BoruSara OneShots

22. Pohled

Nikdy tohle nechtěl, ale chápal že musela, kdyby ho nezabila, zabil by on jí. Chidori jenž prošlo jeho hrudníkem bolí. Sharingan ve tvaru slunce podlitý slzami se na něj dívá, jeho nohy povolí, ale ona mu nedovolí padnout na zem, raději klesne na kolena a jeho blond hlavu si položí na kolena, černovlasá dívka pláče. Nechtěla svého blonďáka zabít, ale Momoshinki nad ním přebral kontrolu a jiná možnost nebyla. Může pro něj udělat jen málo, a proto ho donutí aby se jí podíval do očí, a on cítí jak ho vtahuje do genjutsu.

Blonďatému muži na tváři hraje úsměv když stojí mezi dveřmi na zahradu, je krásný slunečný den a v houpací sítí sedí jeho žena a pohupuje s jejich měsíčním synem Sarutem. Po zahradě mezitím pobíhají jejích tří leté dcery, dvojčata Sanada a Hanami a snaží se chytit krásného motýla, ten jim ale ulétává. Dívenky se nevzdávají. Dívky si jej konečně všimnou. ,,Tati!!!'' Ozve se od obou a o motýla ztratí zájem, jejich otec se vrátil po týdnu z mise. Obě se k němu rozběhnou a on je obě chytí do náruče a obejme je. ,,Ahoj princezny, zlobily jste maminku?'' Obě je má na rukou a vydá se k černovlasé ženě jenž se na něj zářivě usmívá. ,,Byly jsme hodné!'' Obě zahlásí a svého otce objímají. Sarada se zasměje a dívkám to odkývá, ale od svého manžela si vyžádá polibek, ten jí ho velice rád dá. Dívky se zachichotají. ,,Byly hodné, neměj starost.'' Usměje se a podívá se na malého Saruta jenž se začal probouzet, dívenky ihned zmlknou, jejich mladší bratr má nejspíše podobně citlivé uši jako jejich matka, slyší všechno odevšad.

Malý chlapec s blonďatými vlásky otevře svá očka, jedno černé, jedno modré, a prohlíží si co se děje okolo něj. Když vidí kde je a kdo je okolo, zase zavře očka, přitulí se k hřejivé, milující náruči a pokračuje ve snění. Sarada s ní jemně nadále pohupuje a na tváři má milující úsměv. Miluje své děti i svého muže. Kdyby jí kdokoliv před pěti lety řekl, že bude vdaná za Boruta a bude s ním mít tři děti, asi by se zasmála a zabila by toho člověka. Nechtěla děti, bála se toho, od styku, přes těhotenství až po porod. Její strach byl oprávněný, při porodu dvojčat málem zemřela, a Saruto musel na svět přijít císařským řezem. Avšak nelitovala ani jediné vteřiny od momentu co své děti viděla.

Večer, Boruto ukládal dvojčata a ona tiše krmila malého u něj v pokojíku. Dívky totiž trvaly na tom, že je uloží jejich otec. Sarada samo sebou neměla nic proti. Byla ráda, že chápaly i v tak nízkém věku, že jejich otec je často pryč a neměly to ani jednomu z nich za zlé. Po půl hodině se oba dva sešly v ložnici, kde si po dlouhé době dali společnou sprchu, jen sprchu, a poté se v objetí vydali do říše snů.

Jeho oči zíraly do sharinganu, jak stejná byla jejich vidina budoucnosti kterou nemohli mít, ukázala mu celý jejich společný život jak si ho mohli jen vysnít, od dětství až po smrt stářím. Z jeho modrého oka vytekla slza, dívka plakala, kéž by jí mohl uklidnit, ale neměl jak, neměl kontrolu nad svým tělem, naposledy se jejich pohled setkal, než se modré studny napořád zavřeli. Saradin bolestný křik byl slyšet všude, bylo jí jedno, že je na bojišti a kdokoliv jí může zabít. Objímala tělo svého blonďáčka a plakala, o několik hodin později ji tak našel její dobrý přítel a poslední člen teamu sedm. Netáhnul jí pryč, sedl si vedle ní, objal jí okolo ramen a nechal jí plakat, jak dlouho jen bude potřebovat, víc pro ní udělat nemůže, už ne. Naposledy pohlédne na svého bývalého přítele a spolu člena teamu sedm, vzpomněl si na jejich dětství. Kéž by vše bylo jinak.