Naše malé tajemství-𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

●•přijd do sprchy•●

"No, tak jdeme ti ten kufr přinést do pokoje." Řekl pan Kaulitz.

Nikdo nic po tom neřekl. Pan Kaulitz šel do mého pokoje a já za ním.

Když jsme byli v mém pokoji, pan Kaulitz dal můj kufr do mého pokoje.

Přesněji mi ho dal k posteli.

Já si sedla na postel.

Pan Kaulitz  chodil okolo mé postele.

"Nebudeme o tom mluvit." Řekl a podíval se na mě.

Není to trochu pozdě?!

"Myslíte o tom šukaní?" Zeptala jsem se.

Můj tón hlasů zněl nevinně, ale ta otázka nebyla moc nevinná.

"Ano." Řekl pan Kaulitz.

Koukla jsem se do země.

Po chvilce jsem se podívala na pana Kaulitze. Zrovna odcházel z mého pokoje.

Zavřel mi......... a zamkl!??!?!?!

Hned jak jsem uslyšela cvaknutí mého zámku, přišla jsem ke dveřím.

"HEJ!" zařvala jsem.

Jediné co jsme slyšela byly kroky.

Pak už nic.

Co blbne!
Ten kokot!

Přisla jsem k mému kufru a začala si vybalovat.

Nic více užitečného mě nenapadlo.

_________________________________________

Už mám vybaleno.
Právě teď sedím na studené zemi a bolí mě prdel.

Pořád jsem tady sama a zamknutá.

Nemám co na práci.

Asi se unudím k smrti.

Po mém přemýšlení jsme uslyšela cvaknutí mého zámku.

Dveře se otevřeli a v nich byl pan Kaulitz.

"Nikol teď spí, pojď uklidit a uvařit." Řekl pan Kaulitz bez emocí.

Slovo prosím neexistuje?
No sice jsem jejich služka, ale mohl by byť aspoň trochu vychovaný.

Vstala jsem z té studené země a šla do kuchyně.

Pan Kaulitz šel za mnou.
Byl jako můj ocásek.

"Co chcete?" Zeptala jsem se.

"Tebe." Řekl pan.

Uchetla jsme se.

Tyvole on je snad každý den nadrženy, ne?

"Vážně, co chcete?" Řekla jsem už vážně.

"Tebe, nebo špagety, ale tebe víc." Řekl.

Začala jsem mu dělat špagety.

_________________________________________

Už dojedl své špagety.

Já seděla vedle něho.

"Vážně je taky nechceš?" Zeptal se pan Kaulitz.
Přitom mi věnoval hezký pohled.

"Ne já držím dietu." Řekla jsem s úsměvem na tváři.

"Nepotřebuješ jí." Řekl.

(Já úplně miluju Tomaaa)

Nad tím jsem se pousmála.

"Jste milý." Řekla jsem.

Pan Kaulitz vzal talíř a dal ho na linku.

"Proč jste mě zamkl?" Zeptala jsem se.
Oba dva jsme se na sebe dívali.

Přišel ke mě a chytl mě za bradu.

"To nechceš vědět." Řekl pan Kaulitz.

Začínám být trochu nadržená.
Přectavila jsme si jak mě agresivně šuká.

"Jdu uklízet." Řekla jsem a vztala jsem že židle.

Šla jsem k té lince kam dál pan Kaulitz před chvilkou svůj talíř.

Nechtělo se mi ho dávat do myčky, tak jsem ho umyla ručně.

Už jsem ho umyla.
Celou dobu na mě čuměl pan Kaulitz.

Jen tak jsem se opírala o linku, zády k panu Kaulitzovi.

Z ničeho nic jsem cítila ruku na mém pasu.

Jeho hlava byla vedle mého ucha.

"Nikol jde na večer do práce." Řekl pan Kaulitz.

Proč mi to říká?

"Přijď v 8:00 do mé sprchy." Šeptl.

Potom odešel pryč.