Viděla jsem pravdu...

21

ROZESMĚJU I ANGLICKOU RECEPČNÍ

  Narozdíl od Ančíči jsem neusnula a užívala jsem si pohled z okénka autobusu. Upřimně? Noční Londýn neni vůbec, ale opravdu vůbec k zahození.
   Ale nakonec jsem byla jenom ráda, že jsem neusnula, protože bych to že jo nebyla já, kdybych nezaslechla nějakou prepi konverzaci. A je jasný, že za náma samozřejmě sídlili kořenovci a už vůbec by to nebyla sranda kdyby zas Mirda nemlel pantem.
   Nepochytila jsem všechno co s Patrikem meli ale vyvodila jsem z toho jednu velmi podstatnou věc: Mirda chce Verču. Jo a Patrik nejspíš taky, to už přesně nevim.
   Takže úžasný, Verča je velmi populární, i když to teda není zrovna novinka. Pak se ale do rozhovoru připojil ještě Stepman a tím, ať ho cituji neserou a že oni si to alespoň neposrali.
   Pak tam Mirdovi mluvil do duše že on má u Verči velkou šanci a že on sám si to u Sofi posral i když jí miluje. No ty bláho, to mě dojalo aj slzička ukápla.
   Pak mě ale už jejich rozhovor přestal bavit, tak jsem si radši zase pustila písničky. No jo, ale to zdaleka nebylo všechno. Aby bylo jasno, v poslední době nás s Ančí kluci nějak šikanujou protože aby toho nebylo málo, druskovci to zakempili hned před náma.
   A tak se stalo, že jsem ještě zaslechala ještě jednu prepi konverzaci, konkrétně Honzu, kterej si stěžoval, že neví jak na Lilušku zapůsobit. Jakože neřekl Lilušku, tak jí říkáme jenom my holky, ale kámo COŽE? Tady nám to jiskří dvakrát tolik co normálně.
   I přes to, že jsem se strašně chtěla o nové drby podělit, nemohla jsem. Řeknu to asi takhle: buď jsem já degenerovaná a nebo všichni ostatní. Dolsova ani jedna jedniná ženuška nebyla vzhůru! A to je sakramenskej poděl.
   Jelikož jsem byla příliš hyperaktivní (jako jsem ostatně často), měla jsem náladu něco pořád dělat. Tak jsem si asi během dvou minut celkem do podrobna sepsala celý ten postižený sen. Jakože fakt by mě zajímalo, jak se mi mohla zdát několikadenní sen, to můj mozekt fakt nebere.
   Niceméně jsem neměla - alepsoň prozatím - v plánu se s někým o tenhle krásný zážitek podit. Nechtěla jsem holkám kazit tenhle (prozatím) krásný zájezd, přece jenom to je jeden z prvních a taky posledních velkých výletů.
   Cesta kupodivu uběhla docela rychle, tak jsem využila příležitosti Anče vrátit jak mě budila v letadle. Hodně jsem si to promyslela a tak jsem jí nejdřív tak jako jemně trošinku vzbudila a by byla v takovém polospánku.
   Hned se  trošku malátně narovnala. ,,Co... kde..." mumlala u toho a já se málem rozesmála. Než si mě stihla všimnout trochu jsem jí strčila a vybafla jsem na ní.
   A teda řeknu vám jedno, bylo to hodně promyšlený, to jo, ale stejně jsem moc nevěřila, že by se mě fakt lekla. Nojo ale je to Anička, takže se málem podělala z toho.
   ,,Aaaapomoc!" Vykřikla a já se rozesmála jak retard. Hned jak jí došlo, že jsem to byla já (což netrvalo ani pět vteřin) mě naštvaně bouchla do ramene a začala nadávat.
   ,,To si snad  ze mě děláš humorníčky! Jseš degenerovaná?" Mile jsem se usmála. ,,Mam na to fakt odpovídat zlatíčko?" Anička se naštvala asi ještě víc ale zároveň vypadala, že vybuchne smíchy spolu se mnou. ,,Já ti dám takový zlatíčko!"
   Než mě přešel záchvat smíchu, půlka busu už byla venku. Tak jsme se teda nakonec odhodlali taky vystoupit i když jsem se pořád smála, Anička se ke mě taky přidala.
   Před busem byl nával, samo sebou všichni chtěli svoje kufry. Tak jsem se přidala do chumlu a nakonec se mi nějakým způsobem podařilo najít můj i Anči kufr. Tak jsem jí ho vzala, jasný ne?
   Když si toho všimla, rozzářila se jako hvězdička. ,,Ty si mi vzala kufr?" Postavila jsem ho před ní. ,,Jasně brouku, dělam to pořád." Anča mi věnovala velmi vřelý úsměv a pak jsme se připojili k Natále s Lilinou které už taky s kuframa kempili u vchodu do budovy.
   ,,Já vás třeba nechápu vy jste v tom busu všichni spali," spustila jsem hned. Natka si založila ruce na hrudi. ,,Hele nemel ty elko ty si zas usnula v tom letadle a asi dvakrát si mi tam způsobila infarkt vole."
   ,,A to neni vůbec ňuňu," navázala na ní Lili. ,,Aj em spu sory," zasmála jsem se a rozhlížela jsem se jestli už má i zbytek party kufry. A dokonce i měli. Pomalu jsme se sešli a najednou nás bylo deset.
   Já jakožto nejvíc hyperaktivní a random člověk jsem se otočila, že řeknu něco Lili a ona tam nebyla, místo toho tam byl jenom ten vchod. ,,A hele, dveře!" Vyhrkla jsem dřív než jsme si to stihla rozmyslet (jako to ostatně dělám většinou).
   ,,Omg neee je tam jeřáb," vysmála se mi Lednička. Přešla jsme její poznámku a začala jsem stručně vyprávět, jak si všichni kluci museli v buse nutně vylévat srdíčko, takže ve výsledku bylq Sofi nadšená, i když trochu nervozní, Lili velmi spokojená a Verča... až PŘÍLIŠ optimistická.
   ,,Pojďte prosím všichni dovnitř na recepci ať tady nestohíme jako banda dobytka," zavelela Perinová a tak jsme se do těch mých dveří nahrnuli jak hurikán.
   A jelikož mě znáte, je vám jasný, že tento už i tak krásný zážitek jsem obohatila o akrobatický kousek, konkrétně perfektní rybičku + asi metr a půl jízdy po břiše. Při čemž ani jedno nevim jak se mi povedlo.
   Že se holky začnou tlemit, to mi bylo jasný. Že i kluci se zasmějou, to jsem nečekala. Ale že ta random anglická recepční se tam začne smát SKORO stejně  (klíčkové slovo skoro) jak já by mě ve snu nenapadlo.
   Chvilku jsem na ní čuměla jak na svatej obrázek a pak jsem se teda uráčila zvednout a pořád ještě vysmátá a trochu zmatená jsem se přidala k Ančíče která zrovna vedla velice zajímavpu debatu o pokojích.
   Nakonec to dopadlo stejně jako ve snu, takže 1. Anča, Lednička, Amina, Barča R. a já a 2. Naty, Lili, Verča, Barunka a Sofi. Samozřejmě bych nejradši byla na pokoji se všema holkama ale pokoj pro deset úplně nebyl v poho.
   Po krátkém proslovu o chování, večerce, budíčku a jídle jsme byli propuštěni a nedopadlo to jinak než že jsme prolezli skoro všechny patra a naše pokoje jsem našli až v tom posledním.
   Rozloučili jsme se, popřali jsme si dobrou noc a šli jsme na pokoje. Všichni od nás byli takový rozespalí až teda na mě a Anču tak jsem si dlouho, fakt dlouho povídali (to teda až po tomy co nás ta zbylá trojka donutima zalést do postelí...).

Kapitola je pro Verunku💕💅

(1092 slov)

Díky, Vaše Sáruše🔥❤