Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

●•Nebuď drzá holčičko•●

Co jsem to udělala?!?

Tom... Teda pan Kaulitz si oblékal oblečení které měl před tím. Ani se na mě nepodíval. Bylo mi to docela nepříjemné. Neměla jsem mu podlehnout. Bohužel, je pozdě.

Já byla nahá a jenom se na něj koukala.

"Oblékni se!" Řekl chladným hlasem pan Kaulitz.

Poslechla jsme ho. Šla jsem pryč z postele a vzala si do ruky oblečení, které bylo na zemi.

Pan Kaulitz byl už oblečený a koukal se na mě.

"Chceš pomoct?" Zeptal se.

Záporně jsme kývla hlavou.

Proč mi chce pomáhat se obléct?! Nejsem mimino.

Ale on to zřejmě vidí jinak.

První jsem si na sebe chtěla vzít podprsenku, ale nešla mi zapnout.

Cítila jsem pana Kaulitzovo pohled Na mě. (to se skloňuje tak blbě😖)

"Fajn, pomoz mi prosím." Řekla jsem zoufale.

Pan Kaulitz se usmál jak sluníčko.

Přišla jsem k němu zády, aby mi tu podprsenku zapl.

Když mi jí zapínal řekl.
"Opovaž se něco říct Nikol."

Co si myslí?!? Nejsem dement.

"Nejsem debil pane Kaulitzi." Řekla jsem naštvaně.

Otočila jsme se čelem k němu.

Koukal se mi do očí a já jemu taky.
V jeho očích koloval vztek. To se mi líbilo.

"Nebuď drzá holčičko." Šeptl.

Usmála jsem se.

Přerušila jsem oční kontakt a šla se oblékat dál.

Pořád jsem cítila pohled pana Kaulitze na mě, ale nekoukla jsem se na něj.

Budu dělat, že se nic nestalo.

Když jsem byla úplně oblečená koukla jsem se na pana Kaulitze.

"Pojď." Řekl pan Kaulitz když mi zatáhl za ruku.

Táhl mě ke dveřím.

Vyšli jsme ven, a měli jsme namířeno zpátky do jeho kanceláře, kde byla celou dobu Nikol.

Před dveřmi u kanceláře mi pan Kaulitz řekl.
"Budeš hodná, je ti to jasný?" Řekl vážně pan Kaulitz.

"A-ano." Řekla jsem.

Pan Kaulitz se pyšně Usmál a otevřel dveře.

Vešel do nich a já šla za ním.

"To jste celou dobu byli jenom v pokoji?" Zeptala se Nikol.

"Ne, ukázal jsem jí kde jsou záchody a takový píčoviny." Řekla pan Kaulitz.

Pan Kaulitz si šel sednout vedle Nikol.
Oba dva děláme, jakoby se nic nestalo.

"Napsala jsme všem že jsme si už vybrali služku, ať už nechodí na pohovor." Řekla Nikol s fakeovým úsměvem.

Pan Kaulitz a Nikol seděli vedle sebe, tak jsme si šla sednout naproti nim.

"Tak co, líbí se ti tady?" Zeptala se Nikol a zase se fakeově usmála.

Vím jak vypadá pravý úsměv, a tohle to co dělá, není pravý úsměv.

"Ano, je to tu krásne." Řekla jsem a koukla se na pana Kaulitze.

Ten se na mě podíval a taky se usmál.