Bicycle ✔️

16. Úspěch

Pohled Yoongiho
Dělal jsem oběd mezitím co Hoseok seděl na lince a povídal si se mnou. V naší debatě o tom, jestli se identifikuji jako šutr, minerál, nebo hornina, nás vyrušil můj mobil, který asi už minutu v kuse brněl. Ztratil jsem nervy a musel se podívat kdo mi píše. Byla to skupina naší party.

———

Jungkook: YOONGI HYUNG TA AMYGDALA OH GOD JÁ TU BREČÍM.. Je to nádherné a MUSÍŠ VIDĚT KOLIK MÁ NA YOUTUBE SHLÉDNUTÍ A LIKŮ KANSJS

Jin: Kookie má pravdu Yoogles! Musíš vidět ty ohlasy!

Tae: PROČ NEVÍM, ŽE YOONGI VYDAL PÍSNIČKU?!

Namjoon: @Yoongi počkej až uvidíš kdo ti tam napsal koment..

———

„Tak co, kdo ti píše? Co ti píše?" Zeptal se Hobi a nahlédl mi do mobilu. Já dodělal poslední toust a dal jej na talíř. Hoseok si nejspíše přečetl všechny zprávy, protože se do široka usmál. „Úplně jsem zapomněl, že to dnes vychází! Pojď, musíme se na to podívat!" Řekl šťastně a chytil mě za ruku. Rozběhl se se mnou do ložnice, kde málem vybulil kvítko a sedl si k počítač na židli. Já se postavil vedle něj. Na YouTube našel Amygdalu, moji novou písničku. Rozkliknul video, zastavil ho a chytil se za pusu.

„Proboha Yoongi.." Řekl, když viděl ty čísla. 300 000 shlédnutí a 100,7 tisíc liků. Sám jsem tomu nevěřil a do očí se mi natlačily slzy. Nikdy jsem neměl tak velké čísla u svých písniček za jediných pět minut, co vyšla. Myší sjel na komentáře a když jsem to uviděl, musel jsem si sednout na postel. „IU?!" Vykřikl Hobi a přečetl si komentář který napsala IU. Koukal jsem na obrazovku počítače smyslu zbavený. Hoseok se na mě nevěřícně otočil.

„Yoongi.. Ty jsi to dokázal." Řekl a usmál se. Nezvládl jsem to a upustil první slzu. „Ne lásko neplakej!" Vyhnul se mi okolo ramen a oba dva jsme se svalili na postel.

„Jen jsem šťastný.. Ještě žádná moje písnička, neměla takový úspěch.." Řekl jsem s přestávkami, protože jsem sotva dýchal. Hobi ležel přímo na mě. S úsměvem se na mě podíval a pohladil mě po tváři.

„Zasloužil by sis odměnu.. Nějakou velkou, která se ti bude líbit!" Řekl natěšeně a sáhl mi pod tričko. Rozesmál jsem se.

„Ale já myslel, že máš hlad?" Provokoval jsem ho a vyhoupl nás do sedu. Hladil mě po hrudi a při tom se pořád usmíval.

„Už mě to nějak přešlo.." Zapřemýšlel a podíval se mi do očí.

„A co když mám hlad já?" Zeptal jsem se a Hoseok se zamračil. Zasmál jsem se a on se pak škodolibě usmál.

„To vydržíš." Řekl a políbil mě. Objal mě okolo krku a já jej chytil za boky. Na chvíli se odtáhl a sundal si tričko. Znova se na mě vrhnul, ale agresivněji. Pomalu jsem si lehl i s Hobim nade mnou. Líbal mě a já tomu nemohl odolat. Své ruce jsem přesunul na jeho krk a on mě začal líbat na tom mém. Začalo mu ale zavázet moje triko, a tak mi ho svlékl a pohodil vedle postele. Když mi dělal už několikátý flíček na krku, přestával jsem nad sebou ztrácet kontrolu a věděl jsem, že pokud ho teď nesvalím pod sebe, tak se mu podmaním a dnes budu ten kdo bude řvát na celý dům. Tak jsem se pokusil ho svalit pod sebe, ale on tomu zabránil. Moje ruce mi chytil nad mou hlavou a pousmál se.

„Žádné takové. Dneska, jsem nahoře já." Zašeptal mi do ucha, až mi tělem projela husí kůže. Z těch toustů co měly být na oběd bude večeře..

Pohled Jimina
Na oběd jsme si udělali těstoviny s boloňskou omáčkou. Nevyhořeli jsme a kuchyň pořád žije. Namjoon si jen spálil pár prstů na ruce, když bral do ruky hrnec a zapomněl na chňapky. Tak jsme využili náplasti v jeho lékárničce. Teď ležíme na gauči a prázdné talíře od těstovin jsou na stole. Bylo to výborné a oba dva jsme přjezení. Koukáme na nějaký náhodný film v televizi a je půl páté odpoledne. Pod hlavou mám polštář a pomalu se mi zavírají oči. Namjoon sedí na druhem konci gauče a ze zvědavosti sleduje film.

„Vypadáš, jako bys měl každou chvíli usnout." Řekne. Kývnu na ano.

„Jsem unavený a ten film je nuda." Řekl jsem a přetočil se na bok. V tu chvíli mě ale neskutečné zabolí ruka a já si uvědomím, na kterou ruku jsem si lehnul a proč to bolí. Okamžitě jsem se přetočil zpět na záda a chytil se za zápěstí. Joon se na mě ustaraně podíval, protože jsem začal nadávat. Po chvíli se to uklidnilo a já si sednul.

„Už dobrý?" Zeptal se a pohladil mě po zádech. Těžce jsem vydechl.

„Jo, jen to.. zabolelo. Všechno dobrý." Opatrně jsem si posunul obvaz a podíval se na televizi. Namjoon se zvedl ze sedačky a odešel do předsíně. Nějak jsem to neřešil a jen Koukal na televizi. On po chvíli donesl lékárničku. Sedl si zpátky na gauč a lékárničku položil mezi nás.

„Mělo by se to ještě jednou ošetřit. V té škole jsme toho moc udělat nemohli... Můžu?" Řekl a zeptal se při tom, co me chytil za ruku. Kývl jsem a on se usmál. Pohladil mě po hřbetu ruky, mezitím co otevřel lékárničku. Obvaz mi opatrně odmotal a položil bokem. Při pohledu na rány se mi trochu stáhl žaludek. Přehnal jsem to. Namjoon mi rány vydezinfikoval a omotal novým obvazem.

„Je to moc stáhnuté nebo v pohodě?" Zeptal se ustaraně a podíval se na mě. Po tváři mu tekla jedna slza.

„Je to tak akorát." Odpověděl jsem a díval se na něj. „Ty brečíš?" Zeptal jsem se tentokrát já. Joon dodělal svou práci.

„Ne, proč se ptáš?" Odpověděl. Zavřel lékárničku a dal ji na stůl.

„Protože nejsem slepej a vidím ty slzy." Řekl jsem a natáhl se k němu. Chytil jsem ho za tváře a setřel slzy. „Nebreč. Nic to není, jsem v pohodě." Usmál jsem se na něj. Objal jsem ho a položil si hlavu na jeho rameno.

„Když to jinak nejde. Nechci.. aby jsi se cítil takhle. Jsi můj kamarád. Ano, sice jen pár dní, ale chci pro tebe jen to nejlepší. Cítím se jako by jsme se znali několik let. Už jen za těch pár dní tě mám hodně rád a chci aby jsi byl šťastný." Řekl Namjoon a já se usmál. Odtáhl jsem se a zadíval se mu do očí. Leskly se mu od slz a mě určitě trochu taky. Nějakou tu chvíli jsme si koukali do očí, než se Joon rozhlédl okolo. „Venku začíná být tma.." Podíval se z okna a utřel si tváře.

„Asi bych měl jít domů, když ještě není tak pozdě." Zvedl jsem se pomalu z gauče. Namjoon si povzdechl a taky se zvedl. „Mě se nechce." Zamručel jsem a flákl sebou zpátky na postel. Joon se na mě otočil a vzal do ruky špinavé talíře.

„Můžeš tu klidně zůstat přes noc, ale ráno by jsi musel k sobě domů pro všechny sešity a podobně a pak do školy.." Navrhl a odešel do kuchyně dát talíře do dřezu.

„Všechny sešity a učebnice mám ve skříňce, bez make-upu přežiju a oblečení mám.. Asi nepotřebuji chodit k sobe domů.. Jen napíšu Taehyungovi, že tu přespím." Natáhl jsem se pro mobil na stole a Namjoon si zase sedl vedle mě. „Půjčíš mi něco na spaní a kartáček na zuby?" Zeptal jsem se a odvrátil pohled od mobilu. Přikývl. Odeslal jsem zprávu Taemu a opřel se o gauč. Podíval jsem se na Joona, který na mě civěl. „Co je?" Zeptal jsem se.

„Nic.. Jen vypadáš v tom mém oblečení roztomile." Řekl a usmál se. Zabořil jsem hlavu do polštáře. Někdy stěží zvládám komplimenty. Obzvlášť od člověka, který se mi líbí.