Alfa a Omega

22. Chí (χ)

Stál jsem před zrcadlem v koupelně, sušil si mokré vlasy a naslouchal zvukům tekoucí vody. Kosťa na rozdíl ode mne totiž ještě s ranní sprchou neskončil.

Můj pohled neustále přitahoval do fialova se barvící otisk zubů na pravé straně mého krku. Přejel jsem si po té značce prsty. Na dotek to bylo citlivé, ale nijak zvlášť to nebolelo. Drobná jizva mi tam však již napořád zůstane. 

Znamení, že patřím Konstantinovi.

Při tom pomyšlení jsem se potěšeně usmál.

Ne všechny páry k tomuhle přistupovali, protože některé omegy zkrátka nechtěli být tímto způsobem označené.  Ale já jsem nyní mohl s jistotou říci, že k těm, kteří tohle odmítají, nepatřím. Naopak jsem z toho měl velkou radost.

A to mi donedávna celá tahle koncepce připadala naprosto ujetá. Ale od té doby, co jsem potkal Konstantina, jsem změnil názor na spoustu věcí.   

Znovu jsem se toho otisku dotkl. Vážně se mi to líbilo. Jen jsem se obával, že mým rodičům se to bude líbit podstatně méně. Ti, až to uvidí, patrně dostanou infarkt.

Pouto mezi alfou a omegou sice mohlo vzniknout i bez toho, ale pokud si alfa svého omegu označil, značně tím spárování podpořil. Navíc když to bylo během heatu.

A to jsem matce slíbil, že se vyhneme aktivitám, které by vedly k našemu spárování. A my místo toho děláme pravý opak.

Po tomhle bylo téměř jisté, že se s Kosťou k sobě trvale připoutáme.

Konstantin vystoupil ze sprchy a úspornými pohyby se začal sušit. Sledoval jsem jeho odraz v zrcadle a při tom pohledu mě napadlo, jaké mám štěstí, že mi patří tak úžasný a nádherný kluk.   

Poté přistoupil a zezadu mě objal. Oba jsme byli nazí a vzhledem k situaci nemělo příliš smysl se oblékat. Uplynulou noc jsme kromě několika hodin spánku nedělali nic jiného, než se věnovaly činnostem, za které by se nemuseli stydět v ledasjakém pornu, takže cokoli připomínající stud a zdrženlivost ze mě dávno vyprchalo.

Ucítil jsem Kosťův horký dech na kůži, když mi svoje měkká ústa přitiskl přesně ke zmiňované značce. Nemohl jsem si nevšimnout, že i jemu se líbí, že si mě označil.

„Vím, že z toho budou nepříjemnosti," zašeptal, jeho rty se stále dotýkajíc mého krku, „ale stejně toho nedokážu litovat."

„Ani já ne. Vždycky jsem si myslel, jak je to divný a primitivní, ale teď si připadám strašně šťastný. Mám pocit, že díky tomu k tobě o to víc patřím."

„Patříš ke mně a já k tobě. O tom už není pochyb. Jestli tam ta značka je nebo ne na tom nic nemění."

„Takže tohle je ono?"

Je pravda, že jsem to vnímal také. To podivné pnutí uvnitř mě, to spojení, jenž se mezi námi vytvořilo, díky kterému jsem se k druhému klukovi cítil blíž než kdykoli jindy, blíž než ke komukoli jinému.  

„Ano, to je ono," potvrdil potichu.

Nato mi obtočil paže kolem hrudníku a pravou dlaň přiložil přesně na místo, kde mohl cítit, jak mi buší srdce. „Připadá mi to jako neviditelné vlákno, které mě k tobě poutá. Zatím je to příliš čerstvé a křehké, ale je to tam. A čím více jsme spolu, tím více to sílí. Možná kdyby nás teď oddělili, ještě by se ten proces dal zvrátit, ale jestli spolu zůstaneme až do konce tvého heatu, bude velmi obtížné pouto mezi námi zpřetrhat."

„Nechci, aby se to pouto narušilo," ubezpečil jsem ho. A jen pomyšlení, že by nás nyní od sebe mohl někdo oddělit, mi způsobovalo téměř fyzickou bolest. „Chci být s tebou."