Bicycle ✔️

15. Fotka

Dal jsem si toffee nut frappuccino. Chvíli jsme tak u starbucksu seděli a povídali si. Když už jsme měli skoro dopito, tak jsme se jen tak procházeli po obchodním domě. V jednom obchodě s botami jsem zahlédl černé boty na menším podpatku. Zastavil jsem se. Byli nádherné, musel jsem je mít. Ale byly drahé 70000 wonů. Namjoon se podíval mým směrem.

„Copak, zaujalo tě něco?" Zeptal se a zadíval se do obchodu s botami.

„Jo, ale je to drahé.." Odpověděl jsem a už chtěl jít dále. Jenže Joon mě chytil za paži a přitáhl zpátky.

„Aspoň si je zkusíš." Řekl a usmál se na mě. Všemi jsme teda do obchodu a já zamířil k elegantním botám. Hned jsem našel ty, které jsem hledal a vytáhl svou velikost. „Hmm, ty jsou hezké.. Hodily by se k tobě". Poznamenal Namjoon a já si sednul na bobek. Otevřel jsem krabici a podruhé v životě se zamiloval. Sundal jsem si svoje boty a začal si zkoušet ty černé. Nasadil jsem si je a upřímně, seděly mi jako střevíček popelce. Začal jsem se v nich procházet a sedly mi.

„Jsou dokonalé.." Řekl jsem a podíval se Namjoonovi do očí. „Ale jsou drahé. Nemůžu si je vzít. První musím najít nějakou brigádu." Sundal jsem si boty a dal je zpátky do krabice. Namjoon krabici vzal a koukl se na ni. Obul jsem si svoje boty a rozešel se l východu.

„Počkej, půjdeme k pokladně." Řekl Namjoon a rozešel se k pokladně. Já k němu rychle přicupital.

„Ale Joone-"

„Koupím ti je já. Zítra máš narozeniny a já nevím co bych ti dal. Takhle aspoň vím, že ti dám něco co opravdu chceš." Vysvětlil mi a usmál se na mě.

„Ale nemusíš mi nic dávat. Fakt Go není potřeba.." Chtěl jsem ho přemluvit ale nešlo to. On ty boty i tak koupil.

„Dostaneš je na té svoji oslavě.. Kdy bude?@ Zeptal se. Vyšli jsme z obchodu z botami, kde bych mohl strávit celý den a zamířili k Namjoonovi domů.

„V sobotu." Odpověděl jsem a Joon přikývl. Konečně jsme vyšli ven a tramvaji se svezli na nejbližší zastávku od Joonova domu. Pěšky jsme došli k němu domů. „Wow. Máte to tu hezké.. Kde je Jin?" Procházel jsem se po obýváku a odložil si těžký batoh vedle sedačky.

„Nejspíše bude u Jungkooka. A děkujeme. Uvaříme teda něco?" Vešel Namjoon do kuchyně. Měli to tu hodně moderní a to se mi moc líbilo.

„Jo. Můžu si jen půjčit nějaké tepláky? Nechci být cely den v riflých.." Zeptal jsem se. Namjoon mě odvedl k sobě do pokoje a nechal mě, ať se převleču. Po převlečení jsem si prohlédl jeho pokoj. Byl velký, útulky a moderní. Na stole s počítačem měl rámeček s fotkou. Byl na ni Joon, Hobi, Yoongi, Jin a Kook a byla vyfocená v zimě. Yoongi nesl Hobiho na ramenech a oba dva se smáli. Namjoon seděl před sněhulákem, kterého pravděpodobně postavili a prostě se usmíval. Jin a Jungkook se objímali a oba dva měli trochu růžové tvářičky. Fotka musí být z minule zimu. Jin tam měl blonďaté vlasy a Hoseok červené. Taky měl fotku pravděpodobně se svými rodiči a byl tam ještě nějaký kluk.

„Jimine, už jsi?" Zeptal se Namjoon a zaklepal.

„Jo!" Zavolal jsem a oblékl si mikinu, co mu Joon půjčil, protože mi byla zima. Vešel do pokoje a já si zrovna prohlížel fotku s jeho rodiči. „Kdo je ten kluk?" Ukázal jsem na fotce. Joon ke mě přišel blíže a podíval se. Usmál se.

„To je můj bratr Yujin.. Už se moc nevídáme, přestěhoval se do Japonska. Přiletí jednou za rok, většinou o letních prázdninách a navštíví rodinu. Je to fajn kluk, někdy mě mrzí, že se moc nevídáme." Řekl s úsměvem a já se podíval na fotku s kluky.

„Všichni vypadáte šťastné." Otočil jsem se na Joona. Pohladil mě po zádech. Vzal fotku do ruky a sednul si na postel. Já vedle něj.

„Byl to asi jeden z nejlepší h dnů v mém životě. Všichni jsme se celý den smáli. Byli jsme v kině a pak u Jungkooka doma. Jin a Hobi si obarvili vlasy a pak jsme stavěli sněhuláka. U Kooka doma jsme nakonec přespali a ráno šli domů. Ale.. pak se to posralo.." Povyprávěl mi a ke konci měl slzy v očích. Podíval jsem se na něj.

„Co se stalo?" Zeptal jsem se opatrně a položil mu ruku na záda. Namjoon si těžce oddechl a zadíval se na fotku.

„Yoongi se po návratu domů pohádal s rodiči. Mezitím co byl pryč, tak mu spalují všechny papíry s texty písniček.. Hodně ho to naštvalo a bylo to jako poslední kapka do jeho skleničky zhroucení se a.. důvodů proč se zabít.." Odmlčel se Joon a já zatajil dech. Proboha.

„Nikdo z nás nic nevěděl, nikomu nevolal ani nepsal a mysleli jsme si, že je doma. Ten večer Hoseokovi volala Yoongiho matka, že Yoongi je hospitalizovaný a že chtěl spáchat sebevraždu.. Chtěl se utopit v Han river, ale někdo ho naštěstí zahlédl a zavolal sanitku. Už nedýchal, ale záchranářům se podařilo ho oživit. Hobi nám všem hned volal a šli jsme do nemocnice za Yoongim. Opravdu jsem se o něj bál. Všichni jsme tam brečeli a objímali se. Měl infuzi v ruce, byl vyčerpaný a měl ubrečený obličej.." Pokračoval. Brečel jsem. Nikdy by mě nenapadlo, že je na tom Yoongi špatně. Chytil jsem brečícího Namjoona za ruku.

„Hned druhý den ho odvezli na nejbližší psychiatrii, kde byl čtyři měsíce. Dvakrát měl týdenní volno a každý den v tím týdnu, jsme byli spolu.. Hoseok si našel každý den čas Yoongiho navštívit. Yoongi tam strávil i své osmnácté narozeniny, tak jsme mu donesli dárky a oslavili to s ním.. Byl jsem hodně rád, že má nekoho jako je Hoseok. Hodně mu pomohl. Když se vrátil, byl na tom o hodně lépe. Co tak vím tak se s Hobim hned nastěhovali k sobě a od chvíle co chtěl skončit svůj život, si neublížil. Chodil ještě na terapie, ale teď už nemusí.." Dopověděl. Stékaly mu slzy po tváři a objal jsem Joona kolem ramen. Odtáhl se a s úsměvem a brekem se podíval na fotku.

„Yoongi měl hodně problémů. Pořád nějaké má, ale určitě jich je méně, než před rokem. Nikdy o nich moc nemluvil, ale trvalo to nejméně tři roky... Nevím, kdy přesně to vše začalo, ale pamatuji si, když se na své patnácté narozeniny svěřil, že si ubližuje.." Řekl Namjoon a odložil fotku na postel.

„Yoongi je introvert, asociál a často neumí vyjádřit a ukázat své emoce a city. To čím si prošel ho poznamenalo, ale když je se svými nejbližšími, což jsme my, je to hned šťastnější a upovídanější člověk. To Hoseok je absolutní opak. Extrovertní, společenská citlivka. Možná to někdy vypadá, že je Yoongi chladný a bezcitný. Není. Je to ta nejvhodnější duše, kterou znám. Jen nemá dokonalý život. Hoseoka miluje. Normální člověk by to asi ani nepoznal, ale my, i Hoseok a hlavně Yoongi to víme." Sklopil Joon hlavu. „Promiň trochu jsem se rozpovídal.." Omluvil se.

„V pořádku.. Rád jsem se o tom dozvěděl.. Myslíš, že kdybych mu někdy řekl i svých problémech, tak mě pochopí?" Zeptal jsem se. Namjoon zvedl hlavu a usmál se.

„On určitě." Kývl Joon hlavou. Zvedl se z postele a fotku položil na své místo. „Uděláme ten oběd." Řekl a chytil mě za ruku. Vyhoupl jsem se do stoje a společně jsme odešli do kuchyně.