Přišli jsme k její židli a já jí tam jakoby položila.
"Jak moc se ti motá!?!" Zeptala jsme se vyděšeně. Držela jsem jí za její paži.
Mamka se na mě smutně koukla.
V očích měla slzy, ale ani jedna jí neukápla.
Pak se usmála. Proč se směje?!
"Už to je lepší." Řekla s úsměvem.
Nevěřím jí to.
"Pravdu!" Řekla jsem a koukla se jí do očí.
Pustila jsem její paži.
"Nino, já bych ti nikdy nelhala. A teď se běž připravit." Řekla mamka úplně v klidu.
"Nemám s tebou zůstat?" Zeptala jsem se.
Máma záporně kývla hlavou.
"Tak jo." Řekla jsme a odešla z kuchyně.
Šla jsem do koupelny si vyčistit zuby a učesat vlasy.
Jediné na co jsem myslela je máma.
Hrozně moc se o ní bojím.
Tohle se moc často nestává.
Když jsem si udělala svojí hygienu, šla jsem nahoru po schodech do mého pokoje.
Na zemi ležel můj zabalený kufr.
Koukla jsme se na hodiny, které byly na mé zdi.
Je 7:01
Přišla jsme zpátky do kuchyně.
"Můžu už vyrazit?" Zeptala jsem se mamky.
"Už?" Řekla udiveně mamka.
Vypadala docela unaveně, ale mohla chodit.
Už se jí nemotala hlava.
"Jo, už je čas."
"Tak se připrav." Řekla mamka.
Zase jsem přišla do mého pokoje pro kufr. Musím říct, je docela unavující chodit tam a zpátky.
Vzala jsem svůj kufr do rukou. Byla to fuška!
A šla po schodech dolů. S TÍM KUFREM KTERÝ BYL TĚŽKÝ JAKO KRÁVA!
(Já to úplně prožívám😅)
Když jsme byla dóle, přinesla jsem ten kufr na chodbu.
Mamka za mnou přišla.
"Budeš mi každý den volat!" Řekla.
"Jo mami." Usmála jsem se na ní.
Ona na mě taky.
Vzala jsme si na sebe bundu.
Klekla jsme si a nazula si boty.
Když jsem si je nazula stoupla jsem si.
"Miluji tě." Řekla mi maminka.
"Já tebe víc." Řekla jsem.
Vzala jsem kufr do ruky.
Otevřela jsme dveře.
"uvidíme se o víkendu." Řekla jsem a objala jsme mamku.
Vešla jsem ven a zavřela.
Time skip
Teď jsem zrovna zazvonila na jejich villu.
Chvilku potom, vyšel pan Kaulitz.
"Mám ti s tím pomoct?" Zeptal se.
Přišel ke mě.
Nic jsem neřekla a hned vzal můj kufr.
Nepotřeboval moje svolení. Prostě to udělal.
"Tak díky." Řekla jsem.
Pan Kaulitz šel do vnitř a já šla za ním.
Když jsme byli v obýváku tak jsme zastavili.
"Ahoooj Nino." Přišla do místnosti Nikol.
Fakeově se usmála.
"Dobrý den paní Kaulitzová." Řekla jsem a usmála se.
"Jaká byla cesta?" Zeptala se Nikol.
"Skvělá." Taky jsem se na ní fakeově usmála.
"No, tak jdeme ti ten kufr přinést do pokoje." Řekl pan Kaulitz.
ČTEŠ
Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳
Fanfiction"Bude to naše malé tajemství." Řekl svůdně pan Kaulitz. V jeho očích jsem zahlédla jiskřicky. Ruce se mi třásly, ale já se nebála, ani zima mi nebyla. Že by láska? ----------------------------------------------------------------------- Sedmnácti lé...
