BoruSara OneShots

16. Mimo Vesnici

Boruto miloval Konohu a její lidi, ale nenáviděl být tam dlouho, jediný důvod proč se vracel častěji než párkrát v roce byla jeho manželka. Saradu si vzal v momentě co bylo legální aby se vzali a ona ho nutí alespoň co půl roku byl ve vesnici. Akorát teď to nevyšlo, je to rok co byl naposledy v Konoze, rok co nikoho neviděl, ale první plnil misi a pak mu to neumožnil jeho zdravotní stav.

V tento moment stál před bránou Konohy a pomalu se vydával dovnitř, pořád trochu kulhal a tak nešel rychle jako obvykle. Bylo odpoledne, a tak vesnice žila, ale nikdo si jej nevšímal, chvíli obdivoval krásu vesnice, koutkem oka si všiml jak se na střeše květinářství k sobě tulí Inojin a Shikadai, Chocho a Mitsuki a jejich dvou letá dcera byli v restauraci. Díky čakry věděl, že jeho sestra je v akademii kde učila, ale jeho zajímala jen jedna osoba. Vydal se tady k sobě domů, už je to roky co nebydlel s rodiči, ale se Saradou a tak se taky vydal. Přijde ke dveřím a zaklepe, nebere si klíče, když cestuje, nechce je ztratit. Po chvíli slyší kroky, a když se otevřou dveře, usměje se. Sarada otevře dveře a nemůže uvěřit svým očím. ,,Boruto?'' Špitne překvapeně, on se usměje a ona jej obejme. Po chvíli objímání uslyší menší ránu. Sarada se od Boruta odtáhne a jde do obývacího pokoje, Boruto u dveří položí tašku, zavře za sebou a sundá si boty a jde za Saradou, a ten pohled mu sebere slova.

Uprostřed pokoje stojí Sarada a na rukou má malé dítě s blonďatými vlásky. Boruto jí jen pozoruje, Sarada k němu stojí bokem a ze země zvedá misku ve které byly hrozny. Když zvedne hlavu a uvidí Boruta, usměje se, misku položí na krmící židličku ze které nejspíše spadla a rozejde se k němu, malý chlapec Boruta pozoruje stejně černýma očima. ,,Než jsi odešel, nevěděla jsem to, a pak tě nešlo zkontaktovat, ale tohle je Saruto, náš syn.'' Usmívá se Sarada, ale nervozita je na ní znát, nikdy se o dětech nebavili. Neměla tušení, jestli nebude naštvaný, ale jeden pohled do oceánových oči a věděla, že ne. Malý chlapec se natáhl, chtěl aby jej nový člověk vzal na ruce, a Boruto, po ujištění jej vzal, jemný úsměv hrál na jeho tváři. Saruto, jakoby pochopil o koho jde, ihned se k nováčkovi přitulil a cítil se bezpečně, byla to podobně hřejivá a milující náruč jako ta jeho matky, což znamenalo, že to musí být bezpečné místo pro šlofíka. Sarada ani Boruto neřekli ani slovo, jen pozorovali, jak malý chlapec usíná, poté, co si byli jisti, že chlapec usnul, Sarada mu ukázala kam jej uložit.

Poté co tak učinil, otočil se na svou ženu. Ona podvědomě očekávala nadávky, i když věděla že on takový není, ale čekalo jí překvapení. Boruto jí objal, a začal se omlouvat. Objala jej nazpět, ale nechápala jeho omluvy, ale ty se osvětlily v moment co se začal omlouvat za to, že byla sama v době, kdy tu měl být. Lehounce a nepatrně se odtáhla, vzala jeho tvář do svých rukou, plakal. ,,Neviním tě. Nevěděl jsi to, neměl jsi jak to vědět. Ano, mrzí mě, že jsi zde nebyl, ale to nevadí, nebyla jsem sama, byli tu pro mě naši přátele a rodiny. Tvoje máma se mnou byla skoro nonstop, nemusíš se bát.'' Šeptá a hladí jej po tváři. ,,Chtěl jsem se vrátit dříve, ale otrávili mě, trvalo mi více než rok než jsem se byl schopen hýbat.'' Vysvětluje tiše, věděl, že si ho jeho žena po zdravotní stránce prohlédne a pokud bude třeba, nažene jej k Sakuře, ale musel jí to říct a tak začal tiše vyprávět o všem co se stalo.

Bohužel, musel odpoledne, ještě zajít za jeho otcem, kde potkal Himawari, která i přes to, že věděla, že on o malém nevěděl, tak ho dost seřvala a byla připravena do boje, ale uvědomila, si že její bratr není pořád dost zdravý na boj, ale slíbila, že duel dostane a vydala se zpátky k sobě, přes Saradu se dověděl o tom, že má přítele, ale koho, to nevěděla ani Sarada. U svého otce strávil soustu času, musel vysvětlit svou dlouhou absenci ve vesnici beze zprávy. Jeho otec ho ale pustil rychle, když se dozvěděl, že Boruto už o Sarutovi ví, a řekl mu něco co Sarada zatajila, málem pro jejich syna umřela, jen proto aby jej přivedla na svět, byla ochotná umřít, jen proto, aby byl jejich syn v pořádku, řekl mu, že kdyby nebylo Shikadaie, který jí našel a zavolal Karin a Sakuru, nebyla by jeho milá naživu. Proto se na prahu zeptal, kde by mohl Shikadaie najít. Shikamaru mu řekl, že většinou s Inojinm bývají buď na střeše květinářství nebo v parku.

Díky tomu je našel rychle. Seděli na střeše a Inojin si kreslil a seděl v tureckém sedu, mezitím co Shikadai ležel na zádech a hlavu položenou v Inojinho klíně. Ihned si ho všimli a poté co se přivítali je Inojin nechal osamotě, věděl o čem se chce Boruto bavit pokud přišel už dneska, vše ostatní mohlo počkat na jindy. Než vůbec stihl Boruto něco říct, Shikadai spustil. ,,Vím, proč jsi tady, a vím, že jsi nevěděl o tom, že je těhotná a nikdo, takže ani ty, jsme nevěděli jak je to pro ní nebezpečné, ale řeknu ti jedno. To co jsem ten den viděl nikdy nezapomenu, a i když to nebylo asi nejlepší, zůstal jsem s ní celou dobu a tak ti řeknu jedno, pokud někdy bude těhotná, a ty budeš mimo vesnici, dotáhnu tě sem a je mi jedno jak důležitá tvoje mise bude. Když blouznila v horečkách na pokraji života a smrti, volala tvoje jméno.'' Dokončí Shikadai. ,,Neboj se, neměl jsem v plánu zmizet na tak dlouho a nikdy to už neudělám, ale chci ti poděkovat, neexistuje, jak bych ti to mohl splatit, ale věř mi, že udělám cokoliv abych se k tomu přiblížil.'' Dívá se mu zpříma do očí, Boruto své sliby plní, sice mu to někdy trvá, ale plní je. ,,Neboj se, vyberu si to od tebe, až bude potřeba a teď, padej za Saradou, tenhle týden ti dám pokoj, ale příští týden se jde pít.'' Zasměje se Shikadai. ,,Přepiju tě o to se neboj, a ještě jednou díky.'' Usměje se upřímně Boruto a každý se vydá na opačnou stranu. Shikadai za Inojinm a Boruto za Saradou.

Když dojde domů, slyší tiché broukání z vrchního patra. Tiše se tam vydá, pokoj vedle jejich ložnice je pootevřený. Tiše vejde, Sarada sedí v houpacím křesle a tiše brouká Sarutovi jenž pochrupuje na jejím dekoltu, ona jej jemně svírá a kouká se na něj s nepředstavitelnou láskou a něhou. Pokojík je plný hraček a věcí pro malé dítě. Je uklizen, ale jen na tolik jako může dětský pokoj být, vedle kolébky je dětská postel. Boruto se ale dívá pouze na Saradu, ta si ho všimne a opatrně se zvedne, pokyne mu aby šel blíže, Saruto vůbec nevnímá, protože je v říší snů. Sarada tedy Borutovi tiše ukáže jak Saruta uložit, požádal jí o to než odešel, chtěl aby ho naučila vše a ona souhlasila. On, se opatrnš, aby nic nepoškodil nakloní a stejně jako Sarada dá Sarutovi malý polibek na čelo. Pak se narovná, a vtiskne polibek i na Saradino čelo, ta se k němu s úsměvem přitulí a oba pozorují jak jejich syn spí.