Viděla jsem pravdu...

22

VODNÍ RUTINA

   Ráno mě vzbudila Anička, bylo už skoro osm což znamenalo snídani. Musím ale samozřejmě zmínit  jak konkrétně mě vzbudila....
   Řekněme, že jsem si prostě spinkala a najednou mi na ksichtu přistála voda. Vyletěla jsem z postele jak největší debylka a kdyby mě to náhodou nevzbudilo úplně, výbuch smíchu mě teda probral na sto procent.
   Nejdřív jsme byla mega naštvaná (což mi ale nezabránilo v tom, abych se smíchy skácela na zem...) ale vlastně to byla hrozná prča. Škoda toho mokrýho polštáře hele...
    Anička to odůvodnila tak,  že se mě prý snaží s holkama vzbudit už asi dvacet minut a zkoušeli fakt spoustu způsobů... tak Ančíču mojí milovanou nenapadlo nic jinýho než mi do ksichtu mrdnout vodičku. Jé, pardon, vlastně to napadlo Aminu s Barčou, které se tlemili Lednici s Lokisem co se mě snažili vzbudit, ale prý to byl jenom jako nápad sranda.
   Přestala jsem trucovat a radši jsme se s holkama urychleně přichystali jít na veřejnost a dorazili jsme před jídelnu včas.
   Sešli jsme se s druhou pětičkou. Ulevilo se mi, že nikdo nechyběl. Třeba rohle bude nakonec úplně normální školní zájezd.
   ,,Hej třeba Sáruše spí jak špalek," stěžovala si Lenička, která se mě údajně snažila vzbudit (neúspěšně).
   ,,To mi povídej," přidala se Verča. Jó, ta o tom něco ví. V primě nás pár jelo do Vodňan na nějaký zájezd a tak jsem byla s Verunkou na pokoji. Já fakt spim jak dřevo, jen tak aby bylo jasno.
   No, na tom pokoji byla jaksi fakt hustá lampička která se rozsvítila, když jste se dotkli takové té nohy nebo podstavce. No a já jsme ve spánku tu lapičku prostě držela takže šajnila jak slunce. Verča mě další den brutálně zjebala jen pro vaši informaci jo?
   Přešla jsme jejich poznámky a radši jsem se připojila do hovoru. ,,Ženušky... já mam hlad," postěžovala jsem si. Všichni se začali tlemit protože já mam hlad pořád...
   Zrovna když jsme se zase chtěli dát do hovoru, otevřela se jídelna a tak jsme to zase zakempili u stolu pro desítku. Na něm už bylo přichystané jídlo. Tak se stalo, že když si třeba Barča teprve sedala, já už v sobě měla půlku suchýho rohlíku. Talent prostě.
   Zrovna jsme se s Ami zamýšleli nad tím, co máme dělat s použitým nádobím, když předstoupila Perinová (to zní třeba nejvíc epicky že předtoupila btw).
   ,,Dobré ráno, jak vidím, jste tu všichni. To je dobře. Tak dneska půjdeme na London's eye, což je pokud nevíte takové to velké ruské kolo. Na hotelu budeme až do oběda, kolem poledne odjedeme do centra. Máte zatím volno, ale jen mimořádně, jindy bude program už po snídani."
   ,,Támhle," vyhrkla jsme hned jak Perinová domluvila, protože jsem si všimla okénka, ke kterému všichni s talířemi chodili.
   Já, Ami a Barbuška jsme se tedy vydali na bojovku jménem "vrátit talíře." Když jsme odložila skleničku  všimla jsme si, že jsem vodu vlastně nedopila, tak jsem si jí vzala, že to dopiji, jenže do mě zezedu někdo drcnul tak jsme si zlika tričko. (#dipressing)
   Aby tý vody nebylo málo, když jsem teda skleničku odvezdala a vracela jsem se s holkama ke stolu, Mirda co šel proti nám jak největší duch prduch zakopl (ano na rovině) a vychrstnul svojí vodu ZASE NA MĚ!
   To už jsme se fakt nasrala a odešla jsem, se mnou šli ještě Ami, Lenička a Bára. Anička si prostě vychutnávala jídlo, co dodat.
   ,,Kámo to je šikana," prostestovala jsem, když jsme čekali na výtah. Ami se mi zasmála. ,,Jako nechtěla bych."
   Nastoupili jsme do výtahu a až do té doby, než jsme se dostali na pokoj se mi všihcni tlemili jak jsem se snažila dostat vodu z vlasů a oblečení.
   Povzdechla jsem si. ,,Ženy já to vzdávám. Já se jdu prostě převlíct a tohle tu necham uschnout," promluvila jsme nakonec a smutně jsme se převlékla. Holky se mému zoufalému výrazu samo sebou tlemili. Jak jinak.
   Najednou se otevřeli dveře pokoje a já prodělala infarkt, protože do pokoej vletěla Ančíča s výkřikem: ,,Čauky brouci!"
   Můj infarkt spočíval v tom, že jsem zařvala a vyletěla jsem až ke stropu, načež jsem se smíchy skácela na zem protože mi došlo, že to byla celý Anča.
   Ležela jsem na zemi a dusila jsem se smíchy, tak Barunku napaldo mi přinést vodu, abych se třeba trochu probrala. Ta se vážně snažila pomoct jo? A pak je tady Lednice, která místo toho, aby mi dala napít mi to všcehno prostě nalila do krku, takže jsem to všechno vyprska zčásti na ní a zčášti na sebe.
   Hned jak jsem se přestala dusit, začala jsem zas nadávat. ,,Si spadla z motorky ne tvl? Teď jsem se reálně převlekla!"
   Už jsem to převlékání teda vzdala tak jsem se musela prostě smířit s tím, že budu kít chvilku mokrý triko no. ,,Ančí? Kolik bude stupňů," vyzvídala jsem.
   ,,Momentík... hele bude krásně  dvacet, dvacet pět a ani kapka nespadne." Oddechla jsem si. ,,Taky že vody už bylo dost," usmála jsem se a hodila jsem si do batohu jenom mobil, pití, sluchatka, peněženku a sušenky.
   ,,Berete si mikinu?" Zeptala se Amina. Já zavrtěla hlavou. ,,Hele znáš mě, já si jí vezmu," přidala se Lednice, ,,a Ančíča určitě taky." ,,Jasně brouku dělám to pořád."
   Barunka si nakonec taky vzala mikinku, jen tak pro jistotu, já a Amina jsme se na ní vykašlali. Myslím na tu mikinu, ne na Barču.
   Včas jsme byli u busu před hotelem (a to je co říct) tak jsme si vybrali nejlepší místa: ty na střeše. Zabrali jsme sedačky i Natuše a spol.
   Čekala nás asi půlhodinová jízda k London's eye, tak samozřejmě Perinová dávala přednášku o tom jak se máme chovat. Neutíkaty když se stratíme tak hned volat a já nevím co ještě.
   Než jsme si s holkama stihli pořádně pokecat, byli jsme na místě a učitelé šli koupit lístky na tu monsrozitu, ze který Anička chytala deprese jak je velká. Tou monstrozitou samozřejmě myslím London's eye.
   Do deseti minut jsme stáli ve stádu před kolem a čekali jsme na řadu. Kecali jsme s holkama a já jsem se Anču snažila přesvědčit, že ta věc fakt nespadne. Klasika prostě.
   Přijela "kabinka" (či jak tomu mam nadávat) a nejdříve vystoupila ta třicítka lidí a místo nic jsme nastoupili my.
   Kabina byla obrovská, spousta místa a i ve třiceti jsme tam nebyli nijak zvlášť namačkaný, což je cool. Mega jsem se těšila protože to je fakt úžasnej zážitek. Anička sice zase začala chytat stresy ale to se nějak zmáklo.
   Bylo to jednoduše úžasný. Ty Anči stresy raději opomeneme alr i přes to se kochala. Bylo to prostě senzační.
   Jízda trvala přibližně 30 minut (což nikdo nečekal) a byly jsme až ve 130 metrech což je mega hustý. Moc jsem si to užila (doporučuju).
   Niceméně jsme teda všichni nadšení vrátili k autobusu. No ale úžasný žejo v půlce tý cesty, která trvá asi dvacet minut začal brutální slejvák.
   No úžasné jo, já jsemtu mikinu nechala na pokoji. Všichni si brali mikinky a já jediná jsem žejo debylka a neměla jsem jí. Ale Amina taky ne.
   Otočila jsem se na ní a ta kundatra měla mikinu! ,,Ses posrala v kině ne si řekla že na mikinu kašleš," obvinila jsem jí.
   ,,Promiň Sáruší já jsem si jí nakonec vzala a zapomněla jsem ti to říct," omlouvala se hned Amina. ,,Pohoda prosimtě, žadný hroty," mávla jsem nad tím rukou.
   No ve zkratce než jsme došli k busu, byla jsem zmoklá jak slepice. Naštěastí má bus dost míst i bez těch na střeše, tak jsem nemusela dál moknout.
   Dojeli jsme domů a po asi hodině jsme měli večeři. Samozřejmě jsem se zase polila. Teda spíš mě polila Lednička, protože převrhla moje pití a já měla ruku zrovna tam, kam ta voda letěla. Nádhera toto.
   Ráda bych řekla, že tím pro mě vodní rutina skončila ale bohužel ne. Nějak nás napadlo jít kouknout na bazén, kterej byl stejnej jako v mým snu. Jenže samozřejmě Verču nenapadlo nic lepřího než mě do něj schodit.
   Tak jsem se převlékla rovnou do pyžama a s holkama jsem chvíli hráli Palarmo  ani nevim jak nás to napadlo. Tím dnešní den skončil a já si šla konečně lehnout. Jo a ten polštář stihl od ranního budíku uschnout!!!!

(1359 slov)

Lásku všem, vaše Sáruše❤