Over and Over /N.H./

29.

***

,,Kolik je hodin?" křiknu na Ally, přes hlasitou hudbu dunící barem. ,,Bude jedenáct. Proč?" zeptá se mě a přitančí blíž, aby jsme na sebe nemusely tolik řvát. Zarazím se nad časem, který mi právě zdělila. Zaynovi jsem slíbila, že se tu zdržím maximálně dvě hodiny, ale už mám půlhodinové zpoždění. 

,,Už budu muset jít," oznámím Ally, která pořád tančí a je na ní vidět, že jí alkohol už stoupl do hlavy. ,,Tak běž. Já tu ještě chvíli zůstanu. Myslím, že támhle ten na mě právě mrknul." Zvedne ruku a zamává neznámýmu týpkovy, při tom jí na tváři pohrává svůdný úsměv. 

Tak to teda ne.

,,Máš přítele," připomenu jí rázně. Dělá, že to neslyší a možná je to i pravda, protože se zase trochu vzdálila. Protočím oči, chňapnu jí za zápěstí a zamířím směrem k východu.  Začne něco brblat a snaží se mi vytrhnout, ale dál jí pevně svírám. 

Ohlédnu se na svojí kamarádku, že je v pořádku, když už chvíli neodporuje, ale do někoho vrazím. Hned v zápětí narazí Ally do mě. Zvednu pohled a moje oči se setkají s těmi křišťálově modrými.

Zmateně se na mě podívá, ale já se na něj jen usměju. ,,Jé! Ahoj Loui!" zavískne brunetka vedle mě a vrhne se britovi kolem krku jakoby ho neviděla sto let. ,,Promiň. Na chvíli jsem se otočila a bum. Pije docela rychle," omluvím Ally. ,,V pohodě. Vždyť je dospělá, snad ví co dělá," odpoví mi Louis. ,,Já vím. Ale to víš, nateřství na mně zanechalo stopy," zasměju se s pokrčením ramen. Brunet mi úsměv opětuje a opatrně se odtáhne od Ally.

,,Což mi připomíná, že už jsme na odchodu. Zayn se nabídl, že Aidena uloží, abych se mohla trochu pobavit. Ale už je čas se vrátit," vysvětlím mu.

,,Já vím. Potkal jsem je jěště s Niallem, když odcházeli." fakt, že mi právě řekl, že byl Niall se Zaynem a Aidenem, se mi ani trochu nelíbí. Pochválím Louimu film, rozloučím se s ním a i s Ally se konečně vydám na hotel.

Nevím, proč mi představa, že byl Aiden s Niallem nahání takovou hrůzu. Možná mu už prostě po tom všem nevěřím natolik, abych mu Aidena svěřila do péče byť na pět minut. 

Hotel je naštěstí jen necelé tři minuty chůze od baru, ve kterém se koná after party, a tak netrvá dlouho a už jedeme výtahem do našeho patra. 

Nejdřív zamířím k pokoje 15. Vyhrabu z kabelky mojí kamarádky kartu od jejich pokoje a vpustím nás dovnitř. Pomůžu jí se převléct a ujistím se, že má vče co potřebuje, než jí nechám na pokoji samotnou a vydám se k sobě. 

Otevřu dveře a potichu si sundám boty, tak abych nevzbudila Aidena. Vejdu do pokoje a ve tmě zamžourám na svojí postel. Když tam Aidena nenajdu, rychle přesunu pohled na druhou postel, ale ta je pořád nedotknutě ustlaná. Rozsvítím světlo a obejdu obě postele, abych se ujistila, že třeba jen nespadl, ale zůstal spát. Ne. Zamířím do obýváku. 

třeba nemohl usnout a tak koukali se Zaynem na telku a obau ní vytuhli.

Ale i tahle místnost je prázdná. V panice prohledám celý apartmán, ale když nenajdu ani nohu, strachem se mi sevře hrdlo. 

Rychle vytáhnu mobil a vytočím Zaynovo číslo. ,,Čau Kelly. Co se děje?"zeptá se jakoby nic. ,,Aiden není na pokoji. A ty taky ne. Kde jste? Je aiden v pořádku? Proč tady ne-" ,,Kelly, klid. aiden jee se mnou. Je v pohodě. Nemáš se čeho bát," snaží se mě uklidnit, ale moc to nefunguje. Pořád totiž nevím, kde jsou. Ze srdce mi sice spadla část obav o Aidenovo zdraví, ale i tak se třesu jako osika. 

,,Kde jste?" zeptám se trochu ostřeji, než jsem původně zamýšlela. ,,Umm..." zdráhá se mi říct, kde jsou, což mě naštve ještě víc. ,,Kde jste?" vyštěknu na něj. Už mi došly nervy. ,,Klid Kelly. Jsou u mě. Aiden spí," ozve se z telefonu až moc známý hlas s Irským přízvukem. Při zvuku hlasu sebou nepatrně trhnu. ,,Jaký máš číslo pokoje?" vypálím další otázku. ,,Jedenáct," odpoví mi bez keců, ale zvńí nervózněji než před chvíli. ,,Za minutu jsem tam." S těmihle slovy hovor ukončím a bez bot vyběhnu na chodbu. 

Zabuším na dveře s číslem jedenáct a nervózně přešlapuju na místě. Zámek cvakne a ve dveřích se objeví hlava přítele mé kamarádky. Ani ho nepozdravím a vtrhnu dovnitř. ,,S tebou si to vyřídím později," houknu na něj přes rameno. ,,Jo,jo. Tak já už asi půjdu." Zaynův hlas zní provinile, ale ignoruju ho a pokračuju do ložnice.

Uvidím Aidena ležet ve velké posteli a neskutečně se mi uleví. Když konečně ustoupil strach, o to větší prostor má hněv. 

Zamířím do obýváku. Niall sedí na pohovce, neklidně mu poskakuje koleno a nevěnuje pozornost televizi hrající na pozadí.

Když si uvědomí mojí přítomnost, otočí ke mně svojí pozornost. Oči rozšířené a tělo napjaté jako struna na jedné z jeho kytar. 

,,Co tady dělali?" zeptám se ho. ,,Chtěl jsem Aidena poznat..." Jeho věta vyzní do stracena. je jasné, že se bojí mojí reakce. ,,To si ze mě děláš prdel ne?" nenadávám moc často, ale tahle situace je vyjímka. ,,Co je špatného na tom, že chci trávit čas se svým synem?" začne se hájit. ,,Není to tvůj syn," zasyčím jedovatě a podívám se mu zpříma do očí. V těch jeho modrých pomněnkách, které jsem tak dlouho milovala, se zračí ublížení. 

Dobře mu tak. taky mi ublížil víc, než si dokáže uvědomit.

,,Nebuď směšná Kelly. Moc dobře víš, že Aiden je můj syn." pobouřeně si odfrknu. ,,Možná geneticky, ane za otce tě nepovažuje," vysvětlím mu zlostně. ,,Chci aby mě za otce považoval." Z plic mi zmizí všechen vzduch, když slyším jeho slova. Jen tak na něj chvíli vyjeveně koukám. On mi pohled oplácí. Do očí se mi naženou slzy nad vzpomínkou toho dne, kdy jsme se viděli naposledy. 

,,Na to jsi měl myslet před šesti lety." Můj hlas je potichý a já v duchu děkuju Bohu, že se mi nezlomil uprostřed věty. ,,Já vím," přizná. ,,To co jsem řekl... Neměl bych na to v životě ani myslet, natož to vypustit z pusy. Omlouvám se." 

To. Si. Ze. Mě. Asi. Dělá. Srandu. Že jo?

,,Myslíš, že mi postačí obyčejné promiň?" zeptám se ho pobouřeně, založím si ruce na prsou a probodnu ho zlostným pohledem. ,,Ne," přizná potichu. ,,Tak vidíš." ,,Udělám cokoliv, abys mi odpustila." jeho hlas zní naléhavě, a moje obrana trochu klesne. ,,Vzdám se kariéry. Budu už je s tebou a Aidenem. Slibuju. Pořád tě miluju." Jeho slova mě zasáhnou hluboko do srdce.

,,Ne," řeknu pevně. ,,Ne?" ujistí se zlomeně. ,,Ne," zopakuju. ,,Nenechám tě vzdát se svýho snu, protože jsi v minulosti udělal chybu," dopovím. 

,,Tak co mám udělat, abys mi odpustila?" zaptá se. ,,Začít znovu," odpovím mu po chvilkovém váhání. ,,A to bys mi dovolila?" zeptá se s nadějí v hlase a zvedne ke mně hlavu. Mírně se na něj usměju. ,,Jo," potvrdím. ,,Ale bude to chvíli trvat." ,,Máme všechen čas na světě," ujistí mě a vyskočí z gauče. Pár rychlími kroky se kě mně přiblíží a sevře mě v pevném objetí. ,,Děkuju. Děkuju. Děkuju." Váhavě mu objetí opětuju a po dlouhé době se zase nadechnu jeho vůně, která se ani trochu nezměnila. 

Otdáhne se ode mě na délku paží a pevně se mi podívá do očí. ,,Miluju tě," řekne a v jeho hlase je tolik emocí, že nemám nejmenčí pochyby, že říká pravdu. ,,Nemusiš to říkat zpátky," ujistí mě a znovu mě obejme. Taky ho obejmu, pevněji než kdy jindy před tím.

Miluju tě, víc než cokoliv jeného na světě.

A v tom je asi ten háček. Budu ho milovat vždycky. Ať už se stane cokoliv, vždycky mu to odpustím. Zase a ase. Protože to je tak jak já miluju. Celým svým srdcem. A nepochybuju o tom, že to má Niall stejně.

Konec

Hello lovers,
Takže oficiálně poslední kapitola. Tak trochu nemám slov, takže jen doufám, že se vám líbí, a že jse vám líbil i celý příběh. Jestli jo, tak neváhejte zanechat vote nebo komentář.
Love ya
- Nina xx