Bicycle ✔️

10. Jsem v pohodě

Tak je zase pondělí. S Taehyungem jsme vyrazili do školy. Na školním parkovišti jsem si všimnul Joonova kola, takže jsem věděl, že dneska ve škole bude. Vešli jsme do školy, odnesli si pár věcí do skříněk a šli do třídy. Tam nás hned přivítal Jungkook a Jeongin. Jungkook nám začal vyprávět o tom jak byla pouť super a jak si to s Jinem užil. Každý z nás řekl co jsme o víkendu cca dělali a nikdo pouť nevynechal. Začala první hodina, matematika. Budu předstírat, že všemu rozumím a Tae mi pak vše doma vysvětlí. Jako vždy. Pak byla ještě korejština, společenské vědy a dvě výtvarné výchovy. Potom nastala volná hodina na oběd. S Taehyungem, Jungkookem a Jeonginem jsme si vzali a oběd a šli si sednout. Jeongin si ale šel sednout ke svým jiným kamarádům. Nepamatuji si všechna jejich jména, ale zjistil jsem, že jeden z nich se mnou chodil na základku. Minho. Chodil se mnou do třídy. Seděl úplně vzadu většinu hodin prospal. Nikdy jsem se s ním moc nebavil, ale znal jsem ho. Jeongin mi říkal, že Minho má přítele. Na jeho jméno si ale nevzpomenu. S Kookem a Taem jsme si sedli ke stolu. Po nějaké době jsme si všimli Jina, Namjoona, Yoongiho a Hobiho v řadě na oběd. Přišli si sednout k nám. Moc dlouho jsme tam ale nebyli, oběd stál celkem za nic, a tak toho nikdo moc nesnědl. Rozhodli se teda, že zajdeme do nějakého fast foodu, blízko školy. Šli jsme do Mcdonaldu a každý si něco objednal. Já si vzal malé hranolky, ale Namjoon mi i tak na tácek narval pár jeho kuřecích nugetek. Sedli jsme si k nějakému většímu stolu, jedli a povídali si.

„Máš zítra po škole volno? Nám odpadlo pár hodin..." zeptal se mě Namjoon, mezi tím co si ostatní povídali a já zrovna neměl co říct k tématu.

„Jo, zítra taky končíme dříve. Chceš něco podniknout?" Zeptal jsem se a narval si dvě hranolky do pusy. Namjoon se usmál.

„Jasně!.. můžeme zajít třeba do obchodního centra. Nebo něco takového" Navrhl Joon a já přikývl.

„Jo to zní dobře. Stejně potřebuji nějaké nové oblečení. A pak můžeme třeba k tobě domů. U mě víš jak to vypadá, ale já nevím jak u tebe." Napadlo mě.

„Tak Jo. Můžeme spolu i něco uvařit. I když moje vařící schopnosti nejsou nejlepší, ale můžeme se pokusit" Řekl Namjoon a snědl jednu nugetku. Já se zasmál.

„Dobře.. takže se sejdeme před školou?" Zeptal se a já přikývl. „Zítra se ještě domluvíme" Dořekl a pokračoval v jezení.

„Jo a přemýšlel jsem nad tím, jak jsi říkal, že máš kroužek angličtiny, nebo co to bylo.. Tak bych se asi rád přihlásil.. Platí se to?" Zeptal jsem se. Namjoon polknul.

„Platí se to, ale ty to platit nemusíš.. Jsi můj kamarád. Nebo ani nemusíš chodit do toho kroužku. Můžu tě klidně jen doučovat." Navrhl Namjoon a já chvíli zapřemýšlel.

„Asi mi bude stačit to doučování" Usmál jsem se a Joon taky. Pokračovali jsme v jezení a zapojili se do konverzace s ostatními. Když všichni dojedli, tak jsme se po nějaké době vrátili do školy, a každá skupinka odešla na svou hodinu. Já a Tae teď máme tělocvik spojený s vyšším ročníkem, protože náš učitel je nemocný. To znamená, že jsme spojení se třídou kde je Namjoon a Hobi. Převlékli jsme se teda do sportovního a šli do tělocvičny. Učitel oznámil, že se bude hrát vybíjená a nikoho to moc nepotěšilo. Ale Tae se mohl zbláznit. On vždy vybíjenou miloval. Rozdaly se takové ty hnusné oranžové dresy, které tak moc nesnáším, protože to smrdí a mělo to na sobě přede mnou dalších sto lidí. Naštěstí jsem skončil v týmu, který dresy neměl. A to i s Taem, Joonem a Hoseokem. Když jsem se tak díval na protější tým, začal jsem se bát. Byli tam samí svalovci a vysocí žáci. No začali jsme teda hrát. Většinu času jsem si dával co největší odstup od míče a utíkal.

Měli jsme už jen pět lidí z našeho týmu, kteří nebyli vybití. Jeden spoluhráč z mého týmu mi přihrál míč. Chytil jsem ho, ale nevěděl jsem co dělat. Koukal jsem okolo a všichni čekali až něco udělám. Tak jsem na někoho konečně zamířil, ale úplně mimo. Někdo ten míč chytil a vybil někoho z našeho týmu. Prakticky jsem tomu člověku omylem přihrál. Můj tým se na mě vražedně podíval a jeden z kluků ke mě přišel.

„Když s tím míčem házet neumíš, tak nikoho nevybíjej! Radši nahraj někomu z našeho týmu, než jejich idiote. Už máme jen čtyři lidi!" Zvýšil hlas a pak odešel. Začal jsem odcházet. Jdu se napít. Vyšel jsem z tělocvičny a sedl si na lavičku. Vzal si pití a zhluboka dýchal. Opřel jsem se o zeď a Koukal před sebe. Měl jsem slzy v očích. Chci domů.

„Mine?" Řekl někdo a já se rychle podíval ke dveřím do tělocvičny. Byl to Joon. „Jsi v pohodě?" Zeptal se, zavřel dveře a sednul si vedle mě. Já si utřel oči do rukávu a usmál se.

„Jo, jsem v pohodě" podíval jsem se na Namjoona.

„Hele, nic si z toho nedělej. Mingi se někdy chová jako dement, obzvlášť v tělocviku." Řekl Namjoon a pohladil mě po zádech. Povzdechl jsem si.

„Jo.. jasně..." Koukl jsem se do země. Na chvíli jsme mlčeli. Namjoon se opřel.

„Kluci ?" Vystrčil Jungkook hlavu ze dveří. „Jimine, musíš jít hrát.." Rekl. Namjoon je už dávno vybitý, takže ho učitel ani neshání.

„Řekni, že je Jiminovi blbě, ať místo něj pošle nějakého náhradnika. "Podíval se Joon na Kooka a ten přikýrl. Odešel a já se taky opřel. Hluboce jsem si oddechl.

„Máš rád tělocvik?" zeptal se Namjoon.

„Nesnáším ho" Odpověděl jsem. „Nikdy mi sport moc nešel.. Jen gymnastika a tanec s baletem." Řekl jsem, mezitím co jsem si hrál s prsty.

„Gymnastika? "Podivil se Joon. Usmál jsem se a přikývnul.

„Už od mala jsem dokázal dělat různé gymnastické cviky. Prostě jsem byl hodně ohebný. Kvůli toho mě rodiče přihlásili do baletu, když mi bylo pět." Podíval jsem se na Namjoona. „Tělocvik je pro mě fakt ale peklo. Vždy jsem se tak moc snažil dát gól, nebo někoho vybít, ale nešlo to.. Tak jsem se přestal snažit. Všichni mě vždy seřvávali jak nic neumím... Pokud jsme zrovna v hodině nedělali gymnastiku. Všichni za mnou chodili, ať je naučím to a to, že jsem se mohl zbláznit." Zasmál jsem se trochu a Joon se usmál.

„Tak to bys mě mohl naučit provaz a roznožku." Řekl Namjoon srandovně.

„Tebe naučím cokoliv, klidně i balet." Zasmál jsem se.

„Bez baletu se asi obejdu." Položil mi ruku na rameno. Zase bylo chvíli ticho. „Ne, že bych tělocvik úplně miloval, ale mám ho celkem rád.. Spíše mi ale vědy šly věci z posilovny. Prostě sedy lehy a tyhle hovadiny. " Uchechtl se Joon a já se na něj udiveně podíval.

„Ty chodíš do posilky ?.." Zeptal jsem se. Namjoon příkývl.

„Co, jde to snad málo vidět?" Zeptal se a ukázal svaly ha ruce. Oh shit. „Ne dělám si srandu. Fakt nejsem kulturista." Vydech a já byl pořád zmražený.

„Si děláš prdel? Vždyť máš svaly jak kráva, to chci taky!" Řekl jsem udiveně a sáhnul si na jeho paži. Namjoon se mému komentáři zasmál.

„Někdy můžeš do posilovny jít se mnou... jestli chceš... Nebo můžeš posilovat doma." Navrhl Namjoon. Přikývl jsem

„Jestli ti to nevadí, tak někdy můžu jít s tebou.. Ale lepší to pro mě bude doma." Řekl jsem. Namjoon se usmál a podíval se na hodinky.

„Za dvě minuty končí hodina. Půjdeme se už převléct. Každou chvíli všichni vyběhnou z tělocvičny a půjdou do šatny.." Povzdechl si Joon. Hned po tom se všichni vyřítili z tělocvičny a běželi do šaten. Vstali jsme z lavičky a šli do šatny.