Over and Over /N.H./

20.

O rok a půl později

Už uběhl rok a půl od Louiho minulých narozenin. Kevina si samozřejmě zamiloval hned ve chvíli co ho uviděl a první měsíc nemluvil o ničem jiném než o holubovi, kterého dostal. Už je to přes rok a půl co jsme se s Niallem oficiálně stali párem. A nedávno to bylo pět měsíců co jsem se přestěhovala k Niallovi. Ukázalo se totiž, že se Niall chtěl už nějakou dobu zbavit svého starého bytu a tak ho prodal a koupil domek na předměstí Londýna. 

Zdá se vám to jako idylka? Mě totiž jo. I když je Niall často pryč kvůli jeho povolání a já se cítím sama  trochu osamělá, když jsme spolu, zastíní to všechny moje problémy. Jasně, hádáme se a nedávno se Niall naštval natolik, že šel spát k Zaynovi a já tak doma vyšilovala, protože jsem netušila kde je. Nakonec jsme to urovnali a všechno je teď v pohodě.

Naložím tašky s nákupem do kufru Niallova černého Range Roveru, který jsem si od něj půjčila ráno, když jsem jela na snídani s Ali. Pak jsme celý den chodily po obchodech a koupily si pár hezkých věcí na sebe, protože nám teď přišly výplaty za jednu důležitou obálku pro Vogue. Ano, už jsme povýšily natolik, že jsme dělaly obálku pro Vogue. Sednu do auta a nastartuju. S Ali se rozločím krátkým objetím, než vystoupí a zmizí v moderním paneláku, do kterého se přestěhovala za Zaynem.

Já: Za chvilku budu doma zlato. 

Já: A vezu nákup! Napíšu rychle Niallovi a čekám na odpověď abych nekoukala na mobil, když budu řídit,

Niall: Nechceš se ještě někde zdržet?  Přijde mi obratem jeho odpověď, nad kterou se zamračím.

Já: Co jste zase provedli? Zeptám se ho a v hlavě se mi přehrévají scénaře co se mohlo stát. Niall si tam totiž pozval kluky, když jsem byla celý den pryč a nepochybuju o tom, že něco provedli. Na mou zprávu mi už neodpoví, ale ukáže se mi, že si jí přečetl.

Mají ještě deset minut než dojedu domů takže jim v duchu radím, aby pěkně rychle utekli nebo se schovali, jestli opravdu něco provedli tak jak předpokládám. 

Když se do mého zorného pole dostane domek ve Kterém s Niallem bydlíme, začnu se bát co ztropili. Z okna ve druhém patře je vystrčená nějáká tyč u které bych se nedivila, kdyby to bylo koště, a na ní neco vlaje. Když přijedu na příjezdovou cestu, zjistím, že ta rudá věc co vlaje na tyči jako vlajka jsou MOJE krajkované kalhotky.  Já je zabiju.

Zaparkuju auto na malé příjezdové cestě, vystoupím a vytáhnu nákup z kufru, Něco zaujme můj pohled trochu víc nahoře. Něco co tam rozhodně být nemá. Když se na blíž zaměřím, odhadnu to na koberec co má být v obýváku. 

Naštvaně popadnu tašky s jídlem, dojdu ke dveřím a odemknu. Zuju si boty a nestačím se divit. neskončilo to totiž jen nahrazením vlajky za moje spodní prádlo a chlupatým šedým kobercem na střeše.

Na futrech dveří vedoucích z předsíně se houpe roztrhaná potravinářská fólie. V dalších dveřích je pro změnu roztrhaná lepící páska. A za jí hodně papírových kelímků, rozházených po zemi. a když říkám hodně, myslím tím opravdu hodně. 

Prostor před gaučem je prázdný, což potvrdí moje obavy o tom, že můj milovaný huňatý koberec leží na střeše. A já nemám páru jak se tam dostal. Nemyslím, že by oživl jako létající koberec z aladina a vyletěl tam pokochat se okolím. Položím tašky na zem uprostřed obýváku.

,,Niallle Jamesi Horane! Laskavě mi pojď vysvětlit co se tady stalo!" zařvu na celej barák. Nechci být histerka, ale tohle už je trochu moc.

Niall výjde zpoza rohu jako spráskané štěně. Je mi ho trochu líto, ale pak si vzpomenu na svoje kalhotky co teď může vidět celé sousedství a vztek ve mně zase naroste.  ,,Můžeš začít s vysvětlováním." založím si naštvaně ruce na prsou probodnu ho vražedným pohledem. ,,Ummm...Noo...." přešlápne z jedné nohy na druhou, neví jak začít. Podrbe se nervózně na zátylku a pohled zaryje do země. ,,Co to moje spodní prádlo visící na koštěti z okna?" zeptám se ho. 

,,Harry chtěl abych mu ukázal v čem chodíš, když jsme doma sami. Že prý se chtěl inspirovat pro Louise. Když jsem mu to zakázal, tak nám vtrhl do ložnice a vzal si to sám. Pak to na truc pověsil z okna ať to všichni vidí." odpoví mi blonďáček a stále se vyhýbá pohledu ne mě.

,,Já ho přerazím." zavrčím si pro sebe a neujde mi jak sebou Niall trhne. Samozžejmě to nemyslím výžně, ale kudrnáč se rozhodně políčku nevyhne. ,,Co ten koberec?" zeptám se ho na další otázku. 

,,Zabalili jsme do něj Louiho, jako palačinku, a vynesli ho na střechu. Tam jsme ho položili a on se pak rozvinul a spadl do bazénu." pousmál se trochu nad tou vzpomínkou. ,,Co vás to napadlo? Vždyť si mohl ublížit!" vyjeknu zděšeně. ,,To byl jeho nápad! Je dospělej, může si dělat co chce." bránil ho Niall. ,,Dospěle se ale nechová. Myslela jsem, že není tak blbej. No nic, co ty kelímky?" pokračuju ve výslechu.

,,Chtěl jsem si udělat srandu ze Zayny. Natáhl jsem do dveří potravinářskou fólii. Do dalších jsem dal izolepu, jako pavučinu. A pak jsem tady postavil zeď z papírových kelímků. Zavolal jsem na Zayna, že mu hodlám vyhodit jeho oblíbenej lak na vlasy. Rozběhl se za mnou a všechno to shodil. Mám to natočený." rozjařeně se na mě usměje a v očím se mu zajiskří. Mně je ale jedno, že to má nahraný, teda, možná se na to později kouknu, ale teď je hlavní ten bordel co tady všude udělali. 

,,Spíš na gauči. Minimálně tři dny." řeknu s ledovou maskou. není ta až takovej trest, protože máme opravdu velký gauč na kterém se docela dobře spí. ,,Né. Děláš si srandu?" zakňučí. ,,Vypadám na to?" pozvednu tázavě jedno obočí. ,,Ne." zamumlá. ,,Teď zavolej kluky. Zahrajete si na uklízečky. Já jdu vybalit nákup." s tím zvednu tašky ze zebě a vydám se směrem ke kuchyni. 

,,Né, tam nechoď..." než to stihne doříct, na něčem uklouznu a spadnu přímo na zadek. Tašky s jídlem dopadnou s žuchnutím vedle mě a pár věcí z nich vypadne. Rozhlédnu se po kuchyni. Zem je pokrytá lepkavým těstem. Na lince je jako sníh rozsypaná mouka. Vypadá to tu jako po výbuchu.

,,A tohle má znamenat zase co Niallle?!" zařvu na něj a sbírám se ze země. Už toho mám tak akorát dost a rozhodně tomu nepomáhá, že mám svoje období v měsíci.  ,,No Liam chtěl udělat palačinky a já se tudy prohnal, když jsem utíkal před Zaynem. Pak za mnou běžel Zayn, ale v tu chvíli se otočil Liam od linky s miskou těsta a Zayn ho srazil. Liamovi vypadla miska a těsto se rozlilo na zem. Pak se Liam rozběhl za námi a shodil mouku." řekne Niall provinile. 

,,Na ledničku přijde zámek. A klíč budu mít pořád u sebe. zadám další trest. Zděšeně se na mě podívá. Oproti tomuhlr jsou tři noci na gauči spíš jako odměna než jako trest. ,,To neuděláš." vydechne ohroměně. ,,Ještě se stane něco podobného a po zámek půjde i jiné jídlo." pohrozím mu, překročím rozlité těsto a začnu vybalovat nákup. 

Sotva to dodělám, domem se ozve zvonek a tak jdu otevřít, protože Niall se zřejmně zašil nahoru. Když otevřu dveře, stojí na prahu čtveřice idiotů. ,,Jestli to tady nebude jako ze škatulky, tak si mě nepřejte." zamručím místo pozdravu a uhnu tak, aby mohli vejít dovnitř.

Nahrnou se do domu. Do teď jsem Harryho pořádně neviděla, stál totiž schovaný za klukama, ale teď když ho spatřím, spadne mi brada. Má na sobě totiž jakýsi kkostýmek uklízečky s výrazným sexuálním podtextem.

,,Harolde můžeš mi vysvětlit, kde jsi to vzal?" zaptám se ho nepříjemně a poukážu na jeho oblečení. Už mi dochází trpělivost. 

,,No to jsme si jednou s Louim říkali, že..." ,,Víš co? Nepotřebuju to vědět." přeruším ho znechuceně a zvednu ruku na znamení, že má přestat. ,,Asi zavolám Simonovi ať si vás vezme na převýchovu, očividně to potřebujete." zabručím si spíš pro sebe, ale zaznamenám Liamův zděšený pohled, což mě trochu potěší. 

To přijde už i můj přítel. ,,Nialle, půjč mu prosím něco normálního na sebe." poprosím ho a slovo normální zdůrazním. Už toho mám vážně dost a tak se uklidím do koupelny ve druhém patře a dopřeju si dlouhou teplou sprchu, zatímco ta pětice pakoňů ulkízí, co ztropili.

Hello lovers,
Další kapitola je venku. Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla, ale jaksi mě opustila inspirace. Nevím jak budu vydávat do budoucna, ale budu se snažit co nejvíc. Vždy když něco napíšu tak vám to rovnou zveřejním. Doufám že se vám kapitola líbí, napsala jsem jí už trochu dávnějc a jen čekala až mi zapadne do příběhu. Tak to je všechno.
Love ya
-Nina xx