Bicycle ✔️

13. Proboha Jimine

‼️TW - sebepoškozování‼️

Další ráno jsme s Taehyungem dorazili do školy. Uběhlo pár nepodstatných předmětů a začínal jsem být hodně ospalý. Moc jsem toho v noci nenaspal, pořád jsem se probouzel. Byla pátá hodina, matematika, pak měl už být oběd. Na obědě jsem se měl potkat s Namjoonem, měli jsme jít do obchodního centra a pak k němu domů. Zazvonilo a učitelka matematiky vesla do třídy. Řekla, ať si odložíme všechny věci a ať si necháme jen něco na psaní. Hned jsem věděl o co se jedná a otočil jsem se na Taeho a kluky předemnou.

„Jsem v piči" Řekl jsem a Kook přikývl.

„Vždyť říkala, že to budeme psát až příští týden!" Řekl Tae překvapeně. Nikdo z nás to neuměl a nechápal. Začínal jsem se klepat.

„Good luck" Podal mi Jeongin papír s písemkou a já zbytek poslal za mě Seungminovi. Až měli testy všichni, papír jsme otočili. Byly tam tři příklady. Opravdu jsem se snažil, ale nemohl jsem přijít na to, jak to vypočítat. Těch pět minut bylo nekonečných a já písemku konečně mohl odevzdat a sbavit se ji. Avšak ani s jedním vypočítaným příkladem. Vrátil jsem se do lavice celý vyklepaný a začal zjišťovat, že Taemu, Kookovi i Jeonginovi, ten test dopadl o hodně lépe než mě. Nejhorší je, že rodiče tu známku uvidí, takže mě máma bude zase hodinu seřvávat přes mobil, jestli myslím na svojí budoucnost. Do hlavy se mi nahrnulo několik věcí co může ten test způsobit. Do očí se mi draly slzy, ale nechtěl jsem brečet ve třídě. Řekl jsem, že musím na záchod a učitelka mě pustila. Z podlavice jsem si vzal mobil a v rychlé chůzi odešel. Cítil jsem Taeho pohled na mě Tohle u mě už několikrát zažil a tušil co bude následovat. Došel jsem na záchody, zavřel dveře a šel do kabinky nejvíce vzadu. Ještě jsem zkontroloval jestli jsem na záchodech sám. Zamkl jsem se a sedl si na zem. Začal jsem brečet. Stačila ta blbá matika a začaly se mi vybavovat špatné vzpomínky a všechny moje problémy. Původně jsem to dělat nechtěl. S rozklepanými rukami, jsem ale vytáhl mobil z kapsy a sundal z něj obal. Za balem se vyskytovaly dvě věci. Moje karta do jídelny a žiletka ze strouhátka. Na chvíli jsem jen seděl, koukal a brečel. Pak jsem ale vzal žiletku, vyhrnul si rukáv u levé ruky. A prostě jsem to udělal. Zase. Po dvou týdnech. Seděl jsem tam tak tři minuty, snažil se nebrečet moc nahlas a rychle přejížděl žiletkou po kůži na předloktí a zápěstí. Najednou jsem slyšel, jak se otevřely dveře od záchodů. Hlasy dvou lidí jsem poznal okamžitě. Hned jsem ztichl.

„A co budeš dělat dreska odpoledne?" Zeptal se Joon Hobiho šťastně.

„S Yoongim máme po třista letech rande." Řekl Hobi šťastné.

„Oooo.. Tak to si užij." Škádlil Namjoon Hoseoka. Oba dva se zasmáli. V ruce jsem pořád držel žiletku, se slzami v očích a odposlouchával.

„Užiju neboj..." Oddecht si Hobi.

„Já si ještě trochu upravím vlasy, tak klidně už běž" Řekl Joon a zapnul si pásek, slyšel jsem to. Hoseok odešel a Joon pustil vodu v umyvadle. Něco si pro sebe povídal. Nevím co mě to popadlo, ale najednou jsem nechtěl být sám. Chtěl jsem oporu.

„Joonie?" Zavolal jsem nahlas. Slyšel jsem jak poskočil a lekl se.

„Proboha to mi remůžeš dělat Jimine, ani nevím, že tu někdo je.." Zasmál se a vypnul vodu.

„Promiň mi to. Jinak to nešlo.." Pousmál jsem se.

„V pohodě... Jak se dneska máš?" Zeptal se Joon.

„No... Nic moc..." Povzdechl jsem si a podíval se na svoje zápěstí. „Psali jsme přepadovku z matiky.." Potáhl jsem.

„Oh.. Nedopadlo to dobře?" Zeptal se Namjoon smutně.