24 VEČERŮ

23. KAPITOLA

SAMUEL

Vidět ji opět naživo pro mě byla rána bleskem. Už když jsem ji viděl poprvé, jsem věděl, že je úchvatná. Že je to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl a i jakou kdy uvidím.

Za ten rok, co jsem prožil bez ní, jsem si to každý den uvědomoval víc a víc. Každý den jsem si nadával do blbců za to, že jsem ji opustil.

A teď jsem tady. V den jejích zásnub s mým vlastním bratrem.

Když mě mlčky požádala, abych ji nechal s Kylem promluvit, neodešel jsem úplně. Sesunul jsem se na zem za dveřmi a poslouchal každé jejich slovo. Slzy mi při tom stékaly po tvářích a mě napadlo, že to je poprvé v životě, kdy skutečně pláču.

„Ten den to bylo poprvé, kdy jsem si to uvědomila. Zamilovala jsem se do tebe, Kyle."

Srdce mi při těch slovech puká. Tak moc jsem toužil, aby ta slova řekla mně, ale já všechno zkazil. Jen díky své pošetilosti jsem přišel o ženu, která mě poprvé opravdu rozesmála. Která ve mně viděla víc, než kdokoli jiný.

„Pane Blackwoode? Co vy tady?" ozve se dívčí hlas, který okamžitě poznám. Je to Annie, Bridgetina komorná. Když k ní vzhlédnu, všimne si mé uslzené tváře a nic víc neřekne. Sesune se na zem vedle mě a poslouchá Bridget, jak vyznává lásku mému bratrovi. A jak jí on odpouští.

Protože proč by neměl?

„Neměl byste to poslouchat, pane," zašeptá. „Co kdybych vám uvařila čaj?"

O několik minut později už sedím v královské kuchyně na barové stoličce s hrnkem čaje před sebou. Přemluvil jsem Annie, aby mi do něj dala panáka rumu. Doufal jsem, že mi otupí smysly, ale nepovedlo se.

Někde mezi prvním a druhým hrnkem čaje jsem jí nabídl tykání.

„Mrzí mě, že vám to nevyšlo," povzdechne si Annie, když si se svým hrnkem přisedne ke mně. „Když se mi s vaším vztahem Bridget svěřila, myslela jsem si, že to je šílený nápad. Ale postupně mi začala docházet, že jsem ji nikdy neviděla šťastnější. Až dokud jsi neodjel."

„Neměl jsem nikam jezdit," zavrtím hlavou. „Měl jsem tu zůstat a bojovat o ni. Bojovat za nás."

„Nemá cenu nad tím takhle přemýšlet, Samueli. Člověk dělá chyby právě proto, aby se z nich poučil. Bridget ti prostě nebyla souzená, to ale neznamená, že vaše láska neměla smysl."

Vzhlédnu od čaje a zadívám se jí do modrých očí. „A jaký měla smysl? Způsobila všem jen bolest a problémy."

„Ale v těch chvílích, kdy jste byli jen spolu, kdy jste byli zamilovaní a šťastní, v těch měla smysl."

Když se o pár hodin později schoulím na posteli v komnatě, kterou mi přidělili, je mi mizerně. Celé tělo mě bolí, jako by mě někdo zbil. Jako by mě bodal do srdce zas a znovu, dokud z něj nezbude jen hromádka prachu.

Když se ozve ťukání na dveře a následně spatřím blonďatou hlavu Bridget, kterou strčí dovnitř, napřímím se. „Můžu dál?"

Nejistě přikývnu a ona vejde dovnitř. Má na sobě růžové šaty s kulatým výstřihem a delší vlečkou. Vlasy má rozpuštěné.

„Proč nejsi na tiskové konferenci?"

„Odložili jsme ji," prozradí mi klidným hlasem. „Chtěla jsem dát Kylovi čas na promyšlenou, než se rozhodne, zda mi odpustí nebo ne."

Znám svého bratra a vím, že jí odpustí. Pravda je, že jsem natolik sobeckej, že jsem se do ní zamiloval, i když jsem věděl, že on ji miluje taky. Nezáleží na tom, že já se do ní zamiloval první nebo že jsem si získal její srdce. Záleží jen na tom, že jsem mu vzal šanci na štěstí, které si zasloužil.

„Proč ses vrátil, Samueli?"

„Abych se ti omluvil," odvětím upřímně.

„A za co?"

„Že jsem odjel. Že jsem tě tu nechal samotnou, zatímco ty ses musela smířit s tím, že z tebe bude královna. Že jsem tě opustil, když jsi mě nejvíc potřebovala."

Vnímám změnu její nálady. Cítím z ní smutek. Stejný smutek, jaký pokrývá mé srdce. „A pokud bys mi odpustila, požádal bych o druhou šanci."

„A jak by sis to představoval, kdybych ti ji dala? Skrývali bychom se, zatímco bych vládla bez muže po boku?"

„Byl bych ochotný vládnout po tvém boku."

Bridget se v slzách uchechtne. „To není to, co chceš, Same. Trpěl bys po každý den, který bys strávil po mém boku."

„Ale byl bych s tebou," hlesnu. „Stálo by mi to za to."

„Ale mně ne," zavrtí hlavou. „Nechtěla bych, abys kvůli mně ztratil šanci na život, po kterém prahneš."

„Ale-"

„Žádné další ale, Samueli. Ten měsíc, který jsme spolu strávili, pořád považuju za jeden z nejlepších v mém životě. Díky tobě jsem se naučila spoustu věcí, prožila jsem spoustu nových pocitů. Milovala jsem tě, upřímně a hluboce. A vím, že ty mě taky."

Chytne mě za ruku a stiskne ji. „Vím, že bolest, kterou jsem po tvém odjezdu cítila a kterou cítím teď, za to všechno stála. Ale nebylo nám to souzeno. Možná kdybychom se potkali za jiných okolností, měli bychom šanci."

„Takže ho vážně miluješ?"

„Ano," odvětí bez váhání. „Díky tomu, žes odjel, jsem měla příležitost ho skutečně poznat a vnímat to, co mi nabízí. Život s ním bude přesně takový, po jakém toužím. A pokud mi odpustí, už mu nikdy neublížím. On si nezaslouží nic špatného, to moc dobře víš."

„Vím."

„Děkuju ti za všechno, Samueli. Děkuju, žes mě naučil významu opravdové lásky."

„Kdykoli," zašeptám.