Alfa a Omega

3. Gama (γ)

Mezitím co Konstantin a moje sestra v kuchyni dávali dohromady nějaké jídlo, pokusil jsem se vstát z postele a na vratkých nohách se dovlekl do koupelny, abych se osprchoval. Nebylo to nic snadného, protože jsem se stále klepal a celkově jsem se cítil podobně jako bych právě doběhl maraton.

Naštěstí jsem nezkolaboval a zvládl se dokonce trochu obléci, přestože látka pyžamových kalhot na kůži působila protivně a nepříjemně. Ale před Konstantinem jsem tady fakticky nechtěl běhat nahý, i když jsem měl dojem, že mi to nakonec bude stejně jedno.

Snažil se pouklidit kolem tu spoušť a otevřel okno, abych vyvětral.

Jen těchto několik úkonů mě úplně vyčerpalo, navíc jsem cítil, že chvíle oddechu je pryč. Proto jsem rychle zalezl zpět do postele, protože jsem se bál, že jinak sebou praštím rovnou na zem.

Z posledních sil jsem ještě sáhl pro svůj školní batoh a vyhrabal z něj mobil. Přečetl si několik zpráv od svých kamarádů a našel také pozdrav od Christiana, jednoho alfy ze čtvrťáku, který samozřejmě moji nepřítomnost ve škole zaregistroval a pochopil důvod.

A nenapadlo ho nic lepšího, než mi nabídnout svoji nezištnou pomoc. Ach bože.

Podle displeje mobilu bylo půl desáté čtvrtek dopoledne, takže dva dny od doby, co začaly první příznaky. Normálně by to dávno ustupovalo, ale já na sobě bohužel cítil, že naopak přichází další vlna. Patrně díky tomu, že jsem si vzal ty debilní supresanty. Už nikdy na to svinstvo nesáhnu.

Ještě, že tu byl Kosťa. V duchu jsem se nad tou zdrobnělinou pousmál. Ale jak byste jinak zkrátili Konstantina? Musím se ho zeptat.

Nicméně to pomyšlení, že tady je, mi neskutečně pomáhalo a jenom vědomí, že se vedle v kuchyni dohaduje s Ellou, mě uklidňovalo.

Poprvé v mém životě jsem byl rád, že je u mě alfa.

Když po chvíli oba vstoupili zpět do pokoje, usmívali se na sebe jako staří známí a Ella nesla tác s několika zapečenými tousty a zeleninovým salátem. Položila ho přede mně na postel a přisedla si na jednu volnou židli, zatímco Konstantin si sedl přímo ke mně na matraci.

„Najez se," vyzval mě a já se pustil do jídla. Vlastně až doteď jsem netušil, jak obrovský mám hlad. Kdy jsem vůbec naposledy jedl? Nevěděl jsem. Události posledních dvou dnů mi dost splývaly. 

Ella se po pár minutách omluvila, že musí na zkoušku z anglické literatury a s obavami se podívala na staršího kluka s tichou otázkou v očích, zda na jejího problémového brášku dohlédne. Určitě se poslední dny místo učení strachovala o mě a přestože teď vypadala klidněji, rozhodně nemohla být v ideálním rozpoložení na těžkou zkoušku, která ji čekala. 

Cítil jsem vůči sestře výčitky a také můj vztek kvůli tomu, že Konstantina přivedla, dávno vyprchal, a místo toho jsem jí začínal být vděčný.

„Běž, Ello, o Adriana se postarám, nemusíš se obávat," ujistil ji svým klidným hlasem a zdálo se, že jeho šarm a dokonalé vystupování zabírá též na moji sestru. K tomu jsem si všiml, že už si ti dva tykají. Nevím, proč ve mně ta drobnost vyvolala podivně nelibý pocit. Snad žárlivost?

Ella se na Konstantina vděčně usmála, poté kývla na pozdrav mně a než odběhla, rozcuchala mi vlasy jako to dělávala, když jsem byl malý.

Za pár minut jsem slyšel, jak za ní zapadly vchodové dveře.

A já zůstal sám v bytě s alfou.

Sáhl jsem pro další toust a při tom si všiml, že se mi ruce již slušně třesou. A toho samého si všiml i Konstantin. Navíc při pohledu na staršího kluka, mě napadaly nejrůznější nemravné myšlenky a moje tělo podle toho reagovalo.