BoruSara OneShots

8. Kytice

,,Tohle je tenhle týden asi patnáctá ne?'' Podívá se Sumire na svoji nejlepší kamarádku která má opět u dveří obrovskou kytici. Včera červené chryzantémy, předtím afrikán, a dnes rudé růže. Sarda se skloní a zvedne kytici a jemně si přičichne. Na její tváři je jemný úsměv. ,,Nevím, spíše by mě zajímalo kdo je posílá.'' Usmívá se, vždy jí potěší a je smutná, že ctiteli který je už měsíc pravidelně nosí nemá jak poděkovat. je za ně ráda vždy jí zlepší náladu a vykouzlí úsměv na tváři. ,,Zkus tady něco večer nechat, třeba vzkaz a čokoládu.'' Zamyslí se Sumire. ,,Dobrý nápad.'' Kývne Sarada. ,,Taky chci ctitele co mi bude dávat květiny.'' Postěžuje si Sumire. ,,Máš manžela co ti denně dává pozornost.'' Připomene jí. ,,Ale ten mi nenosí květiny.'' Podotkne Sumire. ,,Dobře já Kawakimu řeknu aby ti je nosil, alespoň sem tam.'' Zasměje se Sarada. ,,Ne to je moc očividné.'' Zasměje se Sumire.

Když se Saradou dojdou k Saradě do domu, ta jde do pracovny a Sumire jí jako vždy vleze do ledničky. ,,Dole máš takový ten hnus co miluješ.'' Ozve se z pracovny a Sumire vypískne radostí. ,,Ty jsi pro mě koupila rajčata?'' ,,Ano, takže jez.'' ,,Máš naši vděčnost a věrnost.'' Zasměje se Sumire a vytáhne rajčata, Sarada je nenávidí a tak je tam má jen pro těhotnou Sumire, která je spíš u ní než u sebe doma, tam je díky tomu že Kawaki je v práci sama. Sumire si s broukáním sedne na gauč a Sarada svázanou kytici pověsí vzhůru nohama na zeď, usuší je a jako všechny si je nechá. ,,Měla bys najít kdo to je, za chvíli to dojde stěna.'' Zasměje se Sumire a Sarada kývne. Sedne si do svého oblíbeného křesla a pozoruje jak si to Sumire spokojeně žvýká.

Po nějaké chvíli se ozve zvonek a Sarada tam jde. Za dveřmi je Chocho a Himawari. A až moc se usmívají. Sarada je pustí dovnitř a když se i ony posadí, obě najednou vyhrknou. ,,Víme kdo je tvůj tajný ctitel.'' Zazubí se obě. Sumire zaskočí rajče a tak jí Chocho praští jemně přes záda. Ta kývne a poděkuje. ,,Jak to víte?!'' Dívá se na ně dychtivě. ,,Spíš kdo to je.'' Zazubí se Himawari. Sarada jde mezitím nalít pití všem svým kamarádkám. ,,Je to Boruto.'' Vyhrknou obě a ozve se tříštění skla. Všechny se otočí na Saradu, které z ruky vypadala sklenice. ,,Cože?'' Nepohne se ani o milimetr. ,,Boruto je ten co ti nosí květiny. Vím to, protože se ptal mamky na květiny lásky, a pak byl u tety Ino kde koupil obrovskou, identickou, kytici rudých růží.'' Ukazuje na kytici kterou Sarada pověsila na zeď. Ta neodpoví jen začne uklízet střepy.

Mezi Saradou a Borutem byl půl roční románek když jím bylo patnáct, ale ten skončil po velké hádce. To už jsou téměř čtyři roky. Sarada si zakázala na něj myslet, i přes to, že city k němu pořád existovaly, byl to i důvod proč byla jako jediná z dívek nezadaná. Milovala totiž stále Boruta, ale ublížil ji. Hodně jí ublížil. ,,Jsi v pořádku Sarado?'' ,,Ano.'' Vyhodí střepy a vytáhne jinou sklenici, a pak pití všem donese do obývacího pokoje. ,,On ví, že ty o tom víš?'' Podívá se Sarada na Himawari, nechce vyslovovat jeho jméno. ,,Ano a prosil mě ať ti to neříkám, ale já nemohla.'' zasměje se. ,,Tak mu řekni aby přestal být zbabělec.'' Podívá se na ní a dostane nazpátek trojí překvapený pohled. ,,Vyřiď mu, že to vím, a že se má přestat schovávat za květiny, a další dárky.'' ,,Další dárky?'' Ozve se Chocho která jí jednu z čokolád co tam Sarada pro ní, a ostatní návštěvy má. ,,Jeden právě jíš.'' Chocho vyvalí oči. ,,To je hodně, hodně, hodně, drahý dárek.'' Prohlédne si opět sladkost kterou jí. Sarada kývne, dívky si začnou povídat a Sarada přemýšlí. Už je to skoro rok co dostává různé dárky.

Večer, potom co ostatní dívky odejdou. Sarda si zajde do sprchy, poté co se převlékne, uslyší klepání. Mezitím co si pročesává vlasy jde ke dveřím, které otevře a ve dveřích stojí o hlavu vyšší blonďák jenž v rukou drží krabici směrem k Saradě. ,,Říkala jsi, že nemám být zbabělec.'' Usměje se na ní. Je nervózní, nikdo by to nepoznal, ale ona řeč jeho těla znala dobře, a ten cukající levý ukazováček říkal dostatek. ,,Pojď dále.'' Pousměje se mile, když už se nebude schovávat, nebude ani ona. Boruto vejde a poslušně čeká, kam ho zavede. Mezitím co si nadále pročesává vlasy jej zavede do obývacího pokoje. Frustrovaně zavrčí, nejdou jí rozčesat vlasy. Ucítí jemný dotek na vlasech. ,,Mohu?'' Šeptne Boruto, ani si nevšimla, kdy položil krabici na stolek. ,,Ano.'' Podá mu hřeben a Boruto se jemně pustí do rozčesávání jejích vlasů. Sarada nenávidí když jí někdo sahá na vlasy, takže už tohle bere jako úspěch a tak potichu a pomalu spustí. ,,Sarado, já vím, pokazil jsem co jsem mohl, ublížil jsem ti, ale prosím, já se změnil, udělám všechno proto aby jsi mi odpustila, alespoň odpustila, nejšťastnější bych byl, kdybychom mohli být přáteli, ale pochybuji, že ty bys o to, nebo více stála.'' Mezitím se mu povede rozčesat její vlasy a tak hřeben odloží. Sarada se k němu otočí čelem a dostane facku že se mu hlava otočí, ale ihned si jej za límec přitáhne k sobě a políbí jej. Neotálí ani vteřinu a polibek jí oplatí, jemně si jí za pas přitáhne blíže. Sarada má ruce obmotané okolo jeho krku. ,,Dobře, takhle mi facku můžeš dávat pořád,'' Zasměje se potom co se odtáhnou, ale jen kousek, Sarada si hlavu položí na jeho hrudník. ,,Udělej to znova, a zabiju tě.'' Zamumlá mezitím co se cítí bezpečně v jeho náručí. ,,Neboj se, já vím.''