Osud nepotřebuje důvod... (Hobit ff)

Prolog

Vítězství v bitvě Pěti armád si vybralo svou daň. Thorin, syn Thráina, syna Thrórova, král pod horou, i oba následníci trůnu padli. Byl to den, který rozhodl mnoho věcí. Zlomené zůstalo nejedno srdce. Bilbo Pytlík přišel o přítele, za kterého by položil život. Tauriel ztratila právě nalezenou lásku, která vzplanula tak rychle a hluboce, a o jejíž čistotě, pravosti a jedinečnosti neměla pochyb. Legolas přišel o veškerou naději, že by se kdy v Taurieliných očích vyrovnal trpaslíkovi. Thranduil, král Temného hvozdu, se vzdal sobeckého strachu a nechal syna jít. Dal mu nový cíl, který, jak věřil, snad dokáže zmírnit jeho bolest ze zklamání. Netušil, jak těžké rozhodnutí činí.

Pohřeb trpasličího krále byl nečekaně skromný. Nakonec se ho však kromě blízkých přátel a rodiny z Ereboru, hobita a čaroděje zúčastnil i král elfů a nově zvolený lidský král Dólu, Bard Drakobijec, který Thorinovi vrátil do rukou Arcigam. Thranduil se uvolil jako projev smíru a dobré vůle Thorinovi do jeho hrobky věnovat meč Orcrist, který se, stejně jako všechny elfské meče, v temnotě vždy rozzáří, když se k hoře bude blížit nebezpečí. Na oplátku mu nový král pod horou věnoval šperky z Bílých drahokamů z Lasgalemu, které mu právoplatně náležely. Lidé z Dólu a Jezerního města samozřejmě také dostali svůj podíl z dračího pokladu na obnovu obou měst. V jistém směru se zdálo, že je vše, jak má být. Jenže nikdo nebyl opravdu šťastný. Snad kromě prostého rybářského lidu, který přežil drakův oheň a konečně se mu dostalo řádné kompenzace.

Tauriel se zúčastnila komorního pohřbu Kiliho a Filiho. Dokonce trpasličím sochařům a kovářům pomohla s výsledným vzhledem hrobky. Nebyli z elfky nadšení, ale Bofur jim domluvil a dohlédl na to, aby se k ní chovali s úctou. Soucítil s Tauriel, sám byl svědkem výjimečnosti pouta, které s Kilim sdílela. Nakonec však přišel čas vrátit se domů. Přišel čas, aby se hobit vrátil do Kraje a Lesní elfové do svého hvozdu. I když jeden chyběl. Legolas vyrazil na cestu hned po bitvě, ani se pořádně nerozloučil.

Ahoj, milý čtenáři.
Tohle bylo tak na úvod.
Následující části budou vycházet nepravidelně, kdo ví jak dlouhou časovou osu to zabere. Jen málokdy napíšu celý příběh na jeden zátah, takže si nejspíš po pár kapitolách dám pauzu. Nicméně k Hobitovi a Pánovi Prstenů se pravidelně vracím každý rok, takže není třeba se obávat, že bych to nedopsala. Děkuji za pozornost a přeji příjemnou zábavu.