Viděla jsem pravdu...

24

ZÁŽITKY Z LETIŠTĚ

  Kmo já vám teď něco řeknu a to mi ani neuvěříte! Za celej zbytek zájezdu jsem ani jednou nezaspala!!! Takže jako čekám potlesk...
   Celý ty dva týdny byli strašné fajn a byl fakt srandy kopec. Stala se spousta úžasných příhod a mooc jsem si to užila.
   Tak se stalo, že najednou bylo 22.5. ráno a my jsme si museli přivstat, aby jsme zbalili kufry. Bylo sice krásný ráno, ale v pokoji panovala pěkně špatná nálada. Nikomu se domu zrovna dvakrát nechtělo.
   Sešli jsme se před pokojem s holkama a vydali jsme se na snídani. Přišli jsme jen tak tak, jídelna už byla otevřená a všichni se valili dovnitř.
   Obsadili jsme náš stůl, stejně jako každý ráno i večer. Ale trochu děsivější bylo, že tohle je poslední jídlo tady...
   Perinová brzy vstala a začala dávat instrukce na odoledne. ,,Jak jistě víte, dneska nás čeká poslední den tady. Projdeme se městem, pak dostanete nějaké vilno v centru.
   Letadlo nám odlétá 23:45 místního času, takže na letišti by jsme měli být tak okolo osmé. Jinak proběhne všechno stejně jako v Praze, normálně se odbavíme, pak projdeme konteolou a budeme prostě čekat na odlet. Zvažujeme menší rozchod i na letišti  tak uvidíme jak to budeme stíhat.
   Pokoje mají být vyklizené asi do jedenácti, takže hromadně odjíždíme mezi jedenáctou, půl dvanáctou. To je asi vše, tak siužíte poslední den a hlavně prosím vás přijďte včas."
   Nenápadně jsem se naklonila k Ančíče. ,,Tyjo, Lrrinová se překonává, takhle dlouhej proslov snad ještě neměla," prohodila jsem ve snadně.
   Anička pokrčika rameny. ,,Spíš mě udivuje že my jsme celou dobu držely huby." Zasmála jsem se. ,,Ano neasi přesně!"
   Dojedli jsme snídani a vrátili jsme se na pokoj, aby jsme dobalili co jsme nestihli přej snídaní. A šlo to setsakra pomalu...
   Rozhodla jsem se, že je na čase pustit nějakou tu hudbičku a tak jsem zapla nějakoý písně. Nejdřív nějakej Linkin Park, pak i TS, dál jsem tam zamíchala i BTS (třeba Super tunu😻) a nakonec jsem tam prostě poustela random songy.
   Nálada se zlepšila asi tak o 100% takže jsem se tam začali všemu tlemit jak nejvíc degenerovaný debylky, který taky jsme. Takže všechno při starým.
   Bylo asi tak za deset minut jedenáct a my jsem se smíchy váleli po zemi. ,,Brou, Leni kolik je?" Zeptala se úplně random Anča. ,,Brouku je přesně..." lenička koukla na hodinky a rázem vyletěla na nohy. ,,Brou je 10:53!"
   ,,Ou shit, celkem nestíháme,"uvědomila jsem si velice pravdivě. ,,Jo vážně?" Odpověděla mi ironicky Amina a radši si šla - spíš letěla - zabalit hygienu. Já jsem se k ní velice klidně připojila a popadla jsem svůj ručník a všechny takový ty ostatní serepetičky co najdete v koupelně.
   Upřímně nevím jak ale nějak se nám povedlo stihnout balení jedenácti a asi v jedenáct nula tři jsme se už dobývali k holkám na pokoj. Ty samozřejmě nestíhali absolutně vůbec.
   Jako snažili jsme se jim pomoct, moc nám to ale nevyšlo, málem jsem omylem vrazila Barunce a pak jsem se přerazila o Sofči nohu. Takže talent.
   Nevim jak, ale nějak se nám podařilo to stihnout nějak tak na čas a dokonce jsme nepřišli poslední. Poslední byli překvapivě druskovci a kořenovci přišli jen tak o minutu a půl dřív.
   Je mi upřímně celkem (i když vlastně vůbec) líto Drusky a Tibora, který se Perinová velice moudře rozhodla zotročit a nechala je nandavat do zavazadlového prostoru kufry. Nutno dodat, že Vaněk taky musel otročit.
   S holkama jsem to zakempili zase nahoře na střeše, i když teda nebylo zrovna nejteplejší počasí. Všechny jsme více méně mlčeli, ta blbá nálada z odjezdu nás fakt zabila. Smutné toto.
   Ticho prolomila Natuška. ,,Hej broski nesmíme si kazit náladu takovou debilní věcí jako odjezdem. Fakt nemějte depky, buďte ledoví!" Anička přikývla.
   ,,Ano. Jsem ledová! Fuj tady je zima..." dodala a otřásla se. No a jak jinak, složilo mě to a to doslova.
    Tak moc jsem se smála až jsem slítla ze sedačky. Technicky vzato to ani nebyla moc moje vina, já umírala smíchy a ten bus se zrovna rozjel. Nikdo jinej ale nespadl tak nevim.
   Od toho momentu už jsem nikdo nebyli v depkách a docela vesele jsme poslouchali i debilní kecy Perinový o Londýně, o kterým jsme momentálně věděli první poslední.
   Pořád jsme házeli nějaký hlášky a vtípky a nějak jsme se snažili zrekapitulovat si co jsme za tenhle zájezd zažili. A že toho bylo sakra hodně!
   Amina vesele nahrávala naše hádky o tom, jestli byl Tower Bridge ve středu nebo v pátek (byl v sobotu) a další takovéto záživné konverzace.
   Jízda trvala celkem dlouho, asi nějakou skoro hodinu. Celou dobu už jsme měli ledově dobrou náladu, takže docela win win.
   Cestou jsme ještě zastavili u nějakeho obchodu, aby jsme si mohli nakoupit něco k jídlu do letadla, mi jsme teda asi dvouhodinovej rozchod, aby jsme to všechno stihli.
   Pak jsme si udělali ještě  jednu zastávku na dvě hoďky u obchoďáku, kde jsme byli i jeden z prvních dnů.
   Když jsme dojeli k letišti, Perinová nám ještě všechno zopakovala, ne že bych si něco pamatovala... a tak ale holky budou vědět. Možná. Doufám.
   S Ančou jsme se rozhodli  že počkáme, než se bus vyprázdní, protože se samozřejmě hned všichni hrnuli pro kufry. No a tak jsme si ještě chvilku povídali, pak jsme teda už šli pro ty kufri, co jinýho jsme měli dělat.
   Mile mě překvapilo, že Perinová tentokrán nechala Vaňka, Drusku a Tibora žít a zotročila radši Mirdu, Stepmana a Patrika. Jen taková poznámka, Robert s Peškem se jim opodál vysmívali.
   Mirda zrovna vytáhl nějakej random kufr a prostě s nim doslova fláknul na zem.
   ,,Brou nech ty kufry žít a nepráskej s nima, oni za to nemůžou," vynadala jsem mu. Ten na mě kouknul jak na idiota, vzal další kufr (shodou okolností ten muj) a položil ho na zem jak ve zpomaleným záběru.
   ,,Spokojená?" Prohlásil otráveně. Přikývla jsem. ,,Jasný šéfe." Vzala jsem si svůj kufr a Anička mezi tím už našla ten svůj. Vydali jsme se za holčičkama, jak jinak.
   Do dvou minut bus odjel a my jsme se pod vedením Perinový odebrali k terminálu, kde jsme se postupně odbavili. Bylo to takový to damostatný, i když nám tam nějaký sympoš pomáhal.
   Prostě jsem vzala kufr a dala jsem ho na pás, pak jsem naskenovala pas a ono mi to vytisklo takovou tu divnou visačku co sr na kufry nalepí. Úžasné, že?
   Jakoby to odbavení celý třídy trvalo asi půl hodiny, takže jsem tam pak už umírala, i když jsem se bavila nad Mirdou, kterej:
   1) tam ten oufr dával špatně a ignoroval zmíněného sympoše
   2) nerozuměk nejspíš ani slovo co mu ten člivěk mlel. Nakonec mu to tam Štěpa zpravil a všichni byli spokojený.
   Tak jsme v poho prošli odbavením a teď nás čekala celní kontrola. Musím s velkým smutkem oznámit, že Verče zabavilu voňavku a Sofi rovnou většinu jejího make-upu. Nechápu, proč s tím měli takovej problém, když v Praze prošlo v pohodě. Moulové.
   Já jsem teda měla štěstí si nechat všechny mé serepetičky ale zase si mě vzali na test drog. To by mě zajímalo co na mě vypadá jakobych byla nějakej dealer.
   No nic, všechno bylo v poho, jenom samozřejmě Mirda se vztekal, že mu zabavili jeho sparťanskou lahvičku. Se divý když v ní měl vodu doslova?
   Vaňkovi se nějak povedlo docílit toho, že nás všechny schromáždil za kontrolou a oznámil nám, že naše letadlo má už teď hodinu zpoždění.
   ,,To je nejvíc uwu třeba," naštvala se hned Natuška. ,,Proč zrovna my brou, já chvi domu," vztekala se Lednička. ,,To mi připomíná že když jsem tu tenkrát byla s babičkou tak to taky mělo šeredný zpoždění,"přemýšlela jsem nahlas.
   ,,Minulost se opakuje..." pronesla tajemně Anička a my se hned začali tlemit.
   ,,Prosím jestě chvilku pozornosti. Sejdeme se u naší brány, až tam bude napsaná jo? Takže to hlavně pořádně sledujte, ať vám to neuletí," zavelela ještě Perinová a my jsme se rozutekli do místních obchůdků.

(1316 slov)