Alfa a Omega

8. Théta (θ)

Schválně jestli tohle dokáže Christian zítra vyčmuchat, napadlo mě v prvním okamžiku, když se moje a Konstantinovy rty setkaly. Ale pak už jsem nedokázal myslet na nic. 

Ten polibek byl něco úžasného, intenzivního, nepopsatelného. A ne, nebyl to můj úplně první polibek, ale jako kdyby ano. Protože tohle se nedalo s ničím srovnávat.

V první vteřině jsem si myslel, že mě Kosťa odstrčí, ale nakonec to neudělal a polibek opětoval. Ten divoký, vášnivý polibek, který mě utvrdil v tom, že mi dva jsme stvořeni jeden pro druhého. A pokud mi Konstantinova vůně v něčem připomínala hořkou čokoládu, kterou jsem mimochodem zbožňoval, tak jeho ústa chutnala stejně neodolatelně a podmanivě. 

Bohužel to celé trvalo pouze několik vteřin, protože nás o chvíli později přerušil čísi nerudný hlas:

„Jděte se ocamlávat někam jinam! Kdo se na to má dívat!"

Ten hlas mi připomněl, že sedíme na lavičce uprostřed parku plného lidí. 

Avšak nebyl jsem jediný, koho tenhle protivný dědek, co kousek od nás krmil holuby a nesnesl pohled na naše veřejné projevy náklonosti, vrátil do reality.

Kosťa se ode mě okamžitě odtáhl a hodil trochu rozpačitým pohledem po tom nabručeném důchodci, který na nás výhrůžně mával holí.

„Pojď," vzal jsem Konstantina za ruku a přestože se stále zdál zaskočený, nechal se odtáhnout dále do parku k jednomu rozložitému dubu, kam často chodívaly dvojice, a jehož kmen zdobilo mnoho vyrytých monogramů a srdíček. 

Konečně jsme se ale nacházeli pryč od hlavních cest, skryti pohledům všech návštěvníků parku a měli soukromí. 

„Pořád mi budeš tvrdit, že mezi námi nic není?" konfrontoval jsem ho. Po tomhle přestože krátkém polibku si přece nemohl dál nalhávat, že ho nepřitahuji. „Chceš mi tvrdit, že mě nechceš? Že nevidíš, jak na sebe reagujeme?"

„Ovšemže na sebe reagujeme, Adriane," odpověděl příkře, zdál se docela naštvaný a vyvedený z míry, z toho co jsem udělal. A možná i z toho, že mě nedokázal nezastavit. „Já jsem alfa, ty jsi omega. Přitahujeme se, tak to prostě je. Navíc mezi námi vzniklo hlubší pouto, protože jsem s tebou byl během heatu."

„Tím mi chceš říct, že tohle je normální? Že takhle jsi to měl s každým omegou, se kterým ses kdy setkal?" 

Tomu jsem nechtěl věřit. Já nic tak silného k žádné alfě nikdy necítil.  

„Ne, to ne," připustil a uhnul pohledem. „Je to jiné, ale... Adriane, tady jde o tebe."

„O mě?"

„Jsi ještě příliš mladý, nemáš žádné zkušenosti, nemůžeš vědět, co opravdu chceš. Teď si možná myslíš, že jsem to já, protože jsem překročil hranici a udělal něco, co jsem neměl. Ale dříve nebo později se objeví někdo jiný a ty zjistíš, že on je tím pravým."

V tu chvíli mě něco napadlo: „Tobě se tohle stalo? S nějakým omegou?"

Zavrtěl hlavou: „To je jedno."

Viditelně se o tom bavit nechtěl, ale já začínal mít tušení, že to by mohl být důvod, proč mě od sebe tak vehementně odhání.

Nevěří snad, že to s ním myslím vážně? Protože se předtím spálil? 

Jak ho ale přesvědčit, že tohle je opravdové? 

„Nemusíš se pořád chovat jako profesionál, nejsem tvůj klient. Tak co z toho nedělat vědu? Můžeme to spolu zkusit a zjistit, jestli mezi námi něco je."