Over and Over /N.H./

21.

Svalím se na postel a s povzdechem se zavrtám do pořiny. Rozsvítím lampičku na nočním stolku a natáhnu se po knížce, kterou mám zrovna rozečtenou. Najdu stránku, na které jsem minule zkončila a spokojeně se začtu do příběhu.

Ze čtení mě vytrhne až zabouchnutí vchodových dveří, znamení toho, že kluci už uklidili a právě odešli. Zakručí mi v břiše, ale ignoruju to, jsem totiž moc líná vstát z postele a jít si pro něco k jídlu. Navíc se mi nechce setkat se s Niallem. I když vím, že se to dřív nebo později stane, když bydlíme ve stejném domě.

Budu se mu muset omluvit.

Byla jsem na něj moc hrubá. Neměla jsem na něj tak vyjet. Najednou mě zamrzí moje předešlé chování a tak vstanu z postele a zamířím dolů. Niall je můj přítel je můj přítel už dlouho a já ho nadevše miluju. to, že s klukama dělali kraviny by se sice mohlo obejít bez takového bordelu, ale přeci jen už bych si mohla zvyknout. Pokaždé, když je totiž těch pět dohromady, jakoby to nebyli dospělí muži, ale malí kluci. A já jim to nikdy neměla za zlé. To, že je můj čas v měsícinic neomlouvá. 

Sejdu schody a uslyším zapnutou televizi a tak zamířím do obýváku. Niall sedí na pohovce, na které už má nachystaný polštář a peřinu. Až teď si vzpomenu, že jsem ho potrestaly spaním na gauči. 

,,Ehmm..." odkašlu si. . Nevím co říct dál a tak jen stojím ve dveřích do obýváku. Niall se na mě otočí. ,,Ahoj." taky neví co říct. ,,Promiˇm, že jsem byla tak hrubá." omluvím se a pořád trapně stojím ve dveřích. ,,Co? Ne. To já bych se měl omluvit. S klukam ajsme to přehnali." řekne, vstane a zamíří ke mně. ,,Jo, ale stejně. Moje reakce byla přehnaná." omluvím se mu znovua pohled zabodnu do země, když přejde až ke mně.

,,Znamená to, že mi nezamkneš ledničku a necháš mě spát v posteli?" zvedne mi bradu dvěma prsty a donutí mě se mu tak kouknout do očí. ,,Měl jsem totiž na dnešní noc nějaké plány." mrkne na mě a na rtech mu hraje pobavený úšklebek, což mi rozeseje po pokožce husí kůži. 

,,Tak to máš smůlu Horane, protože mám krámy." řeknu a zalituju toho, že jsem to musela dostatzrovna, když je Niall doma. ,,Děláš si srandu, že jo?" zeptá se mě. ,,Ne." odpovím mu provinile, i když vím, že to není moje vina.  ,,Promiň dodám a zase sklopím hlavu k zemi. Je mi líto, že musím Nialla zklamat. ,,Ne, ne, ne. Neomlouvej se Princezno. To je v pohodě. Co kdyby jsme si objednali nějaké jídlo a pustili si film?" navrhne blonďáček stojící přede mnou mírně. ,,Opravdu?" zeptám se ho nevěřícně. ,,No jasně. Co by sis dala?" Čínu? Pizzu?" začne zjišťovat. ,,Tak asi pizzu." odpovím mu. ,,Dobře. Tak já to objednám a ty můžeš zatím vybrat film." navrhne nacož jen přikývnu. 

Vezme svůj mobi z gauče a odejde do kuchyně, aby mohl v klidu zavolat do pizzerie. Sednu si na gauč, vypnu televizi a vezmu si do klína počítač. Najedu na Netfix a začnu projíždět nabídku filmů a seriálů, které platforma nabízí. Nemám náladu na něco vážného a tak hledám nějaký animák. Pohled mi padne na film Hledá se Nemo a já mám rozhodnuto. Vím, že Niall brečel, když to poprvé viděl, tak doufám, že tentokrát brečet nebude, protožepak bych začala bulet i já. 

,,Koukneme se na hledá se Nemo?" zeptám se svého přítele. když se vrátí do obýváku. ,,Jo jasně. Pizza tady bude za půl hodinky." sdělí mi tuhle životně důležitou informaci Niall a mě znovu zakručí v břiše. Sedne si vedne mě, natáhne se pro deku a oba nás přikryje. Pustím film a opřu se o Nialla.

Ani si neuvědomím, že zž uběhla půl hodina, když se domem najednou ozve zvonek. ,,Dojdu tam." oznámí mi Niall, stopne film a zvedne se. Ovane mě závan zimy , když se Niall i se svým tělesným teplem vzdálí. Slyším krátkou konverzaci než se modrooký Ir vrátí do obýváku i se skvěle vonící pizzou. ,,Tady to máte slečno." položí mi Niall na klín krabici s jídlem a druhou si vezme k sobě. 

Zase pustím film a pustím se do jídla. Niall mě napodobí, pizzu sní rychleji než já a pak samozřejmě škemrá o tu mojí. Bez větších protestů mu dám zbytek své pizzy a spokojeně se zachumlám do do jeho objětí. Poslední co si pamatuju je, jak mi Niall vtiskne polibek do vlasů a pak už se propadnu do říše snů.

***

O pět měsíců později.

Vzbudím se uprostřed noci do úplné tmy, kvůli nevolnosti. Vystřelím z postele jako blesk a doběhnu do koupelny tak akorát včas. Klesnu na kolena před záchodovou mísu, ve která se vzápětí obsah mého žaludku. Ztěžka vydechnu a zvednu se ze studených kachliček, kterými je obložena naše koupelna. Přejdu k umyvadlu, vypláchnu si pusu a omeju si bličej. zahledím se do zrcadla, ve kterém toho sice moc nevidím, protože jsem si nerozsvítila, ale postupem času si moje oči přivykli na tmu. vlasy mám rozcuchané a trčí mi do všech stran. Pod očima se mi rýsují tmavé kruhy zbůsebeny únavou. 

Není to poprvé, co mi je v uplynulém měsíci špatně. Už jsem se párkrát v noci vzbudila a letěla na záchod vyvrátit obsah svého žaludku. Doteď jsem to považovala za nějakou chřipku, teď mi ale příjde že to chřipka asi úplně není. S povzdechem se vrátím zpět do postelea zalezu si pod peřinu. 

Ráno mě vzbudí vyzvánění mého mobilu. Se zamrmláním se natáhnu po mobilu, a když si moje oči přivyknu dennímu světlu, spatřím na displeji jméno volajícího. Ally. Zvednu hovor a překulím se na záda. ,,Ahoj." zabrblám do telefonu. Moc jsem se v noci nevyspala. Po tom co jsem se vrátila z koupelny mi vůbec neššlo usnout a musela jsem myslet na Nialla, který je teď na dvy měsíce pryč. Alspoň je dneska sobota. 

,,No dobré ráno ospalče. Neříkej mi, že jsi do teď spala. Vždyť je dvanáct." ozve se z malého zařízení její smích. ,,Spala. Potřebuješ něco?" zeptám se jí a zívnu. ,,Ani ne, jen jsem si říkala, jestli nechceš jít ven?" zeptá se mě má kamarádka. ,,Já ti nevím, není mi moc dobře." snažím se z toho nějak vykroutit. Najednou mě chytne chuť na něco slaného, sladkého a kyselého dohromady. ,,Kelly, měla by jsi s tím zajít k doktorovi. Vždyť ti není dobře už celý měsíc." nabádá mě. ,,Neboj, já se z toho vylížu. Stejně to bude jen nějaká chřipka, za pár dní to přejde." odbidu jí. ,,To taky říkaš už celý měsíc, ale jak myslíš." úplně vidím jak pokrčí rameny.

,,A co kdybych přišla za tebou? donesu něco k jídlu a můžeme se kouknout na fil nebo tak." navrhne. ,,Tak jo, to zní dobře." souhlasím. ,,Dobře, jsem tam za čtyřicet minut dobře?" zeptá se mě. ,,Dobře, tak ahoj za chvíli." rozloučím se s ní. ,,Ahoj." oplatí mi rozlučení a já zvěsím.

Hello lovers,
Tak jsem se dokopala napsat další kapitolu, tak snad se líbí.
Love ya
-Nina xx