Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

●•KONEC ZVONEC•●

Najednou mě začal vášnivě líbat.

Jejo polibek mi byl hrozně povědomí.
Jakoby jsem ho už někdy líbala.

Nedošlo mi že Jack je ve vedlejší místnosti, proto jsem s ním spolupracovala.

Skoro úplně jsem zapomněla že mám přítele.

Užívala jsem si tu krásnou chvilku polibku.

Jeho rty byly měkké. Byli jako polštářky.

Chuť jeho jazyku byla sladká.
Byl to ráj na zemi.

Po chvilce mi došlo, že tohle byl špatný nápad. Proč jsem vůbec spolupracovala?

Rychle po tom co mi to došlo, jsem se odtrhla.

"Proč si mě políbil?" Byla moje otázka.

"Pamatuješ si na jméno Tom Kaulitz, nebo na Nikol Kaulitz?" Zeptal se Tom.

"Ne, ale vím že ty jsi Tom Kaulitz." Řekla jsem.

"Před pěti lety si nám dělala služku. Já jsem se do tebe neskutečně zamiloval.  Pátral jsem po tobě tři roky, ale nikdy jsem tě nemohl najít. Pamatuješ si to Nino? Sice to bylo před pěti lety, ale jo, nebo ne?" Vysvětlil a zeptal se.

V paměti se mi rozsvítilo. To je ten muž s copánky.
S tím se my zdáli sny. Já myslela, že jsem jenom snila, ale ono se to opravdu stalo. Moje paměť je docela špatná.

"Pro Boha" Řekla jsem.

Začala jsem ho líbat.
Nevím proč.

Miluji ho. Víc než Jacka.
Zase nevím proč.

Prostě ho miluji víc.

Jeho teplý jazyk se zase dotýkal mého.
Jeho měkké rty se zase dotýkaly těch mých. Jak jsem před tím řekla, 'Ráj na zemi'.

Jeho ruka mačkala moje prso. Tisíce motýlků proletělo v mém podbřišku.

Nejkrásnější pocit.

Byla jsem vzrušená. Chci aby mě agresivně ošukal. (taky)

Při polibku mi silně zkousl ret.
To mě přinutilo zasténat.

Na malou chviličku se odtrhl, jenom aby mohl zašeptat. "Potichu kočko."

Pak se zpátky nasál na mé rty.

Jeho druhá ruka mi začala mačka to druhé prso.

To mě zase donutilo zasténat.

Najednou se otevřeli dveře.

V nich stál Jack.

Viděl nás.

Jeho zklamaný obličej mě probodálval.
Jeho emoce vyšly ven.

Začal brečet.

"Jak si mi to mohla udělat?" Zeptal se. Při tom plakal.

"ODPOVĚZ!" Vykřikl po mě.

Já na něj jen čuměla.

Bylo to deja vu.

Jack práskl dveřmi a odešel s pláčem.

Já jsem se koukla na Toma.

             O několik let později

Ahoj, jmenuji se... No to vlastně nevím.

Všichni mi říkají Nino Kaulitz.
Je mi 81 let. Tím si taky nejsem jistá.

Doktoři mi říkají že se mi do čista vymazala paměť.

Prý mám Alzheimr.

Každou neděli za mnou chodí nějaké děti s nějakou matkou. To si pamatuji.

Říkají mi, že jsem jejich babička. A ta jejich matka mi říká mami. Vždy pláče, když mě vidí. Rve mi to srdce.

Jednoho letního dne, jsem šla spát.

Bylo mi docela špatně.

A ráno jsem se neprobudila....

Konečně zase uvidím Toma.
Miluji ho.

_________________________________________

"Tome jsi to ty?"

"Miluji tě Nino. A vždy budu. Už od našeho porvního potkaní tě miluji."

Byli jsme v nebi.
........................................

KONEC ZVONEC!