Bicycle ✔️

24. Han river

Po tom co se stalo na školních záchodech jsem běžel domů. Tae a Joon mi několikrát volali jestli jsem v pořádku a ať nedělám nic co mě může zabít. Prostě ať si neubližuji a podobně. Já na nic neměl sílu, a tak jsem jen v posteli brečel a pak spal.

Probudil jsem se odpoledne se zalepenými oči a zaschlými slzami, když jsem slyšel jak někdo přišel domů. Tae se hned objevil u mých dveří a bez zaklepání vešel do mého pokoje. Přešel k mé posteli a dřepnul si. Koukali jsme si do očí, dokud mi po tváři stekla slza. Začal mě hladit ve vlasech.

„Co mám teď dělat.." Zašeptal jsem a utřel si oči. Taehyung si sednul k mým nohám.

„Nevím přesně... Vedení naší školy už ty fotky řeší a nahlásí to na Yeonjunovu školu. Nikdo na to jen tak nezapomene. Ale po pár dnech, týdnech.. Na to už moc lidí nepomyslí. Bavil jsem se s pár lidmi ve škole. Ano, najdou se nějací idioti co se ti smějí, ale většina tě spíše lituje." Řekl mi Tae a já se posadil do tureckého sedu. Povzdechl jsem si a on mi položil ruku na záda.

„Každopádně.. V obýváku na tebe někdo čeká a chce tě vidět. Já mám teď rande takže mě omluv.." Vstal Tae z postele a já vytřeštil oči.

„S kým máš rande?" Usmál jsem se trochu. Tae došel ke dveřím a podíval se na mě.

„Jeongin.. Pozval mě a já řekl ano! Těším se jak malé děcko... Tak já jdu!" Zčervenal trochu a já mu zamával. Odešel a já se uchechtl. Přeji mu to. Promnul jsem si oči.

„Počkat.. Někdo na mě čeká?" Zeptal jsem se sám pro sebe. Vstal jsem z postele a vyšel z pokoje. Sešel schody dolů a v předsíni jsem zahlédl povědomé kolo. Podíval jsem se do obýváku a na gauči seděl Namjoon s mobilem. Hluboce jsem se nadechl a vešel do obýváku. Joon se na mě podíval a usmál se. Mobil schoval do kapsy a přišel ke mě. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, ale pak jsem jej silně objal. Asi ho to trochu překvapilo ale obětí mi opětovat. Zase se mi chtělo brečet. Joon se trochu odtáhl a všiml si mých slz.

„Jiminie..." Oslovil mě smutně a povzdechl si. „Pojď sem.." Přitáhl si mě zpátky do obětí a já mu zabořil hlavu do krku. Začal jsem znova brečet. „Bude to dobrý. Vše se spraví. Věřím tomu." Řekl mi a více mě stiskl. Odtáhl se ode mě a pohladil mě po vlasech. „Myslím.. Že si máme co říct a že mi dlužíš pár vysvětlení." Řekl mi do očí a já provinile přikývl. „Projedeme se na kole? K Han river." Zeptal se a ukázal na své kolo. Pokusil jsem se o úsměv.

„Jo.." Odpověděl jsem.

Po tom co jsem se převlékl a trochu upravil, abych vypadal jako člověk, jsem přišel do předsíně a obul si boty. Namjoon mě čekal venku s jeho i mým kolem. Vyšel jsem ven a zamknul hlavní dveře. Udělal jsem pár kroků a hned si vzpomněl, že nemám přilbu.

„Přilba!" Otočil jsem svůj krok zpět ke dveřím, ale Namjoon mě chytil za zápěstí. Zmateně jsem se na něj podíval.

„Nechoď pro ni. Mám.. pro tebe dárek" Ukázal na přilbu, kterou měl na řídítkách. Vzal ji do ruky a já k němu popošel.

„Proč mi pořád něco kupuješ.." Usmál jsem se a Namjoon mi přilbu nasadil. Opatrně ji zacvakl a ustoupil.

„Protože můžu. A taky si to zasloužíš." Řekl mi a přešel ke svému kolu. Já přišel k tomu svému.

„Děkuji."

———

U Han river jsme si sedli na deku, kterou Namjoon vzal s sebou a z tašky vytáhl Caesar salát v krabičce. Podal mi jej i s vidličkou.

„Jak víš že jsem neobědval?" Zeptal jsem se a dal si sousto. Namjoon se na mě usmál.

„Pochybuji že by jsi v tomhle rozpoložení něco jedl.. Už tak sotva jíš.." Podíval se na řeku a já pokračoval v jezení. Kývl jsem hlavou na ano.

Salát jsem v tichosti snědl a odložil vedle mě na deku. Namjoon celou dobu mlčel a sledoval řeku.

„Co všechno.. chceš slyšet?" Zeptal jsem se a opřel se dlaněmi o zem. Namjoon si sedl do tureckého sedu a podíval se na mě.

„Rád bych věděl co se sakra mezi tebou a Yeonjunem tyhle dny stalo." Řekl a já se podíval do země. Hluboce jsem se nadechl a spustil.

———

Vše jsem řekl Namjoonovi. Od večeru před narozeninovou oslavu, až po dnešní den. Tiše mě poslouchal a měl slzy v očích. Já už proti tomu byl nějak odolný a chladně povídal. Když jsem vše dopověděl, tak mě silně objal.

„Měl jsi mi to říct. Pomohl bych ti." Řekl a odtáhl se ode mě. Hladil mě ve vlasech a Koukal se mi do očí. „Mám tě rád Jimine. Jsi pro mě důležitý.. Já.. nechci aby se ti děly takové věci." Dodal ještě a utřel si slzu, která mu tekla po tváři.

„Když už jsme u toho.." Začal jsem další téma, ale nevěděl jak pokračovat. Bál jsem se to říct. „Na mojí narozeninové oslavě večer, jsi mi dal pusu." Řekl jsem rychle a stále se mu díval do očí. Čekal jsem překvapení nebo údiv, ale Joon se jen usmál a pohladil mě po tváři. „Jak jsi to myslel? Pamatuješ si to? Chceš být více než můj kamarád? Chci to už vědět. Mám v hlavě zmatek a je toho moc. Prosím Joonie, co ke mě cítíš-"

A podruhé mě políbil. Hned jsem se roztekl a chytil jej za tvář. Po chvíli se odtáhl a opřel si své čelo o to moje. Chytil mě za ruku a pousmál se. „Jimine.." Řekl potichu a oddálil se. Pevně jsem stiskl jeho ruku. „Miluju tě od první chvíle co jsem tě viděl zlato. To na té oslavě, ano, pamatuji si to. Jen jsem ti to neříkal, abych nedělal věci komplikovanější." Vydechl a podíval se mi do očí. Já se usmál červený jako rajče.

„Takže Hobi měl pravdu.." Zašeptal jsem a Joon nadzvedl obočí. „Ah.. Taky tě miluju Joonie." Řekl jsem a políbil ho znova. Oba jsme se do polibku zasmáli a vybulili na deku.