne mi rámě a já ho přijmu s červenajícími tvářemi. To můžu svést na mráz panující v Londýně, ale to že se mi v břiše rozletělo hejno motýlků už je jasný důkaz toho co se mnou tenhle modrooký Ir dělá. 

Procházíme se městem na které zlehka dopadá sněhový povlak a zvětšuje tak vrstvu sněhu, který už se v ulicích leží. Žluté světlo lamp osvětluje ulici po které nejezdí skoro žádná auta. Sníh mi potichu dopadá na hlavu a zachycuje se mi v rozpuštěných vlasech, pár vloček se dokonce sneslo i na moje řasy a zůstaly tam, dokud se nerozpustily. 

Niall se najednou zastaví, otočí se čelem ke mně a něžně mě políbí. Kužel světla z lampy na nás dopadá jako světlo reflektoru na hlavní postavu představení stojící na pódiu před publikem. Nevědomky se do polibku usměju a dobrovolně se v něm rozplývám. Niall se usměje taky a pak se ode mě odtáhne kvůli nedostatku vzduchu a opře si svoje čelo o to moje. 

,,Tak takhle se rytíř chová ke své paní?" rozhodnu se ho trochu poškádlit. ,,Tenhle jo." usměje se na mě lišácky ,,Dobře. Pro tentokrát ti to prominu." pokračuju v naší hře a odtáhnu se od něj. ,,Jdeme dál?" zeptám ze ho. ,,Jak si má paní přeje." obšťastní mě dalším ze svých úsměvů.

Dojdeme do parku a já se najednou jen tak z ničeho nic rozběhnu mezi stromy. Z úst se mi vydere nespoutaný smích a já roztáhnu ruce, jako bych byla pták co che vzlétnout. Zastavím se a točím se na Nialla, když slyším jak se za mnou směje. Oči mu září v tlumeném světle pouličních lapm. Ruce má vražené v kapsách a od pusy mu utíkají mráčky sraženého dechu, když se směje společně se mnou. Lehnu si na zem a začnu dělat andělíčka v čistě bílém sněhu. Niall se zanedlouho svalí vedle mě a napodobí můj pohyb. 

Najednou se Niall rychle postaví, sehne se k zemi a nabere sníh. ,,Co máš v plánu?" vypísknu vyděšeně a podezřívavě najednou a rychle se začnu škrábat na nohy. ,,Válku." zasměje se Niall a hodí po mě sněhovou kouli, kterou zatím stihl uplácat. ,,Takhle se rytíř chová ke svojí paní?" zavolám  na něj má předešlá slova zatím co utíkám se smíchem co nejdál od něj. ,,Tenhle jo!" zavolá nazpět a rozběhne se za mnou. 

Rychle se sehnu a uplácám kouli ze studeného sněhu. Prsty mi mrznou když po něm hodím kouli sněhu. ,,Trefa!" zavýsknu zvesela a poskočím si. Smích mě ale rychle přejde, když mě v obličeji zastudí studená hmota. Tentokrát je to Niall, kdo se výtězně směje. Než si stihnu smýst sníh z obličeje, ucítím jak do mě Niall narazil a my padáme. Vypísknu překvapením, ale Niall má pád pod kontrolou a tak spadneme měkce do bílé peřiny.

Ležím na zádech, Niall je nade mnou zapřený o lokty a kouká mi do očí. Najednou nás oba smích přejde a jen se strácíme v pohledu toho druhého. ,,Miluju tě." zašeptá Niall, skloní se ke mně a něžně mě políbí. ,,Miluju tě." odtáhnu se jen na tak krátký okamžik, abych mohla vyslovit tyto dvě slova a pak se zase vrátila k jeho rtům. 

Jen tak ležíme na zemi ve sněhu, v parku uprostřed Londýna a naše polibky je to jediná co vnímáme. Přijde mi to jako sen, ze kterého se nechci probudit za žádnou cenu. ,,Seš úplně studená. Nepůjdem zpátky?" přeruší Niall tenhle moment a já bych ho za to nejradši praštila. Pravdou však je, že teď, když se ode mě odtáhl a jeho teplo, které do teď mě hřálo, odstoupilo, pocítím zimu jdoucí ze země. 

,,Dobře." řeknu pořád trochu zklamaná a vstanu. Opráším ze sebe tolik sněhu co to jde a Niall mě vezme za ruku. Společně se vydáme zpět do jeho bytu.

Když tam konečně dojdeme a vstoupíme do budovy, úlevou si oddechni, protože je tady rozhodně větší teplo než venku. ,,Ty Nialle, co byla vlastně ta pomínka?" zaptám se ho, když nás výtah veze do určeného patra. ,,Ještě si počkej." mrkne na mě v odraze zrcadla co je na jedné zdi výtahu. ,,Děsíš mě." zasměju se trochu stísněně. ,,Neboj. Slibuju že se nemáš čeho bát." usměje se na mě a jeho slova mě doopravdy uklidní.

Výtah cinkne a my vystoupíme ven. Niall vytáhne klíče od jeho bytu a otevře dveře. Jako džentlmen mi je podrží a do bytu vklouzne hned po mně. Sundáme si mokré oblečení a pověsíme ho na věšáky. Niall zmizí do útrob bytu a nechá mě stát v předsíni. Najednou uslyším proud tekoucí vody a dojde mi kam tak rychle odešel. Chtěl si napustit vanu co nejdříve. Nepochybuju o to, že je stejně zmrzlý jako já.

Hello lovers,
Další sobota, další kapitola. Doufám že si užíváte prázdniny nebo minimálně alespoň víkend. My jsme dneska na dostihách a i když je zima tak je do super. Tak doufám že se kapitola líbí a uvidíme se zase v úterý.
Love ya
-Nina xx