Alfa a Omega

12. Mí (μ)

„Něco pro tebe mám," zatvářil se Kosťa tajemně, když jsme se shledali před školou.

K velké nespokojenosti Chrise, Patrika a ostatních alf, kteří měli spadeno na moji maličkost a doufali, že se zbavili největší konkurence, mě Konstantin už celý týden znovu doprovázel.

Ani to však některé neodbytné alfy, hlavně tedy Christiana, neodradilo. Vysoký blonďák ze čtvrťáku si mě dokonce odchytl v jídelně, kde mi za přihlížení půlky školy vyznal lásku a řekl, že o mě bude bojovat a nikdy se nevzdá.

Jestli doufal, že mě tímhle dramatickým výstupem oslní, spletl jsem. Myslel jsem, že se propadnu hanbou a měl sto chutí Chrise zaškrtit.

„Tak co to je za překvapení?" zeptal jsem se Konstantina a vzal ho za ruku, což bylo všechno, co mi nyní dovolil.

„Až nebudeme na očích," pokynul hlavou směrem k Christianovi, který stál v uctivé vzdálenosti od nás a společně s Patrikem probodávali Kosťu nepřátelskými pohledy.

Ruku v ruce jsme sešli po schodech dolů k hlavní ulici a zahnuli do parku.

Tam jsme zamířili přímo k naší oblíbené lavičce. Naštěstí byla prázdná, dnes se v parku mnoho lidí nenacházelo. Patrně proto, že se navzdory začínajícímu květnu ochladilo a foukal studený vítr.

Vzhlédl jsem k nebi a sledoval, jak se po něm prohánějí šedivé mraky. Snad nebude pršet. Nechtěl jsem, aby něco narušilo moji schůzku s Konstantinem.

Dnes měl Kosťa na sobě džíny, bílé tričko, přes to sportovní sako a kolem krku šedivý šátek s tmavě zeleným vzorem. Ladil mu k jeho krásným očím. Oproti mně, oblečenému v obyčejné šedivé mikině a roztrhaných džínách, působil elegantně.

„Tak co pro mě máš?" zeptal jsem se zvědavě, když jsme se uvelebili.

Sundal si z krku právě ten zelenošedý šátek a podal mi ho: „Je můj oblíbený, nosím ho často a teď chci, abys ho nosil ty."

Od doby, co jsem potkal Kosťu, jsem trochu více pronikl do myšlení alf a tušil, že ten dárek má ještě jiný důvod.

„Tam mi ho hned uvaž," natáhl jsem se k němu blíž, naklonil hlavu a odhalil krk.

Ztuhl, ztěžka polkl a já zahlédl záblesk touhy v jeho očích, ruka s šátkem se mu zachvěla. Teprve poté jsem si uvědomil, že tohle gesto bych dělat neměl. Přece jsem slíbil, že ho nebudu pokoušet.

Jenomže já to neudělal úmyslně, prostě mi to samo naskočilo. Protože také on ve mně vzbuzoval všechny instinkty omegy, které jsem se tak dlouho snažil potlačit. A tyhle instinkty mě v Konstantinově blízkosti nutily se mému alfovi podřídit a ukázat poslušnost.

Kosťa se v mžiku ovládl a aniž by se mnou přerušil oční kontakt, pomalu svůj šátek omotal kolem mého krku a uvázal. Dával si však extra velký pozor, aby se mě vůbec nedotkl.

Odtáhl se a na chvíli zavládlo napjaté ticho. Pak se pousmál: „Ty mi teda dáváš."

„Nebylo to schválně, nechtěl jsem..."

„Já vím," přerušil mě a nato se opět odmlčel

Zahlédl jsem na cestě dvojici, alfu s omegou. Byli o něco starší než já nebo Konstantin, vedli se za ruce, usmívali se na sebe a působili šťastně a zamilovaně.

„Vždycky poznáš spárovaného omegu?" napadlo mě při pohledu na ty dva. „Myslím, když je sám a nevede se zrovna s alfou za ruku."

„Vždycky," přikývl s absolutní jistotou.