Osud nepotřebuje důvod... (Hobit ff)

2) Estel z Rivendellu

Legolasovým cílem byla Roklinka, poslední domácký dům na východ od moře. Měl svého koně, na jehož hřbetu by cesta mohla trvat pouhých pět dní tryskem. Původně se mu zamlouvala cesta na sever kolem Temného hvozdu u kořenů Šedých hor, ale tam by se to mohlo hemžit skřety. Zvláště v místech, kde se Šedé hory setkávají s Mlžnými, tam je totiž hora Gundabad. Rád by byl tím, kdo zlu zmaří plány, ale vyrazit tam sám by bylo šílenství, navíc, když v bitvě přišel o většinu svých zbraní. Na mapě si spočítal, že cesta přes Lesní říši a stezku Temného hvozdu je o znatelný kus kratší, takže i když se domů nechtěl vracet, bylo to nejrozumnější.
Tryskem podél Bystré řeky dorazil do svého království, kde se připravil na dlouhé putování. Nevěděl, kam ho Elrondovy rady zavedou, ani kdy se vrátí. Vzal si teplé oblečení, protože zima začínala sílit i v údolí, natož na vrcholcích Mlžných hor, které bude muset překonat. Vyzbrojil se a zabalil si jídlo.

Kůň by ho za daných okolností spíše zdržoval. Stezka Temného hvozdu je úzká, klikatá a poničená. Elfští koně jsou sice silní a pružní, a Legolas znal stezku lépe než kdokoliv jiný, ale jsou tam nebezpečné úseky. Propadliny, kde by si kůň mohl zlomit nohu, chybějící mosty, které je třeba překonat po stromech. Navíc u Mlžných hor by se kůň stejně musel vrátit, protože by pravděpodobně nepřežil cestu přes zmrzlá úpatí. Klopýtl by a spadl, nebo se zabořil do sněhu, nebo by ho cesta jednoduše zmohla natolik, že by vysílením umrzl v závěji. Zato elf je tak lehký, že se může po sněhu procházet tam, kde by se člověk musel po pás brodit.

Nakonec bylo těžší, než myslel, rozloučit se s rodným krajem. Sice věděl, že i kdyby to trvalo celý lidský život, pro elfa je to jen zlomek jeho nesmrtelného bytí a domů se vrátí dřív, než se naděje. Paradoxně to nebyla útěcha. Jen ta představa, že by měl opět žít jako skleníková rostlina hýčkaná jeho otcem, který mu za celý život neprojevil svou lásku. A to navíc v dennodenním kontaktu se ženou, které nabídl své srdce a ona ho zostudila tím, že dala přednost obyčejnému, smrdutému trpaslíkovi. Málem by se sám sobě smál za ten bezdůvodný sentiment, s jakým nahlížel na ten smutný, studený hvozd, který nazýval domovem. Jiní by utekli už dávno. Na co čekal těch téměř tři tisíce let svého života? S novým odhodláním nechat vše zlé za sebou a neohlížet se, se vydal vstříc dobrodružství.

Přebrodil Kosatcovou řeku a už ho čekaly Mlžné hory. Každý elf má tuhý kořínek, jen tak nějaké extrémní podmínky ho do kolen nedostanou, ale šplhat po zmrzlé skalní stěně jen za pomoci důvtipu a dýky v nejmrazivějším období roku? Tady šly žerty stranou. Legolas se nikdy předtím nebál, že by mohl přijít o prsty, dokonce ani když měl ruku v pavoučí nebo vrčí tlamě. Zasněžené vrcholky byly oproti výstupu jako procházka růžovým sadem a na druhé straně hor objevil stezku, po které se bez problémů dostal dolů. Na holé pláni, která ho dělila od Roklinky, potkal tlupu skřetů, která pro něj nebyla žádnou výzvou. Když si sbíral své šípy, měl dobrý pocit, že panu Elrondovi ulehčil od zbytečných starostí. Jakmile na to pomyslel, obklopila ho elfí družina, která z Rivendellu zřejmě vyrazila pouze za účelem tu skřetí verbež zlikvidovat. Vedl jí sám pan Elrond, který Legolase potěšeně pozval do svého domu. Princ Lesní říše se ani nemusel představovat, ačkoli díky otcově péči dosud Roklinku nikdy nenavštívil.

Teprve tehdy, když pán Imladris prokázal váženému hostu elfům vlastní pohostinnost, se Legolase zeptal, co ho přivádí na tuto stranu Mlžných hor.
,,Můj otec mě poslal najít lidského mládence, který je v těchto krajích znám jako Chodec." vysvětlil půvabný princ, aniž by měl sebemenší tušení, jak moc dobře pan Elrond ví, o kom je řeč.
,,Ach ano. Kdo ví, kde je našemu Estelovi konec?" povzdechl si půlelf s jistou starostí v hlase.
,,Vy ho znáte, můj pane? Tak se jmenuje?" podivil se Legolas a jeho dychtivý pohled nenechával na pochybách, že chce slyšet vše.
,,V jistém smyslu je pro mne jako syn. Ale nejmenuje se tak. Je to jméno, které dostal zde. Jeho matka ho byla nucena ukrýt před světem dříve, než se naučil mluvit. Bylo nutné, aby temné síly uvěřily, že již neexistuje žádný právoplatný dědic gondorského trůnu. Aragorn, syn Arathornův, nyní v divočině známý jako Chodec, náčelník hraničářů, musí, až přijde správný čas, usednout na gondorský trůn." Elrond se odmlčel a Legolas byl jako malé dítě, co poslouchá dobrodružný příběh před spaním, napnutý, co se dozví dál. Byl v úžasu a měl tolik otázek.