Bicycle ✔️

18. Brigáda

Vyběhl jsem z jídelny s Namjoonem v patách, aniž bych to tak chtěl. Chytil mě za zápěstí a já vzápětí sykl a prudce se na něj otočil abych se mu vysmekl. Ihned mu došlo, co udělal a věnoval mi omluvný pohled.

„Promiň!.. Neuvědomil jsem si to. Hele to s tím Yeonj-"

„Nechci to slyšet. Nech mě být, nechci na to myslet." Řekl jsem a chtěl odejít. Joon mě chytil tentokrát za druhé zápěstí. Naštvaně jsem na něj vyjel. „Řekl jsem nech mě být! Nechci to teď řešit, nemám na to náladu! Jasný?! Tohle.. Je na mě moc, potřebuji klid." Vyjel jsem na Namjoona a vysmekl se mu ze sevření. Dal jsem se na odchod a on tam zůstal stát jak tvrdé Y. Ještě nikdy jsem na něj takhle nevyjel.
Došel jsem ke skříňkám, kde jsem si sednul na lavičku a vytáhl mobil z kapsy. Hned v tom mi přišla zpráva na instagram. Nezobrazil jsem si ji, jen se na ni podíval v oznamovacím centru.

———

Namjoon: Doma něco sněz, dneska ses oběda sotva dotknul. Uvidíme se zítra na oslavě. Já a Jin přijdeme ve dvě hodiny, jak jsi nám říkal. Hezké narozeniny.

———

Začal jsem přemýšlet, jestli jsem Joonovi nějak svým chováním neublížil. Většinou ke zprávě přidá nějakého toho smajlíka, nebo aspoň nevypadá tak suše, jako tahle. To je jedno. Položil jsem si telefon na klín a schoval obličej do dlaní. Nevím co mám dělat, jsem v koncích. Hlava mi třeští a nedokážu myslet na nic jiného než na Yeonjuna. Nevím, jak mám přežít do úterý fyzicky i psychicky zdráv a nejlépe i bez nějaké nucené sexuální aktivity. Nevím, netuším.

Podívám se na mou skříňku předemnou. Sedím tu dobrých dvacet minut a za chvíli mám mít hodinu biologie v laboratořích. Tak ji rychle odemknu a hodím si na záda batoh, který jsem si tam nechal. Vyšel jsem k učebně s nepříjemným pocitem, že kdekoliv můžu potkat ty dva idioty, co mi každou chvíli udělají ze života peklo.

———

Domů jsem dorazil po druhé hodině odpoledne. S Taehyungem jsme se ve škole značně vyhýbali tématu Yeonjun a chápal, že teď se o tom bavit nechci. Domů jsme společně ale nešli. Jel autobusem, protože měl dneska poprvé brigádu v naší už velice oblíbené kavárně. Já se doma moc dlouho nezdržel. Akorát jsem si sbalil nějakou svačinu do tašky a taky vyrazil na první den brigády. Chtěl jsem ji mít v kavárně, stejně jako Taehyung, avšak více mě zaujala ta v restauraci, kde jsem byl s Namjoonem při projížďce na kole. Mají tam slušný plat a zatím mi to stačí, než si najdu pořádně placenou práci, kterou se budu živit. Pokud se mi brigáda bude zamlouvat, tak si tam samozřejmě zařídím plný pracovní úvazek. Přece jen mi je dneska čerstvě osmnáct, takže jsem de facto dospělý člověk.

Na místo jsem dorazil tak tak. Autobus měl zpoždění a já ještě musel dojít na místo. Vešel jsem do restaurace, ve které jsem se díky bohu vyznal. Přišel jsem k pultu, protože jsem nevěděl co dělat a jak oznámit, že jsem nový brigádník. Vzhlédl ke mně zaměstnanec, jehož tvář mi byla povědomá. Utíral skleničky a pokusil se o úsměv, ale moc mu to nevyšlo abych pravdu řekl.

„Co potřebujete? Jestli si chcete objednat, tak si sedněte ke stolu a já za vámi už přijdu." Řekl a odvrátil ode mě pohled. Měl až nepřirozeně hluboký hlas na to, jak mladě a nevinně vypadal. Jeho odbarvené vlasy měl učesané v drdolu, takže jsem předpokládal, že je má určitě delší, něž já. Jeden pramínek vlasů mu padal do obličeje, na kterém měl několik pih. Měl na sobě bílou košili s elegantním tmavě modrým sakem, jako ostatní zaměstnanci.

„Ne to ne, já.. Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale jsem nový brigádník. Nevíte kam bych měl jít?.." Zeptal jsem se slušně a jemu se rozzářily oči. Odložil skleničku a oddechl si.

„Tak to ty jsi ta dnešní nová posila!" Usmál se nadšeně. Obešel pult a přišel ke mně. Byli jsme přibližně stejně velcí. Podal mi ruku, kterou jsem přijal a uklonil se. „Já jsem Lee Felix.. Nebo Lee Yongbok. Je mi jedno jaké jméno použiješ. Vyhni se nějakému formálnímu oslovování, nemám to rád. Jsme kolegové. Kolik ti je a jak se jmenuješ? Ať vím, jak ti mám říkat." Vychrlil na mě několik informací najednou. Ihned mi docvaklo, že to Felix, kamarád Jeongina. Pustil jsem jeho dlaň a usmál se.

„Jsem Park Jimin. Dnes mi je osmnáct." Odpověděl jsem na jeho otázky. Pramínek vlasů, který mu neustále padal do obličeje si zastrčil za ucho.

„Tím pádem mi říkej hyung. Jsem o rok starší.." Řekl a rozhlédl se po restauraci, kde lidí jen přibývalo. „Pojď, zavedu tě za šéfem a ten ti řekne co a jak. Je to hodný člověk, nemusíš se ho bát jako já před rokem, když jsem si málem pokadil gatě." Povykládal mi, mezitím co jsme procházeli kuchyní, až jsme došli k místnosti. Trochu jsem se usmál nad jeho poznámkou s gatěmi. Zaklepal na dveře a vešli jsme dovnitř.

Místnost nebyla nějak zvláštní. Prostě židle na kolečkách a stůl, na kterém bylo několik dokumentů. U menší knihovny, se předkláněl nejspíše můj šéf a tahal z ní nějakou tlustou knihu s recepty. Z internetové stránky téhle restaurace jsem se dočetl, že se jmenuje Kim Mingyu a je mu jen dvacet-dva let. Knihu z knihovny vytáhl, ale spadl na záda dozadu.

„Doprčic." Zanadával si a Felix vyptávajíc se jestli je v pořádku k němu přispěchal. Bez problémů se zvedl ze země.

„Jsem v pořádku Yongbok-ie.. Co tě sem přivádí?" Zeptal se zaujatě a chytal se za bolavé záda. Měl černé, rovné, krátké vlasy a brýle mu padaly z nosu. Jeho pohled upřel na mě, ale když jsem se chystal něco říct, Felix mě předběhl. Chytil mě za ramena.

„Mingyu-hyung, tohle je Jimin, ten náš nový brigádník." Usmál se od ucha k uchu Felix a popošli jsme blíže k Mingyuovi.

„Oh, to jsi ty? Dobře že jdeš. Dneska skoro nikdo nepřišel do práce, že jsem po dlouhé době pracoval v kuchyni i já." Uchechtl se nad svou poznámkou. „Yongbok-ie, běž zpět pracovat, já už si tady s Jiminem poradím." Usmál se na Felixe. Ten se uklonil, poplácal mě po rameni a zmizel z místnosti. Mingyu z velké skříně vytáhl zástěru a dal mi ji do rukou.

„Jsem Kim Mingyu. Klidně mi tykej, je mi to jedno. Ale pokud budeš v práci dělat nějakou neplechu, tak si mě nepřej. Vedu téhle restauraci dobré tři roky, takže co jsem odešel ze střední. Jak si tak pamatuju, tak tobě je osmnáct.." Řekl a já přikývl. Došel ke svému stolu a z šuplíku vytáhl jmenovku. „Tady." Podal mi ji. Už na ni bylo moje jméno. „Už jsem ti ji vyrobil, abych to měl z krku." Dopověděl svým hezkým hlasem.

Mingyu mě seznámil s pravidly pro zaměstnance a brigádníky a nechal mě podepsat nějakou smlouvu. Seznámil mě s nějakými číšníky a kuchaři, avšak jediný, koho si pamatuji je můj hyung Felix a další číšník Seungmin, se kterým shodou náhod chodím do stejné třídy ve škole. Poté mě Mingyu poslal za pult, ať připravuji všelijaké pití, které zákazníci budou chtít a práce mohla začít.

Napadlo mě do příběhu přidat nějaké nové postavy, které ovšem možná budou hrát celkem velkou roli ;)
Rozhodla jsem se, že tam prostě nahážu Kpop idoly z ostatních skupin co poslouchám takže- here is Mingyu yall. A bude jich v dalších kapitolách více!

Začala jsem psát celkem delší kapitoly než kdysi a upřímně jsem za to ráda, protože 500 slov na kapitolu mi už prostě nestačí.