24 VEČERŮ

21. KAPITOLA

O rok později

„Jak se cítíš?" zeptá se mě Annie, zatímco mi splétá vlasy do copu. Dívám se na svůj odraz v zrcadle a pokrčím rameny.

„Za pár hodin oznámím své zásnuby s Kylem, tak jak myslíš, že se cítím?"

„Jsi nervózní?"

„Ano," přitakám.

Poslední rok byl jako na horské dráze. Po tom, co jsem oznámila, že tenhle rok strávím po boku Kyla, jsem se na několik týdnů sesypala. Samuel o den později odjel na letiště a odletěl bůhví kam. Kyla jsem se na to neptala, protože jsem to vlastně ani vědět nechtěla.

Jak měsíce ubíhaly, zvykla jsem si na jeho nepřítomnost. Smířila jsem s ní.

Až během června jsem se Kylovi opravdu otevřela. Naučila jsem ho jezdit na koni, on mě naučil vařit a hrát fotbal. To léto bylo nejlepší v mém životě.

„Nemusíš to dělat, pokud nechceš," připomene mi opatrně. „Nikomu jsi nic neslíbila."

„Kyle je úžasný muž, Annie. Je ke mně hodný, pozorný a dává mi tolik lásky, jako ještě nikdo v životě. Miluje mě."

„A ty jeho?" opáčí zpříma. Zhluboka se nadechnu, aby jí odpověděla, když mi dojde, že vlastně nevím jak.

Svým způsobem ho miluju. Je mým nejbližším přítelem, rozumíme si a vybudovala jsem si k němu pevné pouto. Jenže k němu nejsem upřímná.

Za celý ten rok, vždycky, když jsme se bavili o rodině nebo se začali sbližovat, jsem si vzpomněla na Samuela a na to, že Kyle o mé minulosti s ním nemá ani tušení. A já jsem příliš sobecká na to, abych se mu přiznala.

Jenže ta vina... ta mě nepřestává sžírat.

„Měla bys mu říct pravdu," prohlásí Annie, jako by mi četla myšlenky. „Není fér, aby sis vzala muže, s jehož bratrem jsi měla románek."

„Nech toho."

„Zkus si to představit opačně, Bridget. Chtěla by sis vzít muže, který si užil s tvou sestrou?"

Z té představy mi naskočí husí kůže. „On mě opustí, když mu to řeknu," hlesnu. „Bude mě nenávidět."

„To je možné," uzná, „ale zaslouží si znát pravdu."

Já vím, že má pravdu. A mám poslední dvě hodiny na to, abych mu to řekla.

Obléknu si jednoduché fialové šaty, než zamířím do jeho komnat. Už už zvednu ruku, abych zaklepala, když zaslechnu ten hlas.

„Já netušil, že dorazíš? Psal jsi, že se z Peru nedostaneš dřív jak za týden!"

„Chytl jsem dobrý spoje," zasměje se Samuel a mně se při tom zvuku sevře srdce.

Jako by to bylo včera, kdy jsem ho slyšela se smát.

Bez vyzvání vejdu dovnitř a oba muži překvapeně trhnou hlavami. Vím, že bych se na něj neměla dívat, ale jako bychom v místnosti zůstali jen my dva.

Samuel se vůbec nezměnil a přesto vypadá úplně jinak. Je opálenější, působí šťastněji. Je plný života.

Zírá na mě se stejnou fascinací jako já na něj. Zkoumá každý centimetr mého těla, jako by nemohl uvěřit, že tu opravdu stojím.

„Netušila jsem, že přijedeš," šeptnu.

„Já taky ne. Bylo to náhlé rozhodnutí."

Poprvé od něj odvrátím zrak, abych pohlédla na Kyla, který se tváří víc než zaskočeně. „Netušil jsem, že se znáte."

„My, no-"

„Poznali jsme se hned na tom prvním plese," převezme si slovo Samuel. „Bridget vypadala nešťastně a já se jí pokusil zlepšit náladu."

„Aha, to jsem nevěděl." Pohlédne na mě. „Proč jsi mi nic neřekla?"

„Já-" Těkám pohledem z jednoho na druhého a všechno se to ve mně pere. Zhluboka se nadechnu, než vzhlédnu ke Kylovi. „Musíme si promluvit."

Samuel na mě nevěřícně zamrká, ale já mu naznačím, aby nás nechal o samotě. Neochotně přikývne, vezme si svou krosnu a zmizí z komnaty.

„Co se děje, Bridget? Proč jsi mi neřekla, že se se Samem znáš?"

„Protože jsem se do něj zamilovala, Kyle," přiznám pevným hlasem. „Minulý rok jsem do něj byla zamilovaná."