Viděla jsem pravdu...

6

Tady je výmečně předmluva, ale nezvykejte si. Jsenom vám tady dám takovej menší spoiler: v téhle kapitolce přijde drama! 😎🤪😉🙃

Jak říká moje mamka, blesk je můj pomalejší brácha. To se dá s přehledem říct i o naší partičce, protože když jsem dorazli domu, ani jsem neodemkla a už přijela dodávka jídla. Bylo zaplacený předem, takže jsem jenom podepsala nějaký papirus a vylovila jsem z kapsy nějaký dýško v podobě dvacetikoruny.
Poděkovala jsem rozvážeči jídla a zamířila jsem ke dveřím. Nevím jak, ale nějak se mi povedlo to vybalancovat a nerozlila jsem litrovej kelímek bůh ví čeho. Jsem na sebe hrdá, protože jsem i zdárně odemkla, bezpečně odložila jídlo a pití a chystala jsem se odkódovaty když mi došlo, že jsem ani nikdy nezakódovala. Já a moje pamněť to je taky případ sám pro sebe.
Holky se s tím moc nemazali a prostě naházeli věci na jednu valnou hromadu. ,,Yess, jídlo!" Týjo, Lenička asi měla fakt velkej hlad. ,,Pohoda Leni, dej mi moment a už to bude. Jenom musim zjistit co je bez lepku." Nojo Lenička a její bezlepková dieta. Chudák. Ještě že v memáči maji bezlepokovej burger, jinak by byla tak trochu jakooby decentně o hladu.
Vzala jsem hromadu jídla a pití a všechno jsem to odnesla do jídelny na stůl. ,,Takže... jo, nuggetky pro Lili a pro Nagálku taky a nuggetky a Sprite pro Aminu." Připadala jsem si jak v nějaké soutěži, když si holky poslušně přišli pro jídlo. ,,Tady je belzlepkovej burger a Spritik k tomu Lednice," Lenička se hladové vrhla po balíčku v mojí ruce a málem svoje pití upustila, jak jsem řekla, jsme jedna velká katastrofa.
,,Hej Sávo a jako hranolky nedostanu," stěžovala si Naty. ,,Počkej a dostaneš." Zalovila jsem v pytlíku (spíš v pořádným pytli) a vítězoslavně jsem vytáhla dvě balení hranolek. ,,Tak tady máš ty velký a já mam ty střední." Nagálka už vypadala spokojeně a převzala si ode mě větší balení hranolek.
,,Hele nestli si zapomněla ten Big Mac tak trě asi kuchnu," začala Anička. ,,Tadá!" Vytáhla jsem Big Mac a ještě jsem přidala hranolky. Anička si je vděčné vzala. ,,Jé hele tady jsou tři zmrzlinky. Baru, Lednice a Barčo, to bude pro vás," s těmi slovy jsem postupně vytáhla všechny zmrzlinky. Hky si je rozebrali a já si ještě vyndala svoje nuggetky.
,,Zbývá tu wrapík a ještě pár věcí," poznamenala jsem, když jsem koukla do pytle, co tam zbylo. ,,Tak holčičky, kdo je bez jídla?" Dvě ruce vyletěli jako na zavolanou do vzduchu. A k tomu se ještě tak napůl přihlásili obě Barči. ,,Tákže, pokud se nemýlím Baru tys měla ten wrapík co?" Bára přikývla a já jí podala wrap.
,,Pak jsou tady ještě jedny hranolky, tak čípak jsou?" Zeptala jsem se a vyndala jsem ze skoroprázdného pytle balení hranolek. ,,Jé, ty budou moje Sávuškou," přihlá sila se o ně hned Barča. ,,Oki."
,,Hele a my tu jako nejsme nebo co?" To protestovala Verča, protože každá z nás už si něco vzala kromě Sofi a právě Verči. ,,Pohodka Veru, rozeberte si ten zbytek, mělo by to být vaše a jestli ne, tak to ten rozvážeč spapal..."

- Asi po půl hodině -

Bez problému jsme sněldi všechno jídlo a teď jsem si z pokoje přinesla tablet a hledala jsem mail s instrukcemy do Anglie. ,,Hmm... těch mailů mi zas tolik nechodí ale tohle je bordel," poznamenala jsem, když jsem se už asi pět minut snažila najít správný mail - bez úspěchu.
Holky kolem mě stáli/seděli a koukali mi přez rameno, jestli oni náhodou nenajdou správný mailík. Najedou vykřikla Verča: ,,Tu je! Tady, tady je! Cha našla jsme ho!" No jo, hezký holka, ale co kdyby nám borkyně řekla, kterej to je, já jsem totiž očividně slepá. ,,Em... Veru? Já si jsem naprosto vědoma toho, že jsi úplně nadšená, ale kde je sakra ten mail?! Já jic nevidim," vztekala se Anička.
,,Bóže, vy jste fakt asi úplně slepý," protočila Verča panenky a klikla na displej tabletu. ,,Tak, prosím, tady ho máte." Koukla jsem na otevřený mail a fakt že jo, byli tam instrukce. ,,Jéj, díky Veru."
Začali jsme postupně procházet celý seznam a objevovali jsme spoustu dobrých i špatných zpráv. Nejlepší z naší mise procházení seznamu byly naše nalrosto goled reakce.
Nejdřív zaperlila Natka: ,,Hustý, budeme mít odbavený kufry," četla jsem další položku. Natka vyskočika radostí. ,,Jé, já vezmu Doníka!" Aby jste to pochopili, musíte vědět, že Doník je Nagálky pejsek, docela velkej a pořád nevím co to je za plemeno). Všichni jsme se začali tlemkt jako největší idioti, protože prostě Nagálka si vezme psa.
No, a to bych nebyla já, kdybych se nezaperlila i já. Četla jsem podmínky nalodění. Pak tam byla položka, že na palubu se nesmí brát nůž/nůžky s ostřím delším než 5 cm. Moje reakce: ,,,Amino, já si nemůžu vzít motýlka!" Vykřikla jsem nakvašeně.
,,A jo. Pokud teda nemáš dost malýho," zareagovala Ami. Do toho se připojila Sofi: ,,No jasný, proč by sis vůbec brala motýla? Ty máš snad domácí zvíře motýla?" ,,Sakra Sofi, motýlek je tohle," naštvala sjem se a vytáhla jsem svůj butterfly knife; neboli motýlka. ,,Aha..." Sofi dál radši mlčela.
,,Anyways," vrátila jsme se k obrazovce tabletu, ,,budu si ho tam muset koupit." Lili se na mě pochybovačně podívala. ,,A co s nim jako budeš dělat cestou zpátky," zeptala se zvědavě. Pokrčila jsem rameny. ,,Propašuju ho," odpověděla jsem prostě. ,,Že jsem se vůbec ptala."
Rozesmála jsem se. ,,Neboj Lilino, dělám si legraci. Jeden si vezmu, ale dám si ho do kufru, na ten se to omezení nevztahuje. Ale na druhou stranu, v Londýně si přece motýlka musim koupit ne?" Lili se usmála že chápe a Verča mi naprosto seriózně odpověděla: ,,No tak to je přece jasný. Jestli si ho nekoupíš tak nejdeme domu!"
Holky se rozesmáli a Lenka to ještě vylepšila dronou poznámkou: ,,Verulilinko já to řeknu tajemství. My nepojedeme, my poletíme."