Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

●•Brigáda•●-OPRAVENO

Sluneční svit, který vycházel z polozakrytých oken mě donutil otevřít své oči a probudit se.
Cítím, jak je mé celé tělo spocené a zlámané.
Dnes mi opravdu není dobře.
Sednu na okraj postele a popřemýšlím, co se vůbec děje.
Takhle je to každé ráno- jsem celá zmatená.

Promnu si oči a stoupnu si na studenou zem. Na své nohy si nasadím teplé papučky, které mi zajistí teplo.
Slyším zvuk svého žaludku, jak prosí o jídlo. Panebože, jak já bych si dala nějaké dobré jídlo. Třeba jako pizzu- tu jsem opravdu dlooouho neměla, ale pizza na snídaní nezní, jako dobrý napad, dříve jsme s mamkou jedly k snídani zmrzlinu, takže asi dobrý.

Připravila jsem se, že si konečně ustelu postel, ale pohled na můj polštář mi mě plány vyrušil.

Na polštáři byly kapky slz.
Zachvěju se, když si vzpomenu, proč mám na polštáři viditelné kapky slz a proč cítím na mých tvářích zaschlé slzy.
Byl tu opět.
Ten sen o tátovi- ne, on nebyl táta, byl to otec.

Musela jsem plakat ve spánku.
Jak já svého otce nenávidím.

Rychle vezmu své teplé peřiny do rukou a něj si ustelu.
Polštář se slzy otočím na druhou stranu, vím nemá to žádnou cenu, ale já nechci vzpomínát na svou bolest. Nechci vzpomínat na ty všechny slzy, které jsem uronila, kvůli němu.

Znovu si promnu své oči. Chci si umýt obličej.

Abych si mohla umýt obličej musím jít dólu po schodech, což se mi opravdu nechce- nejsem líná, ale nechci, aby mě tak matka zahlédla.
Celou zničenou s rudými oky a červenými fleky na tvářích.
Akorát bych jí  pokazila její skvělou náladu, kterou má každé ráno -já to nikdy nedokázala pochopit, mamka každé ráno na mě byla neskutečně milá a svá, natož já byla drzá a nevyspalá.

Podívám se na pootevřené dveře.
Třeba si mě nevšimne, když budu chodit po špičkách.

Slyším její radostné broukání až jsem.
Už jen podle toho vím, že má dobrou náladu a je celá života.
Jak já jí neskutečně miluji.

Pomalým krokem dojdu ke dveřím a projdu jimi.
Do nosu mě štípá vůně volský vajec.
Mňam, pizza ani zmrzlina to sice není, ale volský vajíčka jsou neskutečné.
Pomalu jdu dólu po schodech, když mi dojde, že jsem ještě předtím, než jsem vyšla z pokoje řešila neskutečnou kravinu.

Mamka by si ani nevšimla, že jsem opět plakala, vypadám jako bych se jen pořádně nevyspala, což je pravda, protože jen po pěti hodinách spánku nebudu vypadat jak nějaká modelka.

Zastavím se u rámu dveří v kuchyni a bedlivě sleduji mamku, jak má pouštění rádio a prouká si popovou písničku, přitom připravuje volské oko na talíř, ze slaninou okurkami a pár rajčaty.

Chvíli se na ní dívám a ona mi svůj pohled opětuje.

,,Dobré ráno lásko, posaď se." Řekla, když plný talíř jídla dala na mé místo u stolu.

,,Tobě taky Mami."
Sedla jsem si na to mé místo a podívala se ven z okna, přitom mi mamka vedle plného talíře dala příbor.
Vyměnily jsme si usměvavé pohledy.
Najednou mě něco zarazilo, hned jak se ke mě otočila zády, tak se její dokonalý úsměv vypařil, jak pára nad hrncem.

Podle toho se pozná mamky falešný úsměv. Z jejího pohledu, který jsem moc dobře nepoznala, protože byla otočení zády a já viděla jsem trochu, jsem viděla únavu a bolest.

Únavu z toho, jak musí dělat, že je všechno pozitivní ikdyz není?
Bolest z toho, že ví, že jí není dobře, ale musí to přede mnou hrát?
To se nikdy nedozvím, možná ano, ale obě dvě víme, že to tak nebude, ale doufáme v naprostý opak.

Mamka s talířem naproti mně sedí a v klidu dovídáme svoje jídlo, zatímco já jsem ho už dávno snědla.
V hlavě už několik týdnů mi leží jeden nápad.
Mohla bych si najít brigádu.
Jelikož jsou letní prázdniny, tak by jsem se nemusela každý den učit a mohla bych pracovat celý den.
Chybí tu jedna věc-mamky souhlas.

Nevím jestli mi to dovolí, ale proč by mi to nedovolila, že?

,,Mami?" Otázka mi vyjde z pusy.
Natož se na mě hned podívá.

,,Ano?" Použila svůj úsměv.

,,chtěla bych nám přivydělat peníze a tak jsem se chtěla zeptat jestli nemůžu začít nějakou brigádu?" Řekla jsem svým tázavým hláskem.

,,Lásko a proč se ptáš na moje svolení? Samozřejmě, že můžeš!" Řekla se svým úsměvem, který mi tentokrát připadal opravdový.

,,Já sama nevím mami, třeba, že bych potřebovala s něčím pomoct a tady nebudu, nechci té ru nechat samotnou, ale peníze, by se teď hodily."

,,ach Nino, já si tě nezasloužím, ale máš pravdu. Peníze by se nám hodily. Máš ji vůbec vybranou?" Řekla a usmála se.

,,Ne, dneska jsem si naplánovala, že jí vyhledám." Zalhala jsem.
Jak jsem si jí mohla naplánovat, když jsem nevěděla, že mi to vůbec dovolí?

No to, teď jsem mamce prostě bezvýznamně zalhala.

,,Dobře zlato, jsem za tebe neskutečně ráda." Řekla mamka.

,,A já zas za tebe mami." Řekla jsem a šla nahoru do svého pokojíku.

Z nabíječky, která byla zapojena vedle mé postele jsem vytáhla telefon, který ležel na nočním stolku.
Opravdu udělám , to co chci udělat?

Cítím se tam neskutečně trapně, ale na Google si vyhledám brigády k dispozici.
Prosrolluju pár odkazů a pak najdu jeden, který mě velmi zaujme.

Jde o pár, který hledá služku.
Muž se jmenuje Tom Kaulitz a Žena Nikol Kaulitz.
Nezaujala mě práce, ale ten plat, který byl neskutečně vysoký, na to, že budu dělat jen služku.

To byl první odkaz, který mě zaujal nejvíce. Podívám se na konec a tam je jejich telefonní číslo.

Do telefonu zadám jejich číslo a čekám než někdo odpoví.

                            Hovor

,,Dobrý den u telefonu Tom Kaulitz."

,,Dobrý den, jmenuji se Nina Diels, viděla jsem váš odkaz na internetu, prý hledáte schopnou uklízečku."

,,Ano, ano hledáme. Ten odkaz jsem tam dali z manželkou už včera, nečekal jsem, že někdo zavolá tak rychle. Zeptám se vás na pár otázek a když vše bude v pohodě, tak se domluvíme na pohovor, souhlasíte? "

,,Ano"

"Dobře, kolik vám je?"

A sakra, ta otázka, která ro nejspíše vše zkazí.

,,19."
Zalhala jsem..

,,Dobře, jmenujete se Nina, že? Jsem dobrý na zapamatování jmén. Byla by jste ochotná u nás bydlet?"

Počkat Cože?!
Jestli by jsem co!?

Co sakra řeknu!?
Stojí mi za ty prachy bydlet u cizích lidí, nebo ne?!
Jak se sakra rozhodnu??