Jsem sám ztracen v labyrintu
v labyrintu mysli, který je tak krutý
stěny se mění, rychleji a rychleji
není odsud a nebude úniku
občas si přeju, abych byl mrtvý
Myslím že to vidím, že vidím východ
jakmile začnu jásat, nastane pouze ticho
kde je ten pravý východ, existuje vůbec snad?
nebo je to jen hříčka přírody, jen nekonečný sad
Dnem i nocí putuji, po tom labyrintu
snažím se mu přijít na kloub
když se to zdá býti dobré, je to pryč v momentu
a já klesám k zemi hloub a hloub
ČTEŠ
Poslední vlak
PoetrySbírka 27 básní o tom, jak se zdánlivě život stává temnějším a temnějším, ale vždy je vidět světlo štěstí, které ale vždy něco uhasí, a o tom jak je láska mocná, a dokáže lidi ovládat, a jak dokáže nevědomky z člověka udělat naprostého pitomce.
