●•hádka•●

270 13 4
                                    

"Jsem v pořádku." Řekla jsem. Nahodila jsem svůj fakeový úsměv a dělala, že je vše v pohodě.

Když jsme se zvedla, tak se mě na něco starostlivě zeptala Nikol.
"Co se ti zdálo?"

Udiveně jsme se na ní podívala.
"Co?" Vím co po mě chce.
Prostě jen tak jsme se zeptala.

"Tom mi řekl, že jsi měla noční můru." Řekla.

"No zdálo se mi.... o tobě a Tomovi"
To už mi můj úsměv spadl.
Ani jsem se nesnažila se smát.

"Tom tě zbil a a ty jsi byla mrtvá." Řekla jsem.

Nikol na mě prostě čuměla. Jenom čuměla.

Najednou ke mě přišla a objala mě.

"Neboj." Řekla sladce.

Popravdě jsme se moc nebála. Teď to vyznělo hnusně, ale už mé starosti o ní odešly.

Byla to jen noční můra.

Odrthla jsme se od ní.
Nechtěla jsem být stále v jejím objetí.

Když jsme se na sebe koukli, tak jsme zase nahodila svůj krásný fakeový úsměv✌️.

Nikol se taky usmála.
Byla sladká.

"Pardon." Ŕekla jsme a šla k posteli blíže.

Byla jsem zády Nikol a čelem k posteli.

Začala jsem stlát peřinu.

"Proč?" Zeptala se Nikol.

"Promiň za to spaní ve vaší posteli." Řekla jsme a stále nepřestala stlát.

"Nino mě to vůbec nevadí." Řekla Nikol.

Řekla to tak sladce, že se mi z toho zvedal žaludek.

Kdyby jsem se poprala s Nikol, tak bych sto pro vyhrála.

Nikol je andílek, ale až moc sladký.

Nic mi neudělala a vadí mi.

Nebo jen žárlím? Proč bych měla?

Nech toho Nino.

Tyhle myšlenky mi bloudily v hlavě.

Zatím co jsem nad tím myslela, už jsem to měla hotové.

"Jdu za panem Kaulitzem." Řekla jsem a už odešla.

Šla jsme do obýváku.

Tom seděl na svém bílém gauči.

"Co chcete uvařit?" Zeptala jsem se.
Vykřikla jsme to aby mě mohla slyšet i Nikol.

To se na mě podíval.
"Vajíčka, prosím." Řekl.

"Jaký?" Zeptala jsem se.

"Mmmm volské oko." Řekl.

Kývla jsem.

Přišla jsme do kuchyně a začala kuchtit.

Když jsme to měla dala jsme to na talíře.

Ty talíře jsem dala na stůl.

"Snídaně!" Vykřikla jsem.

Tom se ke mě rychle seběhl.
Sedl si ke stolu a začal jíst.

"HEJ! Počkej na Nikol!" Řekla jsem.

Vypadal směšně.
Nemohla jsem to vydržet, tak jsem se začala smát.

Najednou přišla Nikol.

Měla na sobě victoria secret župánek.
Pod ním měla krajkové prádelko.

Přišla k nám ke stolu.

"V tomhle budeš jíst?" Zeptala se Tom.

"Jo, máš problém?" Zeptala se Nikol.
To byla chvíle kdy jsem jí chtěla zmlátit.

"Jo." Řekl Tom.

Naštvaně se na sebe koukali.

"No, mě to nevadí." Řekla jsem já.
Zamozřejmě jsme lhala.

"Nino ty se do toho nepleť!" Vykřikl po mě pan Kaulitz.

"Nikol běž se převlíknout!" Vykřikla po ní.

"Fajn, kdyby něco dělala jsem to pro tebe!" Vykřikla po něm.




Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳Kde žijí příběhy. Začni objevovat