Viděla jsem pravdu...

8

Čekala jsem všechno, ale ne tohle. To fakt ne lidi tohleto. Tak aby jste pochopili, povím vám tady fajnou storku:

Byli jsme všichni v sekundě a já jsem jednou v buse potkala svojí bývalou spolužačku, Emu. Kecali jsme a vyplynulo, že se jí líbí Stepman (už asi chápete, kam to míří). Poprosila mě, ať nějak zařídim aby si jí Steplman přidal na ig, tak jsem mu prostě napsala a on si jí přidal.
Od tý dobry se začali dost bavit, jednu chvíli to dokonce vypadalo, že spolu budou chodit. Pak se ale Stepman zamiloval do Sofi a Ema měla po hehe.

Fajn storka, že jo? Jenom kdyby Sofču ten chcípák nepodved s Emou. Jasný, už asi půl roku tvrdi, že se nebaví a teď vyjde najevo, že to vlastně vůbec neni pravda a že se s Emou vlastně vyspal.
No a samozřejmě je to na mě to Sofi říct. Nechápu co na Stepmanovi vidí, je to prostě chcípák plesnivej. Mohla jsem si to nechat pro sebe? NE! To bych asi nepřežila. Takže Sofi bude v depresích. Achjo, je mi jí hrozně líto.
I přes to, jak moc se mi nechtělo jsem nakonec zase vzala mobil a zavolala jsem Sofi. Chudinka. ,,Ahoj Sári, já jsem ještě pořád strašně ráda že je všcehno vpohodě," přivítala mě Sofi vesele.
,,No... ohledně toho... ne tak docela kočko," vysoukala jsme ze sebe nakonec, hrozně mi vadilo ublížit Sofi tak, jak jsme se chystala já.
V telefonu bylo hned poznat, že happi nálada Sofču hned přešla. ,,,Ne tak docela?' Sáruše jak to myslíš," divila se, bylo poznat, že se docela bojí. Aby taky ne.
,,No... víš že já mám občas trochu problém lidem něco věřit a tak si věci často ověřuju," začala jsem trochu zcestně. ,,No? Tak už se vymáčkni," naléhala zděšeně Sofi.
,,Psala jsem Stepmanovi, jak to teda je... a řekněme že originál zní jinak, než nám Verča řekla," teď když nad tím přemýšlím, vlastně pro Verču je možná originál to s rou sázkou... to si taky ověřim.
,,Jak to myslíš," vyjekla Sofi. ,,Špatně se to říká.. víš o tý mojí rádoby kamarádce Emě? Tak Stepman... s ní... asi chápeš," zamumlala jsem, až jsem si říkala, že mi ani nebude rozumět.
Sofi vyjekla. ,,N-ne, to... to n-ne," začala vzlykat. ,,Promiň, je mi strašně líto, že se to musíš dozvědět ode mě... víš co kočko? Jedu k tobě, do půl hoďky tam budu," slíbila jsem a zavěsila jsem.
Hodila jsme na sebe náhodnou mikinu z věšáku, v rychlosti jsem se rozloučila s mamkou a už jsme byla na cestě. Jela jsem tou nejkratší cestou k Sofi domu a byla jsem tam asi za dvacet minut.
Zaparkovala jsem na konci ulice a zazvonila jsem na dům, kde Sofinka bydlí a čekala jsem, kdo otevře. Otevřela Sofči mamka, milá osobnost. ,,Dobrý den, jsme tu za Sofi," pozdravila jsem její mamku. ,,Ahoj, pojď dál."
Usmála jsme se, vešla jsem a zula jsem si boty. ,,Můžu se zeptat, kde je Sofi," nadhodila jsem otázku a Sofinky mamka mi hned odpověděla: ,,Je u sebe, ale nikoho k sobě nechce pustit,"upozornila mě.
Poděkovala jsem jí a ještě jsem letmo pozdravila Sofči taťku - fajn člověk - a hned jsem vyběhla schody nahoru k Sofiinu pokoji.
Náhodou jsem málem srazila Matese, Sofči brachu.je celkem fajn (samozřejmě jak kdy) ale je žalostně malej (bez urážky). Ani mě nepozdravil a šel k sobě do pokje. Pokrčila jsem nad tím rameny a uaklepala jsem na dveře Sofči pokoje.
,,Jděte pryč," ozvalo se z pokoje, bylo poznat, že brečela, přesněji brečí. ,,Kočko to jsme já, prosím doemkni mi," poprosila jsem jí a kupodivu se po chvilce dveře otevřeli.
Vklouzla jsem dovnitř a zavřel ajsme za sebou dveře. Málem jsem zapomněla zamknout, ale jenom málem. Chudák Sofi. Fakt jí to zničilo. Seděla v mikině na posteli, obličej umazaný od slz a celkově byla zničená.
Obejmula jsem jí a ona mě. Takhle jsme byli pár minut, pak se Sofča zdráhavě odtrhla a utřela si oči. ,,Já to nechápu," zakňourala a vypadala, že se znova rozbrečí.
,,Copak nechápeš... je toho docela hodně," vyptávala jsem se opatrně. Sofča neurčitě rozhodila rukama. ,,Tohle... Štěpána... Verču!" Zavzlykala. ,,Jak mi to mojla udělat?"
Pohladila jsme jí. Trochu zcestně poznamenávám, že jsem si připadala jako mamička. ,,Hele já o tom trochu přemýšlela... ne že by to byla moje silná stránka teda,"Sofi se trochu uculila, ,,a napadlo mě, že Verča o tom podvodu dost možná neví,"dokončila jsem svou myšlenku.
Sofi se na mě podívala s takovou nadějí v očích, v tu chvíli jsem se modlila, aby moje myšlenka byla pravdivá. ,,Vážně si to myslíš?" Přikývla jsem. ,,Verča tě má ráda. Hodně ráda, víc než většinu ostatních. Tohel by ti neudělala."
,,Jak to potvrdíme," přemýšlela nahlas Sofi, ta naděje jí vrátila energii. Pokrčila jsem rameny. ,,Tak jí zavoláme, ne?" Sofi horlivě přikyvovala a hned vytáhla telefon a vytočila Verči číslo.
,,Ahoj Sofi, jak je," ozval se z telefonu skoro okamžitě trochu zkreslený hlas Verči. ,,Hele nic moc." Nastalo trpané ticho. Sofi zase začala vzlykat a bylo jasný, že ona se Verči jen tak nezeptá.
Přebrala jsem telefon a dala jsem se do vysvětlování. ,,COŽE?!" ozval se z telefonu Verči, doslova nasraný hlas. ,,Ten hajzl špinavej, ten debil! Sofinko on ti za to nestojí, když tě tahle podvedl."
Sofi jí po chvíli dohadování přesvědčila že to docela zvládá a tak jí Verča ještě chvíli utěšovala a pak jsme se rozloučili.
Ještě naposled jsem Sofču obejmula. ,,Tak, dej se do kupy, dej si nějakou čokošku nebo tak něco, zbal se a dobře se vyspi. Bude to all right, věř mi," povzbuzovala jsem jí a rozloučila jsem se.
Když jsem nasedla do auta, neubránila jsem se spokojenému úsměvu. Dobře jsem to zandala.

Po decentně dlouhé pauze jsem se vrátila k tejhle storce a musim řict, že se nemůžu dočkat na psaní dalších častí!🤩💅😜😘

Asi nejsme se Sefčou úplně bff a rozhodně s ní nemám takový pouto jako Verča, ale je to úžasná ženština a já jí láskuju, stejně jako vás ostatní ženštiny.😘😍❤🔥

Dikes vám všem, doufám, že se vám líbil Vánoční speciál a že jste tenhle příběh ještě úplně nezavrhli⭐💅😝❤🔥

(1061 slov)

Díky mým ženštinám za podporu, inspiraci a v neposlední řadě i konzultaci... že jo Lednice😝❤❄

BangtanGirlyGirl
bara_hepijunikorn
Callypso1
Filomengaaaaa ❤
Lemurkavy
Lilinkatoptop
Lunchmeat23
nagalkaaaaa
tokyo_love_

Omrkněte příběhy tady mých ženštin pls😥❤

Vaše Sárušee❤🔥😋