BoruSara OneShots

17. Slepota

Po boji s Kawakim a Eidou bylo zraněno tolik lidí, že ne všem se ihned dostalo lékařské péče a někteří lidé tak zůstali s doživotními následky. Jedním z těchto lidí je i Sarada, která mlčela o intenzivní bolesti a pálení očí. Její sharingan jí naprosto zničil čočky a přišla kompletně o zrak. První týdny byly nesložitější, nedokázala rozeznat kde je, co se děje a byla zmatená. Naštěstí její přátele jí pomáhaly, a ne jen jí. Shikadai na nějakou dobu zůstal ochrnutý a pořád kulhá. Inojin byl nějakou dobu hluchý na levé ucho, ale už je v pořádku. Většina z nich si také odnesla spousty jizev a ran, ale hlavní byli rány na duši, z těch které ztratili.

Sarada dlouho nevěřila téměř nikomu s jejím navigováním, bála se vyjít z pokoje, nebo i z postele, nechtěla být přítěží nebo se plést pod nohy. Jenže její tvrdohlavý, blonďatý, otravný přítel a spolučlen teamu Boruto Uzumaki. Odmítal svou přítelkyni opustit, ať už na něj křičela sebe více. Neodešel, nikdy jí neopustil, ať už po něm křičela sebe víc, ať už ho do hrudníku mlátila sebe více, vždy jí jen objal a nechal, nechal jí plakat, křičet. Až odpadala únavou a on jí odnášel do postele a ležel u ní celé noci.

Po přibližně týdnu, byla ochotná jít i mimo pokoj, a další téměř měsíc, než byla ochotná vyjít ven, ale to nikdy sama. Po domě, jeho domě, se pohybovala bez problému, ale mimo dům měla strach. Nejvíce věřila jemu a Himawari, takže jeden z nich byl skoro nonstop s ní, spíše Boruto než Himawari, protože on se o ní bál, všímal si jak se její povaha změnila, jak byla vlastně bezbranná, její čakra nebyla stabilní a oči i sharingan byli naprosto nefunkční a Sarada měla strach, spousta lidí jí nenávidělo, proto z jakého klanu je, ale dokud měla sharingan, nikdo si nic nedovolil, teď to ale bylo jinak, nemohla se bránit, sice pořád byla dobrá v boji, ale její slepota a nemožnost poznat čakru okolo sebe, nemohla nikdy vědět co proti ní kdo použije.

V aktuálním momentu Sarada stála v kuchyni, na sobě měla volné kalhoty a Borutovu mikinu, prsty pravé ruky, zrovna přejížděla přes hnědou linku aby nahmatala konvici, hrnek má pod rukou levou. Vezme konev do ruky a pokusí se nalít si čaj. Zasykne bolestí a rychle konvici narovná, samo sebou si vodu nalila na ruku, rychle přejde k umyvadlu a ruku dá pod studenou vodu. Ta v konve totiž byla vařící. Lehkost kroků, jenž se k ní přiblížily by poznala všude. ,,Omlouvám se.'' Špitne jeho směrem, váží si toho co udělal, viděl jí a chtěl jí nechat aby to udělala sama, a když se poranila, přišel jí pomoct. Dělá to tak pokaždé. ,,Je to v pořádku, co tvoje ruka?'' Slyší jak utírá linku a nalije jí vodu do hrnku ve kterém měla čajový sáček. ,,V pořádku.'' Špitne, cítí, ale jak se po její ruce jemně natáhne a jemně jí stiskne a přitáhne si k sobě, modrýma očima zkoumá její kůži, dokáže si to živě představit. Kvůli ní se naučil základy léčivého jutsu a ona cítí, jak jí ruku ošetří, poté si jí zvedne k ústům a políbí její hřbet. Má ledová ústa, byl venku. Ona ruku jemně posune, aby spočinula na jeho ledové tváři, cítí jak se na ní usměje, jeho ruka sjede na její pas a obejme jí. Ona si opře hlavu o jeho hrudník a on tu svou o tu její. Ticho, klid a bušící srdce pod její hlavou jí uklidňuje. Stojí takto v kuchyni a kouřící čaj stojí na lince. Je jím jedno jak dlouho stráví v obětí toho druhého, oba jsou spokojení a to jim stačí.