Viděla jsem pravdu...

7

   ,,Mamiii, co si mam sakra zabalit?!" Ty dva týdny uplynuli jako voda, a já se samozřejmě balila až na poslední chvíli. Za už jenom zítřek a pak jedeme. Aby toho nebylo málo, je deset večer. Upřímně? Sakra nevím, co si mám zbalit. Instrukce od Perinový sice bezva, ale celej seznam oblečení nám tam fakt nevypsala. Bohužel.
   ,,Počkej chvíli, přijdu za tebou do šatny, dej mi deset minut," ozvala se mamka z kuchyně. Poslední dobou pravidelně pekla domácí chleba, takže se zase patlala s dalším. Je to zdravý a hlavně to je dobrý, takže já si nebudu nijak stěžovat.
   Fakt jsem nevěděla ani jedinou věc, kromě pár kousků oblečení a už jsem to vzdala, takže jsem radši napsala holkám.

Já: Hej damicky co si berete s sebou? Ja treba vubec nevim😥

Lokis💚: No já nevím jak vy, ale já si beru plavky

Nagálka❤: Ty vymletko však tam je celkem zima ne?

Já: Jo je

Lokis💚: Ajo tak nic asi ti moc nepomůžu Wandíku

Nagálka❤: já taky abaolutně nevim takže na mě se taky neotáčej Sávuško

Já: Hmm... dik za nic kamaradi

   No, tak to úplně nedopadlo dobře. Respektive to nedopadlo tak, jak jsem čekala. Že mě to vůbec překvapilo, my jsme jedna velká kalamita, jak už jsem fakt hodněkrát zmínila. Ale nedám s tím pokoj, protože to je krutá realita.
   ,,No? Tak s čim chceš pomoct," ozvalo se ode dveří. Nadskočila jsem leknutím. Ve dveřích se prostě najednou spownla mamka. ,,Kriste pane já snad dostala infarkt," stěžovala jsem si. ,,Promiň, to jsem nechtěla," omluvila se mamka, ale usmívala se od ucha k uchu. Na mě asi musí být hezký pohled, když se takhle leknu.
   ,,No jednoduše... mam zbalený tohle," ukázala jsem na ubohou hromádku oblečení, ,,a nevim co dál." Mamka se zamračila. ,,Já ti říkala, ať se zbalíš dřív. No jinak... vem si nějaký kalhoty asi jako docela slušný ale zároveň aby jsi v nich mohla třeba celý den chodit. Rouhodně si vem mikiny, a to dost."
   Jak mamka mluvila, běhala jsem ke skříni a vytahovala jsem příhodné oblečení. Musim říct, že na tyhle věci má moje mamka talent, z malé ubohé hromádky se stala pořádná kopice oblečení. Vzala jsem si čtyři mikiny a patery kalhoty. ,,Kolik máš triček?" Koukla jsem na kopici a zase na mamko. ,,Emm... přesně nula..." řekla jsme nesměle. Mamka se plácla do čela, ale i tak jsem si všimla letmého úsměvu, který mamce úplně rozzářil tvář. ,,Ty seš teda hrdinka. Vem si alespoň šest triček, spíš sedm možná i víc."
   Zase jsem se vrátila ke skříni a vybrala jsem osm mých oblíbených triček a další tři crop-topy. Je sice oravda, že ty topíky asi na Londýnské počasí nejsou úplně nejideálnější, ale to bych nebyla já, kdybych si nějaké nevzala. ,,No, trička mam," poznamenala jsem, když jsem hromádku triček a topíků hodila - ano, chladnokrevně hodila - na kopici oblečení, tvořenou převážně mikinama a kalhotama.
   ,,No to je asi všechno, ještě třeba hygiena a tak dále ale více méně už máš všechno," usmála se mamka a šla se dál starat o onen domácí chlebík. Teda myslím. Ve stejnou chvíli mi přišlo oznámení z whatsappu. Vytáhla jsem telefon a zkoumala jsem co kdo píše. Oznámení bylo od mojí kamarádky Vaness.

Vaness: Ahoj, nechtěla bys zítra zajít na něco do kina? 🙃

Já: Hele klidne, stejne pred dojezdem budu tak natesena, ze nebudu moct vubec usnout😜🤣

Vaness: Jasný, to jsem tak nějak čekala. Ale bacha tentokrát film vybírám já a necháš se překvapit 😝

Já: Ajeje, mam se bat? I kdyz to je blba otazka, jasne ze se bojim

   Na poslední zprávu mi Vaness už neodpověděla. Ale na to, co jsem napsala ani nic normálního odpovědět nedalo. Zítra je čtvrtek a já mam zrovna docela krátkou školu, protože nám odpadla poslední hodina. Samozřejmě bych se mohla kouknout na program v kině, ale ať už se bojím, jak chci, nezdělám to. Já ráda překvápka.Z myšlenek mě vytrhl můj vyzváněcí tón, koukla jsme na telefon a volala mi Sofi. Zvedla jsme hovor.
   ,,Ahoj Sofii, jsi v pohodě?" Zeptala jsem se jako první. Z telefonu se ozvala odpivěď. ,,Já nevim," odpověděla Sofi a z jejího hlasu bylo slyšet, že brečela. ,,Chybí mi Štěpán... a ještě víc snad Verča." Chudinka malá, v jeden den se rozešla se svým klukem a ještě se pohádala se svojí nejlepší kamarádkou. Nalrosto s ní soucítím.
   ,,Chudáčku... můžu pro tebe něco udělat Sofi?" Z telefonu se ozvalo povzdechnutí. ,,Asi ani ne, díky. Ale buď prosím na telefonu." Pousmála jsem se. ,,Jasný, budu ready v každý denní čas! Tak papa kočko, a Štěpán to za to nestojí," rozloučila jsem se a v ospivěď mi přišel mírný smích. ,,Díky, ty dokážrš člověka rozvedelit. Tak papa a ještě jednou díky,"rozloučila se i Sofi a zavěsila.
   Je pravda, že Verča nám řekla, jak to s tim podvodem bylo, ale já jí úplně nevěřim. Nemůžu si prostě pomoct. Proto jsem si zase vzala telefon a napsala jsem Verče ne úplně krátkou zprávu s dotazem, jak se stal ten podvod a s upozorněním, že nechci žádné žhavé detaily.
 

Téměř ihned mi přišla odpověď. Prý to byla jenom sázka, kterou dostal Štěpán od Mirdy, aby řekl Sofče, že jí podved s Verčou. Prý aby to vypadalo věruhodněji, domluvil se Štěpán s Verčou, aby to hrála. Dost se mi ulevilo, takže jsem jí napsala, že jestli to je fakt tak, ať se domluví Štěpanem a řekne Sofi pravdu. Verča odepsala, že ok a tak bylo naše drama vyřešeno.
   Já si ale nedala pokoj a i přes všechen odpor jsem napsala Štěpánovi. Bože, co já pro kamarády neudělám. Měla jsem sakra ohromný štěstí, protože stejně jako Verča mi Štěpán skoro hned odepsal.

Stepman: No to je na delší povídání...

Já: Tak pis kamarade ja mam casu dost

   Asi ti fakt je na dlohý povídání, protože už tady nad mobile sedim tak tři, čtyři solidní minuty a Stepman se pořád nevymáčknul. Ale jak jsem mu napsala, mam času dost.
   Už mě čekání omrzelo a šla jsem si pro knížku. Přečetla jsem pár stránek a koukla jsem jestli náhodou nedopsal tu svojí slohovku. Ani náhodou, teď už to ani neukazovalo, že píše. Bezvadný. Četla jsem si dál a až z črkání byla půl hodina. Pochybuju o tom, že celou dohu psal, protože když mi konečně přišla zpráva od Stepmana, fakt to nebylo zas tak dlouhý.
   ,,No ty vole..." ulevila jsem si, protože to co mi napsal jsem fakt nečekala...

Aaaaa cliffhanger! Muchacha, těšte se na další kapitolu, přijde další drama.

Takže sorry Aminko ale do plánu mi přibyla další kapitola... na Anglii si ještě počkáš.

(1125 slov)

Díky za hlasování a přečtení ❤❤❤
Díky dámičky za podporu a tahle kapitolka je pro Sofi-tak ses konečně dočkala co?

BangtanGirlyGirl
Callypso1
Filomengaaaaa
Lemurkavy
Lilinkatoptop
Lunchmeat23
nagalkaaaaa

Vaše Sáruše 😋🥰❤💋