24 VEČERŮ

4. KAPITOLA

 „Kde jsi proboha byla, Bridget?! Měla jsem šílený strach, když jsem sem ráno přišla a ty nikde!" vyjede na mě Annie s vytřeštěnýma očima. „Já vím, že jsme kamarádky, ale taky jsem tvoje podřízená a hlavně podřízená tvého otce. Kdyby se ti cokoli stalo, padlo by to na moji hlavu!"

Odložím si bundu a zuju se z bot, abych se mohla s úsměvem na tváři svalit na širokou postel. „To bylo krásný ráno, Annie!"

Annie se zhluboka nadechne a vydechne, aby se uklidnila. Se založenýma rukama na prsou si ke mně přisedne. „Byla ses projet?"

„Byla," přitakám a vzhlédnu k ní. „Ale ne sama."

Annie vykulí oči. „Takže sis přece jen včera na tom bále někoho oblíbila? Je to ten dlouhán se světlými vlasy, co jsi s ním tančila dvakrát? Ten mi přišel docela-"

„Nudný? Otravný? Jo, přesně takový byl," ušklíbnu se. „Když jsem včera odcházela, omylem jsem vrazila do jednoho muže. Byl hrozně hrubý, ale zároveň strašně vtipný a už jsem se zmínila o tom, jak moc byl přitažlivý? No a dneska ráno jsem na něj narazila ve stájích a pak mě vzal na projížďku až k jezeru, kde jsme si povídali a-"

„Zpomal, Bridget," zarazí mě. „Kdo je tenhle chlápek?"

„Samuel," odvětím. „Bratr jednoho z mých... nápadníků."

Na moment se odmlčím, když mi to dojde.

„Já vím, že ti tohle všechno není po chuti, Bridget, ale jsi princezna. Máš svoje povinnosti. A mezi ně, bohužel, zapadá i fakt, že si musíš za necelý měsíc vybrat ženicha. Z 12ti urozených mužů, co se sem přijeli ucházet o tvou ruku."

„Ale-"

„Mám tě ráda, Bridget, vždyť to víš. Strašně bych ti přála, aby sis prožila stejnou láskou jako já, ale to bohužel nejde. Narodila ses jako princezna a ke všem plusům tohoto titulu připadají i povinnosti a krásy života, kterých se musíš vzdát. Nesmíš se scházet s mužem, který tady není pro tebe. Navíc pokud mluvíš o Samuelu Blackwoodovi, ten se před pár měsíci zasnoubil s jinou."

„Já vím, řekl mi to."

Annie vykulí oči. „A přesto se tváříš jako zamilovaná puberťačka?"

„Netvářím se jako zamilovaná puberťačka, Annie! Tvářím se jako žena, které se poprvé v jejím dvacetiletém životě někdo doopravdy líbí. To je to tak špatné?"

„Ano," odvětí bez přemýšlení a mně to zatne šíp přímo do srdce.

Na snídani, na kterou jsem samozřejmě dorazila o pár minut později, se sešlo všech 12 mých nápadníků. Vidět je v ležérnějším oblečení mě trošku uklidní, ale když mezi nimi nespatřím Samuela, sevře se mi srdce.

Vím, že měla Annie pravdu. Mám své povinnosti a nesmím se nechat strhnout povrchním zalíbením. A ještě ke všemu k muži, který už se zaslíbil jiné.

„Dobré ráno," pozdravím všechny s úsměvem. „Doufám, že jste si první noc v paláci užili a že máte všechno, co potřebujete. Kdyby ne, prosím, řekněte to našemu služebnictvu."

Všech dvanáct přítomných na mě zírá se širokým úsměvem na tváři. Každý z nich je jiný, ale přitom mi teď všichni připadají stejní. V žádném z nich na první pohled není jiskra, kterou u muže hledám, ale třeba má Annie pravdu – třeba musím jen hledat líp.

„Ráda bych vás všechny během následujících dní poznala líp, tak doufám, že budete souhlasit. Nechci tu žádnou nevraživost, žádné soupeření nebo nenávist, ráda bych, aby se z nás všech stali přátelé. V paláci vždy panovala příjemná atmosféra, obzvlášť před Vánoci. Nerada bych, aby to tahle situace jakkoli narušila."